Je to zajímavý paradox. Jako právnická osoba nemůžete bez bankovního účtu podnikat, protože musíte nejprve nahlásit číslo svého podnikatelského účtu finančnímu úřadu a dalším státním institucím. Automatické právo na účet ale na rozdíl od fyzických osob nemáte.
Podnikatelský účet není žádná velká vychytávka: umožňuje totéž, co běžný účet, a bereme ho dnes jako samozřejmost. K jeho založení většinou stačí doklad totožnosti a kopie živnostenského listu – nebo v případě firem výpis z obchodního rejstříku.
Existenci podnikatelského účtu tiše předpokládají další zákony, a tak bez něj dost dobře není možné vůbec začít podnikat. Číslo účtu musíte například nahlásit v rámci zákona o dani z přidané hodnoty, aby se z vás mohl stát její registrovaný plátce.
Problémem je, že podnikatelský účet samozřejmostí ve skutečnosti není. Pořád platí, že bankovní povinnost poskytovat základní platební účet se vztahuje pouze na samotné spotřebitele a navíc neplatí pro družstevní záložny a centrální banku.
Povinnost přinesla novela zákona z roku 2016, která reagovala na unijní požadavek, aby si mohli všichni občané Evropské unie otevřít základní platební účet v libovolném členském státě.
Nicméně o uzákonění povinnosti bank poskytovat takový účet firmám a ostatním právnickým osobám se u nás dlouho diskutuje a ve sněmovně již dlouho leží návrh novely zákona o platebním styku, která chce disproporci napravit.
Autoři novely považují současný stav za diskriminační, jenže vláda má pro svůj přístup zdánlivě racionální argument: návrh novely podle ní významně zasahuje do zákonem garantované svobody finančních ústavů. Argumentuje navíc rozšířením pole pro finanční kriminalitu.
Banky si tak dnes mohou nastavit takové smluvní podmínky, jaké uznají za vhodné, a podnikatelé mohou mít teoreticky smůlu. Na smluvní podmínky ostatně občas nečekaně doplatí i koncový klient.
Banka může v závislosti na svých obchodních podmínkách zrušit běžný účet z důvodů, které sahají od celkem pochopitelných – dlouhodobý nepovolený debet, porušení libovolných zákonů nebo odmítnutí prokázat původ příchozí platby – až třeba po neprovedení transakce v rámci šesti měsíců nebo obchodování s kryptem.
Během veřejného odmítnutí novely navíc vláda zpochybnila zdůvodnění předkladatelů. Nebyla si totiž jistá, zda jde o skutečný, nebo spíše hypotetický problém.
Od té doby se ale změnila přinejmenším jedna okolnost. V dubnu začala Raiffeisenbank, která na konci loňského roku převzala půl milionu účtů klientů Equa bank, vypovídat její účty kryptoměnovým firmám.
