Na rohu Veletržní a Kamenické se právě otevřela nová pražská adresa Kafe Pikola. Do jedné z nejkavárenštějších čtvrtí Česka přišla značka, která vyrostla daleko od hlavního města. Její zakladatel Jiří Giesl se slovu fenomén brání, jenže vstup do Prahy s osmou pobočkou ukazuje, že Pikola už není jen milá kavárna v Šumperku. Toto je příběh o tom, jak růst, a přitom zůstat Pikola – malý.
Na pražské Letné je přece jen těžké otevřít kavárnu a nevypadat při tom jako člověk, co s tím přišel pozdě. Káva je tu na každém rohu. Místní jistě potvrdí, že je to čtvrť, kde se chodí na espresso cestou do práce, filtrovaná káva se bere vážně a nový podnik musí během pár dní obstát před publikem, které už vidělo téměř všechno. Jenže tento roh má být jiný.
Značka Kafe Pikola vznikla v roce 2014 v Šumperku. Byť nezačala na žádné z tradičních gastronomických adres, přesto si našla cestu na Gastromapu Lukáše Hejlíka a to byl důležitý zářez, jak popisuje její majitel Jiří Giesl.
Foto Pikola
Pikola pochází z malého prostoru, v domě, kde zakladatel Giesl bydlel. Z místa, které původně vzniklo skoro jako pokus, se během let stal jeden z nejzajímavějších a nejvyhledávanějších českých kávových příběhů.
Jeho pražská kapitola se začíná psát na rohu Veletržní a Kamenické. Praha je test, jestli značka, která vyrostla na pocitu lokálnosti, malé kavárny a unikátní vlídné sousedské atmosféry, dokáže stejný pocit přenést i do města, kde se podobných podniků rodí a zaniká mnoho. A navíc na Letnou, tedy do čtvrti, kde kavárna nemůže spoléhat na to, že bude výjimečná jen tím, že má dobré kafe.
Za projektem stojí Gieslův parťák Adam, který už má zkušenost s brněnskou franšízou. Právě on podle Giesla hledal vhodný prostor v Praze zhruba rok. Hledání bylo ale pražsky vyčerpávající. Realitní trh nabízel špatné dispozice, vysokou konkurenci, nutil kompromisy a lokality, které se zvenčí tváří dobře, ale uvnitř nedávají smysl.
Foto Pikola
Foto Pikola
Foto Pikola
Foto Pikola
Foto Pikola
„V jednu chvíli jsme to už skoro vzdali,“ přiznává Giesl. Pak se objevil právě onen roh Veletržní a Kamenické, kde zafungovalo něco jiného. Dispozice, atmosféra a možnost vytvořit podnik, který nebude espressobarem ani klasickou kavárnou, ale něčím mezi.
Aby se rozumělo, Pikola nepřichází do Prahy s tím, že objeví kavárenskou Ameriku. Chce ale z kavárny udělat místo, které bude působit jako nový soused, kterého chcete poznat a chcete k němu „do obýváku“ přijít na vynikající kávu.
Šumperské začátky
Ale aby pražská Pikola dávala smysl, je potřeba vrátit se do Šumperka. Konkrétně do již zmíněného roku 2014, kdy Jiří Giesl s rodinou otevřel první kavárnu s chutí zkusit na menším městě něco současného. „Bylo v tom hodně nadšení i sebezapření. Tři měsíce před otevřením první kavárny se nám narodil první syn,“ líčí.
Otevřeli tedy kavárnu krátce po narození dítěte, bez velké zkušenosti a bez detailní vize, s prázdným prostorem v domě, kde bydleli, a s pocitem, že by stálo za to zkusit něco hezkého.
Poměrně brzy se o malé hezké šumperské kavárně začalo mluvit po celé republice. V časech, kdy kavárny s výběrovou kávou mimo velká města ještě nebyly samozřejmostí, působila Pikola jako zjevení.
„Trefili jsme dobu, zájem o malý hezký podnik na malém městě byl abnormální. Byla to pro lidi taková oáza v Jeseníkách, kde dostanete kafe v super kvalitě, kde se cítíte dobře, kde hraje normální hudba a kde není rádio ani lednička se svítícím nápisem Coca-Cola,“ popisuje Giesl původní DNA podniku.
I proto se značka pořád drží menších prostorů. První šumperská kavárna měla jednu místnost a zhruba dvanáct míst. Právě to podle něj vytvářelo pocit návštěvy u někoho doma. Menší formát má i provozní logiku. „Pokud má podnik lidi, které práce baví, může fungovat lépe než větší prostor s více zaměstnanci, které je těžké sehrát a udržet,“ říká.
Letenská kavárna má dvě části. „Ta první je vstupní, kde je velký bar, kde si můžete kávu vzít s sebou nebo si ji v klidu odnést do druhé části, která je gaučová, jemnější, obložená dřevem. Tam se můžete uklidit bokem a je vzdušno, čisto a klídek. Dřív tam byl bar, ale teď má prostor nový náboj,“ popisuje.
