V Hlubočkách u Olomouce je údolí. V tom údolí je les. A v tom lese je obrovitá továrna americké společnosti Honeywell, jejíchž sedm set zaměstnanců tu vyrábí a opravuje letecké motory do nejproslulejších strojů současného leteckého průmyslu – včetně dílů pro pomocné motorové jednotky nadzvukových stíhaček F-35, které si Česko nedávno zvolilo jako nástupce gripenů.
„Když letíte někam na dovolenou, sedíte celkem nepochybně v letadle, v jehož pomocné motorové jednotce jsou díly vyrobené tady v Hlubočkách,“ říká šéf Honeywell Aerospace Olomouc Martin Šebesta. Vyrábí se tu kupříkladu základní model pomocné motorové jednotky („auxiliary power unit“ neboli APU) 131—9, kterou najdete v naprosté většině airbusů a boeingů.
Díky APU, jejíž díly vznikly právě v Honeywellu v Hlubočkách, neskončilo tragicky slavné nouzové přistání letadla Airbus A320 kapitána Chesleyho „Sully“ Sullenbergera se sto padesáti lidmi na palubě na hladinu řeky Hudson v New Yorku v roce 2009.
„Letadlu tehdy po srážce s hejnem ptáků zhasly oba motory,“ popisuje senior manufacturing engineer olomouckého Honeywellu Michal Jorníček. „APU je dodatečným zdrojem energie, který má letadlo nastartovaný, než spustí velké motory – a když v tomto případě motory zhasly, APU umožnilo pilotovi letadlo stále ovládat.“
V továrně v zalesněném údolí u Olomouce se dnes odehrává jak prvovýroba, tak aftermarket čili rozborky motorů, generální opravy a výměny. Výroba tvoří devadesát procent, aftermarket deset.
„Vyrábíme zde statické komponenty do motorů, přičemž devadesát osm procent všech dílců odtud putuje do centrály Honeywell Aerospace ve Phoenixu. Tam se z nich na montážní lince skládají motory,“ vysvětluje Šebesta. Šéf olomouckého Honeywellu se přitom netají vysokými ambicemi. V dlouhodobém výhledu by rád viděl, aby se montáže pro evropský trh dělaly přímo tady.
Olomoucký tým Honeywellu si na vizi růstu a nových příležitostí rozhodně potrpí. „Až bude potřeba nových motorů, chceme být jako Honeywell v pozici, že ta zakázka skončí u nás na stole,“ říká generální ředitel Šebesta. „Chceme být o krok před ostatními a chceme si vybírat.“
Olomoucký Honeywell na to přitom dostatečně pevnou pozici má. V oblasti spalovacích komor pro motory jsou profíci z Hluboček tím, kdo už dnes určuje trend.
Od rury k ruře
„Naše historie začíná v roce 1951, kdy ve zdejších závodech výrobce domácích spotřebičů Mora Moravia vznikla letecká divize,“ říká ředitel Šebesta. „Cokoli se od té doby jen šustlo v českém letectví, tak u toho byli lidé z tohoto neviditelného údolíčka.“
Jak se u výrobce kuchyňských zařízení objevila letecká divize? „Když začaly vznikat proudové motory, bylo zapotřebí lisovat plechy – a k tomu měla nejblíže Moravia, která lisovala plechy pro sporáky,“ vysvětluje.
Váže se k tomu pěkná historka: „Ve výkresech pro ruský Mig byla tenkrát rura, to znamená komora; a když prý hledali, kde to budou vyrábět, narazili podle téhle legendy na to, že v Moravii se dělají rury, což znamená trouby,“ vypráví Šebesta. „Ať to bylo jakkoli, skutečně tu našli potřebnou technologii: tváření, lisování, práci s plechem. To byl základ, na kterém postavili tajnou leteckou divizi.“
Portfolio zdejší výroby od té doby rostlo, v základě ale zůstalo věrné svým počátkům. Po revoluci, kdy se řešilo, jak přežít, se tu sice dělaly i hliníkové sudy pro pivovary a titanové rámy do kol (které pak použil i český tým při olympiádě), ale v roce 1996 se továrna k leteckému průmyslu vrátila – prvně podpisem o spolupráci s firmou Honeywell, která v roce 2002 celý podnik koupila a došlo také k oficiálnímu přejmenování.
