Co se stane, když lokální značka vytvoří produkt, který se vyprodá za několik sekund a chtějí ho tisíce zákaznic? S touto realitou se nyní seznamuje módní brand Oneday. Jeho majitelky Alžběta Svobodová a Martina Skalická ale zjišťují, že virální hit znamená dvojnásobný obrat stejně jako velkou provozní výzvu.
Kdybyste zavítali do skladových a kancelářských útrob pražské značky Oneday, na každém rohu byste narazili na krabice čekající na expedici. Jejich obsah by se – alespoň v základu – téměř vždy shodoval: v boxu by ležely složené šaty Freya, a to v nejrůznějších barvách a velikostech.
Právě s tímto modelem letních šatů se malé značce Oneday povedlo udělat hit. „Člověk si samozřejmě přeje mít virální produkt, jakmile se mu ho ale povede vytvořit, zjistí, že kromě všeho hezkého přináší taková situace i spoustu starostí,“ říká Alžběta Svobodová, jedna ze spoluzakladatelek značky Oneday.
To ale trochu předbíháme. Na začátek čísla: modelu zmíněných šatů z viskozového úpletu se během posledních pár týdnů prodalo přes 650 kusů. Nezní to číslo nijak závratně? Věřte, že pro módní brand této velikosti, který od svého začátku v roce 2016 stojí pouze na dvou lidech, jde o mimořádné číslo.
Pro kontext je nutné dodat, že u menších českých designérských značek se často prodávají desítky až nižší stovky kusů od jednoho modelu. A to navíc celou sezonu. Šaty zmíněné značky se sídlem na Letné se vyprodávají, hned jak je duo naskladní, a to v řádu několika minut.
Poslední drop oněch splývavých upnutých šatů, během kterého se jich do oběhu dostaly necelé tři stovky, našel zájemce během několika minut. „První várka byla pryč za tři minuty a většina té druhé za patnáct vteřin. Nic takového jsme samozřejmě nečekaly,“ dodává Martina Skalická, druhá žena tandemu.
Na čekací listině na tyto šaty jsou aktuálně zhruba dvě tisícovky dalších žen. Jestli se na ně do konce léta dostane, závisí na možnostech šicí dílny za Prahou, kde se vyrábí většina modelů značky Oneday. Právě omezená kapacita výroby je jedním ze zádrhelů, na který podnikatelky během posledních pár týdnů narazily.
Když jste jako malý producent zvyklý šít v desítkách či nižších stovkách kusů oděvu, nelze ze dne na den kapacitu dílny navýšit a uspokojit tak všechny čekající zákaznice. Navíc v ekosystému, kde kvalitní šicí dílna znamená jednu z nejpodstatnějších částí know-how módního brandu.
„Kde šijeme, nikomu neprozrazujeme. Po covidu skončilo hodně šicích dílen a najít takovou, se kterou si sednete, opravdu není jednoduché. V tuzemsku je to jeden z důsledků konce Pietro Filipi, které jich bylo schopné zaměstnat hodně a zároveň za sebou nechalo vysoké pohledávky,“ vysvětlují majitelky Oneday, proč najednou nemůžou začít šít rychleji.
Dalším problémem je pak i samotný materiál: když ho dodavatel nemá skladem, nemůžete výrobu popohnat, i když by vám rychlejší tempo pomohlo k růstu.
Foto se svolením Oneday
Foto se svolením Oneday
Foto se svolením Oneday
Foto se svolením Oneday
Samotný materiál stál mimochodem u vzniku tohoto modelu. „Šaty jsem vytvořila ze zbytku světle žluté látky, kterou jsme tu měly ještě před covidem. Zkoušela jsem z ní několik různých prototypů, ale nikdy se nám výsledek nelíbil. Ani na sample sale se tyto kousky neprodaly. U letních šatů Freya ale nakonec do sebe vše zapadlo,“ popisuje Alžběta Svobodová, která odpovídá za vývoj produktů.
Na řadu tak přišly další barvy. A také velká vlna zájmu, kterou podpořily především samotné zákaznice i influencerky. Ty si šaty ve většině případů koupily samy a ukázaly je na různých typech postav. Když tohle všechno spojíte s omezeným množstvím, které závisí na kapacitách švadlen, recept na FOMO moment je na světě.
V Česku se něco podobného povedlo i Natálii Marii Vlčkové a její značce Adolphinata. Úspěch v tomto případě zaznamenala kožená kabelka Madonna, která stejně jako v případě Oneday dostala na čekací listinu stovky zájemkyň.
Zakladatelky Oneday přiznávají, že jejich šaty strhly zájem i o další produkty značky. A také že už nyní, jen krátce po polovině letošního roku, dosáhly obratů v řádech jednotek milionů z roku minulého. „Dostaneme se díky tomu na dvojnásobek,“ myslí si Martina Skalická, která zase odpovídá za e-shop a provoz brandu.
Značka Oneday vznikla před deseti lety. Alžběta Svobodová, tehdy studentka dějin umění, a Martina Skalická, studentka architektury, se potkaly na vyšší odborné škole oděvního návrhářství. Textil je obě – i přes zvolené obory studia – lákal, chtěly se zdokonalit v technice šití.
Padly si do oka a záhy spolu začaly pracovat na zakázkách: Alžběta šila už několik let a díky brigádám hostesky se dostala k zakázkové výrobě uniforem pro gastro provozy a reklamních oděvů pro hostesky. To byl i první společný projekt dnešních majitelek Oneday. Spojila je zakázka uniforem pro personál Zátiší Group.
Dnešní provozovatelky módní značky si proto založily ateliér, kde se věnovaly nejen výrobě zmíněných pracovních oděvů, ale i zakázkovému šití. První autorskou kolekci tandem představil v roce 2016 v pražské galerii Kvalitář. Střihy byly minimalistické, barevné paletě dominovala černá, bílá a červená.
Následovala kolekce inspirovaná dílem abstraktního malíře Kazimira Maleviče, účast na Designbloku, první uznání odbornou veřejností. A každoročně dvě nové kolekce.
Byznysově se brandu začalo dařit před covidem. Nejistota však znamenala propad v prodejích. Po oživení poptávky pak pražské značce uškodila i ekonomická situace spojená s ruskou agresí na Ukrajině.
„Lidé byli opatrnější, daleko více šetřili. Což nejvíce odnášejí právě zbytné věci,“ říká Martina Skalická. Dodává však, že před zhruba třemi lety se značce Oneday opět začalo dařit. Důvod? Zatímco na začátku šlo zakladatelkám zejména o tvorbu univerzálních, snadno kombinovatelných modelů, dnes mají méně svázané ruce.
Stále dominuje velmi nositelný design, součástí kolekcí ale bývají i výrazné barvy a mnohdy i neotřelé tvarosloví. Černému a béžovému minimalismu odzvonilo, říkají podnikatelky s tím, že i proto nově pracují i s barevnou typologií. „Jsme nejbarevnější značka na Letné a tohle nám hraje do karet. Ženy to čím dál tím více řeší,“ dodávají.
S nedávným nárůstem prodejů se nabízí otázka, jak toho značka do budoucna využije. Protože podle jejích majitelek není možné stavět byznys model na jednom úspěšném produktu, do velké expanze se zatím nehrnou.
Volné finance však mají v plánu investovat do speciálnějších látek či výpomoci s provozem, aby se mohly soustředit na rozvoj, zejména v podobě samotného oděvu. „Od začátku rosteme organicky, přirozeně. Nechceme dělat unáhlené kroky, cílem je zájem a zákaznice udržet a posouvat se dál,“ říkají.
