Letní kolekce ze lnu dominují nabídkám téměř všech oděvních řetězců. Co stojí za novou vlnou popularity jednoho z nejstarších oděvních materiálů vůbec? A je současná lněná horečka krokem k odpovědnější módě, nebo jen novou kapitolou zeleného marketingu?
Pokud jste v posledních týdnech zabrousili na stránky téměř jakéhokoliv oděvního řetězce, nemohli jste na ně nenarazit. Lněné kolekce, lákající zákazníky na blížící se teplé letní měsíce, zaplavily kamenné prodejny i e-shopy. Blůzy, topy, kalhoty, šaty a sukně, ale i overaly – to všechno lze v tomto materiálovém provedení koupit na každém rohu.
Len – materiál, který lidstvo k výrobě nejen oděvů používá už tisíce let – se v poslední době opět dostává do popředí. A to nejen u high fashion značek, ale i u zmíněných řetězců. Potvrzuje to studie společnosti Kea z roku 2023, která na základě analýzy stovky módních brandů konstatovala, že lněné výrobky se prosazují ve všech segmentech trhu.
Nejde jen o výrobce jako Zegna, Prada, Jil Sander, Valentino nebo Bottega Veneta, kteří lněné modely prezentují na přehlídkových molech ve vysoce sofistikovaných střizích a siluetách.
Lněné produkty, které s příchodem průmyslové revoluce ustoupily těm bavlněným, se výrazně hlásí o slovo také u brandů střední a nižší cenové kategorie. Není proto překvapením, že v důsledku zvýšené poptávky vzrostla v poslední dekádě podle Alliance for European Flax-Linen and Hemp evropská pěstební plocha této plodiny o 128 procent.
Podle Market Data Forecast trh se lnem do roku 2034 vyroste o jedenáct procent. „Obecně produkce lněných tkanin vhodných pro oděv či bytové textilie roste, ale pořád to nedělá víc než jedno procento ve srovnání s ostatními vlákny,“ dodává kontext Eva Jandíková, která se lnem pracuje už více než dekádu pod textilní značkou Terej.
Co za nárůstem stojí? Jedním z důvodů je podle mnohých skutečnost, že lněné výrobky – často nabízené ve střihově i barevně jednoduchých provedeních – velmi dobře zapadají do vlny „tichého luxusu“. Ta začala diktovat módní estetiku po pandemii koronaviru, kdy mnoho lidí od základů překopalo své šatníky.
Dalším z důvodů, proč se i fast fashion značky nyní ke lnu ve velkém vracejí, je obecný příklon k přírodním materiálům. „Dnes o jejich návrat – ve světě i u nás – usiluje určitě víc lidí, firem a organizací než v roce 2000 nebo 2014, kdy jsem začínala já s tvorbou lněných kanafasů,“ uvádí Eva Jandíková.
S odklonem od neprodyšných syntetických materiálů, jako je například polyester, souvisí i větší důraz na udržitelnost. Nebo alespoň hra na něj.
„Myslím, že řetězce sahají po lnu také v rámci určitého greenwashingu, kdy mohou cítit poptávku po přírodních materiálech nebo reagují na zavádění nových evropských směrnic pro fast fashion,“ říká Linda Kaplanová, vedoucí Ateliéru textilu na pražské UMPRUM, která se svými studenty zkoumá i konopí, materiál lnu v mnohém blízký.
Len je ideální, když se jako značka chcete před zákazníky tvářit zeleněji a odpovědněji.
„Len je kvalitní přírodní materiál. Když se spálí, nevytvářejí se toxické látky. Při jeho praní zase nevypouštíte do vody mikroplasty. Má skvělé antibakteriální vlastnosti. Je proto ideální, když se jako značka chcete před zákazníky tvářit zeleněji a odpovědněji,“ dodává k používání jednoho z nejstarších textilních materiálů.
Právě charakteristické vlastnosti lnu, který je prodyšný, v létě chladí a je příjemný na dotek, z něj dělají ideální materiál nejen pro skutečné zastánce pomalé módy, ale i nástroj zeleného marketingu.
K rovnici stačí přihodit fakt, že produkce lnu je násobně šetrnější na spotřebu vody než u bavlny, a recept na globální mánii a lněnou renesanci je na světě.
