Věda se pro peníze dělat nedá. Kdo chce žít trochu slušněji a mít i na špičkový výzkum, musí získat velké granty. Na tom se shodují ženy, které jsou v letošním výběru top českých vědkyň.
„Zrovna dnes jsem byla povýšena na nejvyšší možnou akademickou pozici,“ vypráví bioložka a ekoložka Kateřina Sam. „Přizvedli mi plat a budu mít přesně o deset tisíc méně, než je průměrný plat řidiče kamionu, o patnáct tisíc méně než průměrný lékař, ale o šest tisíc víc než průměrný popelář,“ vypočítává.
Naštěstí žije v jihočeském kraji, kde se s takovým příjmem dá uživit. „Situace pro spoustu mých kolegů a kolegyň je ale tristní, hluboko pod průměrnými platy v našem kraji,“ říká žena, která patří mezi úzkou skupinku českých držitelek prestižního grantu ERC od Evropské unie.
V podobném duchu odpovídají další vědkyně, které působí v České republice. „Vědou se dobře uživit nedá. Platy jsou u nás hluboce podhodnocené,“ konstatuje například matematička Lucie Augustovičová, jejíž nedávný objev chlazení molekul nyní zkoumají na Harvardu.
Ačkoli vědu nelze paušalizovat a situace v různých oborech i na různých institucích se může výrazně lišit, jedno zůstává společné. „Očekává se od nás věda srovnatelná se zahraničím, ale za zlomek peněz,“ říká Vladimíra Petráková, fyzička, která vede vědeckou skupinu na Ústavu fyzikální chemie Jaroslava Heyrovského.
„Je pak těžší nalákat do týmu skvělé lidi ze zahraničí. V konkurenci o nejlepší talenty taháme za kratší konec,“ upozorňuje. Klíčovou roli nejen pro samotné finanční ohodnocení, ale i pro výzkum tak mají různé granty.
„Do jisté míry lze finanční situaci u nás vylepšit získáváním špičkových projektů, ale absolutní čísla jsou stejně do velké míry v kompetenci nadřízených, takže je to otázka analýzy nákladů a výnosů,“ vysvětluje fyzička a také držitelka grantu ERC Jana Kalbáčová Vejpravová.
Jenže špičkové granty jsou velmi nejisté – je nutné souběžně s vědeckou prací neustále žádat o další, kdy pravděpodobnost úspěchu může být okolo deseti procent.
„Když máte dostatek grantů, dá se vědou dobře uživit. Dostatek grantů ale znamená čtyři až pět velkých projektů souběžně, a to je pro tým extrémně náročné,“ říká neuroložka Petra Laššuthová.
Velká nejistota je společným jmenovatelem bez ohledu na obor. „Vědecký svět je obecně zatížen malou jistotou zaměstnání v budoucnosti. Předpokládá se, že budete neustále úspěšní v žádostech o granty na další projekty, což je značně stresující,“ dodává Julie Dobrovolná, která sama zkoumá stres a možnosti jeho měření.
Navíc především mladí vědečtí pracovníci mají velmi nízké příjmy, a často proto odcházejí do zahraničí.
„Mnoho mladých českých vědců a vědkyň odchází nejdříve pro zkušenosti a pak v zahraničí mnohdy zůstanou, protože podmínky a budoucnost jsou jim nabídnuty lepší a někdo si více váží jejich schopností. Tím bohužel přicházíme o budoucí talenty,“ konstatuje neuroložka Eva Kubala Havrdová.
„Já jsem za vědou odešla do Rakouska, v neposlední řadě z finančních důvodů,“ říká socioložka působící na Vídeňské univerzitě Anna Pospěch Durnová.
„Tady mám celkově lepší podmínky na práci. Ve vědě jsou nároky vysoké, pokud to děláte na špičkové úrovni, v podstatě nemáte volný čas, a tak je dobré za to alespoň dostat podle toho zaplaceno,“ připomíná. V Česku se vědecká práce běžně hodnotí polovinou toho, co v zahraničí.
„Někdy je ten rozdíl i vyšší. Má to ostatně vliv na kvalitu. Pak si nabíráte další miniúvazky, vedlejší přivýdělky a ve výsledku tím vědecká práce strádá,“ upozorňuje Anna Pospěch Durnová.
Další v zahraničí dlouhodobě působící Češka, astrofyzička Kateřina Falk, ale nabourává představu, že by všude za hranicemi Česka byly příjmy vědců podstatně lepší.
„Docela dobře platí vědce v Německu a ve Švýcarsku, ale ve většině světa si stejně vzdělaný člověk v komerční sféře vede finančně výrazně lépe. Proto nám utíkají talenty,“ říká vědkyně, která v nedávném rozhovoru pro Forbes popisovala, jak velká část jejích kolegyň a kolegů odchází z vědecké sféry do prostředí startupů.
Tam je kromě vyšších příjmů láká i méně byrokracie, rychlejší pracovní postupy a celkově flexibilnější prostředí.
Něco málo optimismu přináší reprodukční bioložka Kateřina Komrsková: ačkoli příjmy vědců u nás nejsou srovnatelné například se západní Evropou, za poslední dvě desetiletí se podle jejího pohledu podmínky i u nás zlepšily – jakkoli se zlepšení velmi liší podle oboru i dalších faktorů.
Také neuroložka Irena Rektorová je přesvědčená, že se situace zlepšuje a například se daří získávat i talentované vědce ze zahraničí. „Určitě by pomohlo více stálých pozic ve vědě úspěšným vědcům a vědkyním, jako je to v zahraničí,“ dodává Rektorová.
Jak se ale vědkyně z našeho výběru shodují, věda se pro peníze dělat nedá. „I když není placená úplně nedůstojně, rozhodně se výrazně nezaplatí ty roky studia. K ještě horším výsledkům se dostanete, když mzdy přepočítáte na odpracované hodiny,“ uzavírá environmentální chemička Jana Klánová.
