Nejviditelnější učitelka Česka, ačkoli už nějakou dobu nevyučuje. Za katedru se ovšem pravidelně vrací v rámci svého podcastu Kabinet, do nějž zavítal i ministr školství Robert Plaga, a tematických skečů na sociálních sítích.
Loni zároveň k začátku školního roku vydala hudební klip, který jen na YouTube posbíral téměř 1,5 milionu zhlédnutí. Navíc veškerý výtěžek z něj putuje nadačnímu fondu, jenž dává dětem šanci na hudební vzdělání.
Andrejkajulie a její dotazník
Baví vás ještě tvorba obsahu na YouTube, nebo je to spíše už nutná součást vaší práce?
Pořád mě baví. Samozřejmě už to není jen koníček jako před lety, ale práce, která živí mě i můj tým. Zároveň je to jedno z mála povolání, kde můžete během jednoho videa někoho rozesmát, něco ho naučit a třeba ho i inspirovat. A právě to mě na tom pořád drží.
Jaké video byste natočili, kdybyste na něj dostali neomezený rozpočet?
Chtěla bych natočit velký dokument o českém školství. Ne jen o problémech, ale hlavně o lidech, kteří ho každý den drží nad vodou. Procestovat republiku, ukázat inspirativní učitele, žáky i příběhy, které se do titulků nedostanou.
Od jakého videa/projektu jste měli velká očekávání, nicméně skončil nakonec neúspěchem?
Zjistila jsem, že na internetu nejde předvídat vůbec nic. Některým videím věnuju týdny práce a zapadnou. A pak natočím něco spontánního během hodiny a stane se z toho jeden z nejúspěšnějších projektů. Beru to jako připomínku, že algoritmus nikdy úplně nepochopíte.
Naopak třeba u videoklipu Back to school, na kterém se mnou spolupracoval Pokáč, jsem netušila, v jakém měřítku to vystřelí. Teď jsem napsala knihu, tak uvidíme, jak si povede.
Jaké jsou vaše měsíční/roční náklady na vaši tvorbu (tým, produkce, zázemí, …)?
Náklady na samotnou produkci jsou v řádu desítek tisíc korun měsíčně podle rozsahu projektů. Zároveň je ale moje tvorba postavená na mém skutečném životě, kde nic moc extra nepotřebujete.
Většinu volných prostředků proto investuji do nemovitostí. Je to pro mě způsob, jak diverzifikovat příjmy a budovat dlouhodobou stabilitu, ale zároveň i obsah, který chci v budoucnu více otevřít publiku. Baví mě ukazovat nejen výsledky, ale i cestu, třeba rekonstrukce nebo proměny investičních bytů.
Komu z českých tvůrců byste vypnuli kanál, kdybyste k tomu dostali možnost?
Nikomu. Internet není o tom, aby rozhodoval jeden člověk, kdo smí tvořit. Diváci mají nejlepší nástroj, když je něco nebaví, prostě se přestanou dívat. U dětí je to složitější, tam musí bohužel zasáhnout rodič. Smutné ale je, že většina rodičů ani neví, co jejich dítě doopravdy sleduje. Navíc tyto děti třeba nemají doma stabilní zázemí, tak hledají lásku a porozumění v osobě na internetu. A to je za mě větší průšvih.
Který „side business" se dá nejlépe navázat na vlastní kanál?
Takový, který dává smysl k tomu, kdo jste. Lidé velmi rychle poznají, jestli je to jen obchod, nebo přirozené pokračování vaší tvorby. Za mě fungují vlastní produkty, vzdělávání nebo projekty, které řeší skutečný problém publika. Nejde ani tak o obor, ale o důvěru. U mě by třeba fungovaly vlastní školní pomůcky nebo firma na doučování online.
