skip to main content
Rozhovor

Náplavky mu otevřely dveře k dalším projektům. Architekt Janda se sklem pracuje i v zahraničí

4 minuty čtení

U nás je známý jako autor revitalizace pražských náplavek, která se vyznačuje svou prací se sklem. Právě spolupráce s americkou společností Reynolds, jež unikátní skla pro Prahu vyrobila, přinesla českému architektovi Petru Jandovi práci na dalších zajímavých projektech. V Norsku chystá podmořskou observatoř, v Saúdské Arábii obří akvária.

Velký úspěch zaznamenal také letos v srpnu, když zvítězil v mezinárodní soutěži na návrh návštěvnického centra přírodní rezervace plameňáků v oblasti Al Wathba v Abú Dhabí.

Návrh pražské náplavky podle projektu Brainwork Architects

Pro Forbes se český architekt Petr Janda rozpovídal jak o projektech v progresivních zemích Předního východu, tak o svých dalších plánech v Praze.

Byla soutěž na návštěvnické centrum v Abú Dhabí vaší první soutěží na Arabském poloostrově?

Na Arabském poloostrově ano, nicméně s arabským světem již máme zkušenost ze soutěže na Velké egyptské muzeum v Gíze z roku 2002, která byla s 3500 účastníky tehdejší největší architektonickou soutěží všech dob. S mou dřívější kanceláří Sporadical jsme byli poctěni tím, že jsme se dostali do výběru stovky prací prezentovaných v katalogu.

Reklama

Rýsují se i nějaké další projekty?

Od roku 2014 také v Saúdské Arábii připravujeme dva letecké projekty na přímé zadání. Jedná se o leteckou školu s letištěm a sítí heliportů přímo na zadání jednoho ze saúdskoarabských královských dopravců. Aktuálně máme ještě další oslovení, které shodou okolností navazuje na náplavky. Společně s firmou Reynolds, která do prosklených kobek dodávala unikátní skla, jsme osloveni na několik projektů mořských akvárií v Arábii.

Je tamní architektonické prostředí něčím specifické?

Země Arabského poloostrova jsou jednou z výrazných lokalit, kde dokážou ocenit široké kulturní kvality architektury a jejího potenciálu v kultivaci společnosti. Z pohledu historie jde o relativně mladá království, která nemají tak bohatou historii urbanismu a rostlých měst, jakou má Evropa.

Díky tomu si vystavěného prostředí velmi váží a aktuálním tématem se zde stává také životní prostředí a jeho udržitelnost. Výsledkem toho je postupná přeměna z pozic známého ropného ráje na modernější ekonomiku, která se zabývá životním prostředím a přírodou, jakkoli to v pouštních podmínkách znamená něco trochu jiného než u nás.

Čím je přírodní park poblíž Abú Dhabí tak unikátní?

Místo je s Abú Dhabí v přímém kontaktu, v podstatě to je součást města. Zajímavá je přitom jeho historie – vzniklo totiž na konci 90. let nehodou, kdy praskly rezervoáry se slanou vodou a tím se vytvořila současná slanovodní jezera tvořící rezervaci Al Wathba.

Ta se stala ideálním biotopem pro drobné korýše, kteří tvoří výraznou součást jídelníčku plameňáků, již začali v oblasti hnízdit. Jejich ochranou pak vznikla tato přírodní rezervace, která je kromě hnízdiště plameňáků velmi cenným biotopem pro mnoho dalších usídlených živočichů a rostlin.

Návrh heliportu – Saúdská Arábie

Čím je vizuální podoba budovy inspirovaná? Ta by měla být, pokud se nepletu, z pohledového betonu v růžové barvě.

Nejedná se o pohledový beton, protože ten většinou kopíruje otisk bednění a má hladký povrch přesného odlitku. My sice otisk prken v bednění používat budeme, ale ta metoda je poněkud komplikovanější. Růžově probarvený beton následně otryskáme, aby tak dostal hlubší strukturu evokující povrch skály.

Bude vzhled specifický ještě něčím?

Na povrchu bude vrstva živých lišejníků, vyživovaných kondenzací vznikající při nočním proudění chladicí vody ve vnějším plášti budovy. Vznikne tak symbióza vrstev, které potom vytvářejí specifický výsledek. Ten je navíc živý, takže se proměňuje v čase.

A ta inspirace?

Inspirací je více, náš návrh pracuje s jejich vrstvením a propojením v rámci budovy. Jednou z nich je třeba aspekt geologického vrstvení, který je pro danou oblast typický. Pracujeme ale i s karotenoidovým zbarvováním plameňáků, které mění barevnost jejich peří v souvislosti s potravou. Proto jsme se rozhodli použít narůžovělou barvu materiálu a princip proměny jeho zbarvení v čase.

Vzniká tak vazba mezi nově vytvořeným a tím, co je v místě přirozené. Tím následně vzniká moment, který návštěvníka vtáhne do zkoumání přírodních procesů a vzbudí v něm přirozený zájem o jejich ochranu.