Ano, len je skutečně udržitelnější plodina než bavlna (ona spotřeba vody je až čtyřikrát nižší), problém ale podle Lindy Kaplanové stále leží v nadprodukci oděvů z něj vyrobených. Říká: cokoli je trendy, je problematické. A cokoli je podezřele levné, nebude s největší pravděpodobností kvalitní, a to ani v případě lnu.
„Největší problém nevidím v materiálech jako v samotné nadprodukci. Pořád fungujeme v systému, kdy dvě třetiny oděvů končí na skládkách nebo výprodejích a jen třetina se prodá za původně zamýšlenou cenu. A neexistuje tu regulace,“ dodává.
Velká část lněných výrobků putuje do celého světa z Číny. Ta se v několika posledních dekádách stala lídrem ve zpracování lněné příze, kterou zčásti dováží z evropských zemí, především z Francie, Belgie, Nizozemska nebo pobaltských zemí, kde se len určený pro textilní průmysl historicky pěstuje.
Lněná košile v neutrálních tónech, která se na štendru oděvních řetězců na první pohled tváří udržitelně, řemeslně a autenticky, tak často vzniká v úplně jiném kontextu, než její vizuální jazyk naznačuje.
I přes dominanci Číny v oboru ale i u nás stále najdeme výrobce, kteří lněné či pololněné tkaniny vyrábějí. Jedním z nich je hořická Mileta nebo šumperský Linmaster, který se od počátku milénia snaží navázat na bohatou tradici českého lnářství.
Právě s touto firmou v minulosti spolupracovala zmíněná textilní výtvarnice Eva Jandíková. Se lnem od ní i od Linmasteru pracuje už více než deset let také česká značka Sisterconspiracy Alice Klouzkové a Jany Jetelové.
„Len je skutečně posledních několik let opět v kurzu. A ano, některé značky ho využívají v rámci greenwashingu, nesmíme ale zapomenout na jeho skvělé užitné vlastnosti. Lněné oblečení – pokud je kvalitně ušité – je s každým praním příjemnější, chladí a obecně se velmi dobře nosí,“ říká Alice Klouzková.
Připomíná však, že ač u nich ve studiu pracují se lnem tkaným v Česku, primární surovina, tedy příze, pochází ze zmíněných evropských zemí. V tuzemsku se totiž tato přadná plodina – byť tu měla bohatou tradici, patřili jsme dokonce mezi nejvýznamnější pěstitele v Evropě – už téměř nepěstuje.
Jak ale připomíná Filip Kubák ze strmilovské Tkalcovny Kubák, snahy vrátit len zpět do české krajiny se periodicky objevují už mnoho let.
„Dnes svět znovu objevuje udržitelnost a lokálnost. Mrzí mě, že u nás lněná tradice téměř zanikla, i když se pravidelně objevují snahy ji obnovit. Jsem v tom skeptický, ale zároveň věřím, že návrat lnu dává smysl a že se postupně skutečně stane součástí budoucnosti textilu.“
Mrzí mě, že u nás lněná tradice téměř zanikla, i když se pravidelně objevují snahy ji obnovit.
Jak by taková budoucnost mohla vypadat, si nedávno zkusila nejen Knihovna materiálů MatériO‘, ale i Daniel Weber, jeden ze spoluzakladatelů oděvního projektu humanoddity. V rámci bakalářské práce len vysadil a prošel si celým procesem jeho zpracování.
Kalhoty, které zamýšlel vyrobit, sice nakonec kvůli kvalitě výsledné tkaniny neušil, experiment ale ukázal, jak náročné je dnes obnovit lokální textilní řetězec téměř od nuly – obzvlášť když tu chybějí tírny a přádelny.
Len – stejně jako všechny ostatní materiály – má dvojí tvář. Může představovat cestu k pomalejší a lokálnější módě, stejně dobře ale může sloužit i té nejrychlější, která přírodními materiály maskuje svou skutečnou podstatu.
„Vím, že tohle doporučení může ve svém životě aplikovat jen malé procento lidí, ale stále platí, že nejlepším způsobem nakupování je podporovat lokální značky, zjišťovat skutečný původ zboží a především nakupovat méně,“ dodává Linda Kaplanová.
