Fránek Architects
U Milosrdných, Věž Swieradów-Zdroj, Liko-Noe
Budete-li se někdy procházet Stezkou v oblacích v Dolní Moravě a ze stavby se rozhlížet třeba po vrcholcích Králického Sněžníku, měli byste si zapamatovat jméno Zdeněk Fránek. Právě on je coby architekt podepsán pod 55 metrů vysokou vyhlídkovou konstrukcí ze dřeva a oceli.
A není to jediná stavba, u níž pro něj byla podstatná okolní příroda. Pyšný je třeba na výzkumné centrum Liko-Noe ve Slavkově u Brna s průčelími pokrytými bujnou vegetací. Navrhl ho pro sídlo firmy Liko-s rodiny Musilových. „Takové zelené stavby, které jsou ke svému prostředí ohleduplné a zodpovědné, mám rád.“
Za svou čtyřicetiletou kariéru se stal autorem desítek různorodých staveb. Vůbec první zakázkou pro něj ale byla dostavba zámku ve Velkých Opatovicích.
Podnikat ve svém oboru začínal Zdeněk Fránek v roce 1989 zpočátku se svými přáteli, brzy se ale osamostatnil. „V ateliéru v našem firemním objektu, který jsem postavil, mám dvanáct míst u stolu, takže někdy mám dvanáct kolegů, někdy míň, k tomu máme i spoustu externistů, mým hlavním poradcem je ale jako architekt moje žena,“ přiznává Zdeněk Fránek.
Jeho portfolio staveb je pestré, od bydlení, průmyslu až po kulturu či občanskou výbavu. Nevyhýbá se ani církevním stánkům. Stojí například za modlitebnou Sboru Církve bratrské v Litomyšli. Moderní stavba se střídavě skloněnou střechou je místem, kde se kromě věřících scházejí také návštěvníci koncertů a výstav, jež se tu hojně pořádají.
Známá je rovněž novostavba přímo vedle Anežského kláštera na Starém Městě v Praze. Na křižovatce ulic Kozí a U Milosrdných stojí budova s cihlově barevnou fasádou. Ta se na různých místech prohýbá. Složitý kontext zástavby, památková ochrana místa a očekávání veřejnosti z ní činily jednu z nejnáročnějších stavebních výzev v centru metropole. Investorem byl miliardář Pavel Hubáček, strůjce skupiny Creditas, přičemž na stavební povolení se čekalo dlouhých 25 let.
Výjimečný je rovněž jeho návrh rodinného domu Na Červeném kopci v Brně, který stojí na prudkém severním svahu. Přesto mu dominuje světlo, které po celý den vykresluje půvabné křivky na podlaze hlavního obytného prostoru. Vpředu má meruňkový sad, vzadu akátovou džungli.
Zdeněk Fránek si během své kariéry vyzkoušel rovněž roli pedagogickou, kdy byl šest let děkanem Fakulty umění a architektury na Technické univerzitě v Liberci. Realizoval také řadu výstav v Praze, Brně, Plzni, Českých Budějovicích, ale i v zahraničí v Galerii CCC v Pekingu.
Zakázky si pečlivě vybírá. „Podle toho, zda je investor osvícený, jestli mi dovolí prosadit můj koncept, jestli stavbu zrealizuje. Primárně mi absolutně nejde o to, postavit co nejvíce staveb, ale realizovat něco, o čem si myslím, že má architektonickou hodnotu. I kdyby to měla být jedna stavba ročně,“ přibližuje architekt. Zásadní jsou pro něj stavby, kde zrealizoval určitý prostorový koncept, myšlenku, jež podle něj posune hranice, globálně zazní nebo neodporuje jeho svědomí.
Jedna jeho unikátní atrakce se tyčí například nad lázeňským městem Świeradów-Zdrój v Jizerských horách a turisty zavede do výšky 62 metrů, odkud se jim otevírá výhled na romantickou zástavbu lázní i krásu okolní přírody.
Problémem podle něj dnes je, že „nová“ architektura není moc přijímaná. Architektonickou soutěž tak prý téměř nikdy nevyhraje nejlepší návrh. Proto vítá, když přijde investor a požaduje unikátní, třebaže svým způsobem skromnou stavbu.