Jaké jsou předpokládané náklady na realizaci návštěvnického centra?

V soutěži byl odhadovaný limit, jednalo se však o čistě orientační částku s tím, že samotná definice stavby nakonec redefinuje rozpočet. Zadání bylo předáno stavebním programem a možnostmi pozemku a bylo zároveň na autorech kompoziční a provozní vztahy vytvořit a obhájit. 

My jsme pracovali s přidanou hodnotou sdělení informací návštěvníkům a jejich obklopením expozicí s didaktickým obsahem. Budova je s použitím živé rostlinné složky a slanovodních jezírek sama přírodním biotopem, který dokáže člověka pro přírodu a její úžasnou logiku nadchnout. Realizační cena bude vycházet z rozpracování projektu.

Související vydání

Takže jste se snažili plně využít prostor, který vám soutěž nabídla?

Ano, v principu můžete zadání naplnit velmi stroze a výsledek pak třeba bude i mnohem menší. Základní definici stavby ovšem přineslo zadání, které kromě stavebního programu zmiňovalo ambici symbiózy s rezervací a jejím posláním.

Přesto jste projekt pojali dost velkoryse.

My jsme zvyklí se nad návrhem zamýšlet na všech úrovních řešení a nalézt pokud možno maximum odpovědí nejen v konstrukční a provozní rovině, ale i v rovině obsahové, která pak s návštěvníky rezervace hovoří. Je tedy možné, že je náš návrh mnohem ambicióznější, než byl původní záměr. To ale porota dokázala přečíst a náš návrh díky tomuto přesahu artikulujícímu spojení stavby s prostředím rezervace vybrala.

Reklama

Jak to vypadá s plovoucími lázněmi na Vltavě?

Současná složitá doba ovlivněná karanténou vytváří situaci, kdy jsou často více ve hře politické proklamace než reálné smysluplné uvažování. V určité části reprezentace pak panuje mylné přesvědčení, že lázně jsou jakousi další pop-up atrakcí, jako bylo neblaze proslulé ruské kolo na Smíchově.

Čím je to způsobené?

Argumentuje se zdánlivým pohledem účelnosti a priorit, kdy se vybavenost veřejného prostoru nesmyslně porovnává se strategickými stavbami, jako je silniční obchvat města a podobně. V očích veřejnosti pak má vzniknout dojem, že jde o něco nadbytečného a méně důležitého než dopravní a technické stavby.

Náš realizovaný koncepční pohled na náplavky jako živý veřejný prostor je naštěstí srozumitelný veřejnosti. Jejich uživatelé rozumějí tomu, že kultura zde nestojí proti architektuře a funkci, ale naopak spolupůsobením vytvářejí autentickou kvalitu. Tuto kvalitu veřejnost velmi dobře chápe a projektu plovoucích lázní a jeho smyslu coby rehabilitace pražského říčního lázeňství tak také rozumí.

Jak náročné je se u nás jako architekt prosadit?

Potenciál českých architektů je velký. Pro naši generaci je ale stále složité, aby v drsném klientelistickém prostředí kvalitní architekturu vybojovala. Říká se, že architekt začíná někdy po padesátce – to je teprve věk, kdy je nějak etablovaný a začíná být oslovován k významnějším zakázkám. Možná se nám to už podařilo stáhnout ke čtyřicítce, pořád je to ale velmi složité a každou věc musíme takřka „vydupat ze země“. Často si vás navíc zařadí do škatulky, ze které je těžké se vymanit.

Vy máte svou škatulku?

To jde těžko pojmenovat. My děláme projekty, které pracují s kontextem, do něhož vstupují. Nerezignujeme na autorskou stránku na vzhledové ani obsahové úrovni a hledáme autentické vyjádření, které komunikuje s pozorovatelem. Ale ve skutečnosti právě žádnou škatulku nemáme. Umíme navrhovat v celém spektru architektury od rodinného bydlení až po části měst, což se o nás málo ví.

Jak se koronavirus podepsal na vašich zakázkách?

Nejvíce se to podepisuje na té právě realizované. Karanténa přišla ve chvíli, kdy se měla náplavka zprovoznit. Otevření kobek se tak posunulo o tři měsíce. Nyní fungují s omezeným provozem v nočních hodinách, což ovlivňuje jejich ekonomiku. Zároveň se sem prozatím nemají možnost dostat kultivovaní zahraniční turisté, kteří projekt sledují a komentují po celém světě. Vnímám to ale také jako šanci, která Praze v budoucnu pomůže znovu citlivě ožít.

A co vaše ostatní zakázky?

U ostatních zakázek je to podobné. Máme rozpracováno několik zahraničních projektů a všichni teď trochu vyčkávají.

Jeden z projektů máme v Norsku. Tam to vypadá, že se brzy posuneme dále. Jedná se o podmořský projekt inspirovaný jevem Maelström, tedy tvořením vírů, které jsou typické právě pro členité pobřeží Norska. Na projektu opět spolupracujeme s firmou Reynolds, která bude podmořskou observatoř vyrábět.

Reklama
Reklama