Letos v únoru podnik slavil dvacet let pod vlajkou Honeywellu. Za dvě dekády na něm stihla vyrůst spousta českých firem coby subdodavatelů. Nejviditelnější z nich je Seko Aerospace, přehlédnout nelze ani olomoucký Sterch. Podle veřejně dostupných povinných hlášení společnosti činí tržby Honeywellu v Hlubočkách za loňský rok 140 milionů dolarů, letos se hodlají přehoupnout přes 160 milionů dolarů.
V továrně v údolí, do něhož mnozí zaměstnanci přijíždějí každé ráno lesem na kole z Olomouce, se dnes vyrábějí díly do motorů dopravních letadel, stejně jako business jetů a americké vojenské techniky. „Vyrábíme i dílce do pomocné motorové jednotky pro F-35,“ říká Jorníček. A na otázku, co bude pro olomoucký Honeywell znamenat odsouhlasený nákup F-35 pro Česko, odpovídá lakonicky: „Zkrátka vyrobit požadovaný počet podsestav do jednotek APU.“
Tady v Hlubočkách se přitom do APU pro F-35 vyrobí pouze statorová část. „U vojenských produktů vidíme jen to, za co jsme zodpovědní – bezpečnost je pro nás absolutní priorita,“ vysvětluje Jorníček při otázce na přísná bezpečnostní opatření. „Nikdo z nás se nemůže podívat, jak přesně celé APU vypadá.“
Stejně tak se zde vyrábějí kupříkladu díly pro americké vojenské vrtulníky Chinook a tanky Abrams. „Honeywell nyní podepsal velký kontrakt na obnovu všech vrtulníků Chinook, což je pro nás obrovské množství práce pro americkou armádu,“ doplňuje ředitel Šebesta.
Lidé a roboti
Co se množství týče, nejvíce se tu vyrobí APU pro velká letadla, pak stovky a tisíce pohonných jednotek a desítky a stovky pro vojenské aplikace. Vojenská sekce portfolia přitom tvoří nejmenší, ale zcela nejstabilnější část produkce, kterou neovlivnila ani pandemie, která jinak do letectví zasáhla významně – během covidu musela zdejší továrna propustit tři sta padesát zaměstnanců.
„Před covidem jsme měli přibližně osm set padesát lidí, dnes sedm set a máme otevřená místa pro dalších sto,“ říká Šebesta. „Trh se vzpamatovává z covidu a zvyšuje se zájem o nové dílce, jaký jsme před covidem ještě neměli. To nás v počtu zakázek katapultovalo do situace, kdy už máme objednávek stejně jako před pandemií,“ konstatuje.
Situace na Ukrajině na olomoucký Honeywell nedopadla v zásadě nijak – továrna jen přišla o několik dodavatelů, které velice rychle nahradila.
„Největší nárůst v rámci APU teď vidíme v oblasti business jetů,“ říká k proměnám světa v prvních pandemických vlnách Šebesta. „U letadel sice roste objem obecně, tam už je situace v normálu, ale v business jetech je daleko prudší.“
A stejně jako se postupně navyšuje objem objednávek v letectví, pracují v Hlubočkách na silnější automatizaci v rámci takzvaného „Průmyslu 4.0“, která jim zvýší kapacitu. „Je to jeden z pilířů, na nichž budeme fabriku posouvat dál,“ vysvětluje Jorníček. „Dělíme jej přitom na dvě hlavní sekce: automatizaci prostřednictvím robotů a IoT čili internet věcí.“
Zatímco IoT bude sloužit ke sběru dat a analýze toho, kde by mohla být továrna efektivnější, robotizace bude onu efektivitu uvádět do praxe. Zatímco letecký průmysl jde znovu nahoru, lidí na strojírenskou výrobu se přestává dostávat – což je stav, který trápí celý český průmysl.
„Proto dnes máme vlastní školicí středisko,“ říká Šebesta. „Před časem jsem tu řekl, že když přijede tady na nádraží za továrnou vlak, dokážeme vybrat potřebný počet lidí a zaučíme je přesně na to, co potřebujeme.“
Takhle mají dnes v olomouckém Honeywellu truhláře i cukrářky, kteří se ve školicím středisku naučí přesně to, co potřebují. „Dnes umíme jakoukoli profesi přeškolit na strojařinu v letecké výrobě,“ tvrdí. Robotizace je sice budoucnost, ale zvlášť ve strojařině bude zapotřebí schopných lidí. A ty si dnes v Hlubočkách – krom toho, že umějí vyrábět letecké motory – umějí vyrobit.
