Poprvé zazářil už před dvěma lety, kdy získal titul mistra světa na trati čtyři sta metrů na volný způsob. Loňským triumfem na paralympiádě v Paříži nevidomý David Kratochvíl jen potvrdil, že je momentálně nejlepším handicapovaným sportovcem Česka.
Tou dobou teprve šestnáctiletý student gymnázia si kompletní sbírkou medailí s kusem Eiffelovky splnil letitý sen. Jeho krk ozdobilo zlato ze čtyř set metrů na volný způsob, stříbro ze znakařské stovky a bronz v polohovém závodě na dvě stě metrů.
O zrak přišel Kratochvíl v šesti letech kvůli nemoci oční sítnice. Nevzdal se, nelitoval se, ale začal plavat. S orientací v bazénu mu pomáhají rodiče či trenéři, kteří mu s pomocí teleskopické tyče dávají znamení o tom, že se blíží obrátka.
Přízeň fanoušků si mladík, jenž relaxuje hrou na piano, nicméně získal nejen sportovními úspěchy, ale také optimistickým přístupem k životu i smyslem pro humor. A i když olympijský sen už si splnil, ještě jeden, mnohem větší, má – dostat se na mistrovství republiky vidomých v juniorech.
David Kratochvíl a jeho dotazník
Co dělám?
Jsem závodní plavec.
—
Při které skladbě se cítím jako main character?
—
—
Squid Game, nebo White Lotus?
Squid Game.
—
Kterou knihu jsem naposledy četl?
Hra o trůny od George R. R. Martina.
—
Jak se starám o své duševní zdraví?
Hraju na piano.
—
Která část mé práce mě činí nejšťastnějším?
Trénink a výsledky.
—
Se kterou aplikací trávím nejvíc času?
Instagram, zhruba dvacet až třicet minut denně.
—
K čemu používám umělou inteligenci?
K vyhledání informací.
—
Z čeho mám v životě největší strach?
O tom jsem nikdy nepřemýšlel.
—
Kdybych kromě toho, co dnes dělám, mohl dosáhnout jiného snu, co by to bylo?
Byl bych skladatelem – ať už písní, nebo hudby k filmům.