Nejdřív vám vyndají mozek. Pak vás zabalí do sna. A nakonec vyfasujete mozek nový, přeformátovaný, otevřený, snový.
Cirk La Putyka rozjel v Praze show, jakou tohle město nevidělo desetiletí. Tanec. Hudba. Příběh. Individuální vystoupení, kdy se vám bude tajit dech, spadne vám brada a přistihnete se, že zíráte, jako když vám bylo pět.
Tahle podívaná se trochu z definice brání popisu. Její tvůrce a režisér Rosťa Novák ji totiž zabalil do hedvábí a saténu fantazie, která v nás dříme někde hluboko v podvědomí a v srdci.
Tenhle cirkus, který by se tak ani neměl označovat, protože naprosto bez násilí překračuje hranice žánrů a spojuje různé umělecké světy, ve vás to hluboko uložené, všedními starostmi a obyčejnými dny překryté a udušené, konečně zase probudí. Poprvé? Podruhé? Poprvé od dětství?
Dvanáct obrazů, na pódiu živě zpívající zpěvačka Katarzia, hudba, která šlape jako při skvělé party a devatenáct umělců vás během hodiny a něco vcucnou a nepustí.
Má to vtip. Má to švih. Má to zcela mezinárodní parametry – taky se ansámbl vybíral z konkurzu víc než pěti set lidí z víc než třiceti zemí a stálý soubor La Putyky nakonec doplnilo osm špičkových osobností.
Je to první dětem nepřístupné vystoupení La Putyky. Ano, objeví se tam nahota – ale tak cudná, tak krásná, tak sošná a estetická, že bych sem naopak posílal i školy. Ale co, vy, co tohle čtete, už asi občanku máte, takže se dostanete do publika bez problémů.
Bude to stát za to. Hraje se jen do konce prosince a nechat si ujít tuhle euforii by byl hřích. Rest in Euphoria. Lidé, sněte!