Nový náboj je to pro konkrétní roh na Letné, ale i pro samotnou Pikolu. Vstupem do Prahy už těžko může sázet na notu regionálního úspěchu. Musí ukázat, že její síla je v šumperském příběhu i reálném provozu.
Na první pohled může být Letná paradoxní volba. Giesl sám připouští, že konkurence je velká. Zároveň ale při hledání zjistili, že právě detailní znalost okolních podniků jim pomohla najít vlastní pozici. A to navíc ještě není vše, do konce roku chce otevřít další pobočky, jednu na pražském Smíchově a další v Olomouci.
Dostane se takto na počet deseti Pikola poboček. Ještě předloni jich přitom bylo pět: v Šumperku, v Brně, ve Zlíně a dvě v Olomouci. Loni přidali Ostravu, letos Karlštejn a právě Prahu.
Ví ale, že nestačí být dobrý. „Musíte být i čtvrťově srozumitelný především pro okolí: pro lidi, kteří zde bydlí, pracují, chodí kolem. Pro sousedy,“ říká Giesl, jehož celá skupina franšíz i pražírny Pikola poslední roky roste každoročně o desítky procent.
Slovo sousedství je pro Pikolu klíčové. Na Letné už během příprav cítili sílu komunity, když měnili v prostoru nábytek. „Chceme být součástí komunity. To je pro nás ta největší výhra. Chceme zde být pro místní a stát se místními,“ líčí.
I proto má i další pražská pobočka mířit znovu k malému formátu. „Smíchovská by měla mít dvacet metrů čtverečních, což bude úplně vlastně ideál,“ říká s tím, že úspornost prostoru vnímá esteticky, ekonomicky i filozoficky. A také možná jako pojistku proti tomu, aby růst značku nespolkl.
Pražírna má jiný rytmus
Za kavárnami stojí pražírna, o které Giesl mluví jako o úplně jiné disciplíně než o provozu kavárny. „Má jiný rytmus, jiné peníze, jiné zásoby, jinou odpovědnost,“ říká. Díky pražírně je Pikola i kávovou značkou s vlastní surovinou, vlastním výběrem a vlastními vztahy s farmáři.
Ze začátku to ale také nebyla procházka růžovým sadem. „Učili jsme se metodou pokus–omyl,“ říká. Informací bylo dřív méně a nikdo z konkurence se přirozeně nehrnul k tomu, sdílet své know-how. Postupně se ale Pikola dostala k modelu, který je pro ni zásadní, a to co nejvíc zkracovat dodavatelský řetězec a pracovat přímo s farmáři z lokalit, odkud zrnka dováží.
Foto Pikola
„Některé kávy vozíme prostě jako napřímo, farmáře známe a chceme brát kávu rok co rok od nich. Víme, že ten vztah je mnohem důležitější i pro kvalitu konečné kávy v hrnku,“ říká s tím, že například v Kolumbii mají farmáře, za kterými jezdí opakovaně.
Zmiňuje i drobné projekty, s nimiž farmářům pomáhají. „Přispívali jsme jim třeba na chodníky a další malé věci, které jsou přitom pro ně velmi důležité,“ popisuje přátelsky.
Dog walking coffee club
U „otevíračkového“ postu na Instagramu má kavárna napsáno „vemte pejsky“. Giesl si totiž všiml, že kavárny zakládají running cluby nebo cyklistické skupiny pro spřátelené skupiny zákazníků. „Jenže ty jsou vždycky trochu výběrové. Musíte běhat, mít kolo, být v určité kondici. Pes je demokratičtější,“ říká se smíchem.
„Česko je země prostě pejskařů, a my jsme se rozhodli udělat dog walking club,“ dodává. Tak vznikla procházka pro lidi se psy, někdy i bez psů. Pejsci dostanou snack, lidé ochutnají kávu, která třeba běžně není v nabídce, a všichni se potkají mimo běžný provoz kavárny.
Foto Pikola
Giesl chce podobnou aktivitu rozjet i na Letné. A právě tam to dává mimořádný smysl. Letná je čtvrť parků, psů, sousedských skupin a lidí, kteří se často znají alespoň od vidění. Dog walking coffee club tu může být způsobem, jak se nová kavárna přirozeně propíše do chodu čtvrti.
V závěru Giesl zmiňuje úspěch Pikoly, ale znovu a znovu se vrací ke skromnosti. Nechce, aby Pikola vyzněla jako nejlepší pražírna na světě. Nechce působit nabubřele. Je rád, že se věci daří, ale zároveň si uvědomuje, jak křehké to celé je. Dnes se vidí spíš jako vizionář než jako člověk, který drží každý detail provozu.
Z nadšení v malém šumperském prostoru se však stala firma, která potřebuje strukturu. Giesl má kolem sebe partnery, provozní, lidi v pražírně, obchoďáky i týmy na pobočkách. Dohromady je jich podle něj okolo sedmdesáti lidí v širším okruhu všech osmi podniků. A přesto dodává, že jádro je pořád malé. Navenek rostou, ale uvnitř se pořád snaží zůstat piccola.
