skip to main content
Malá a střední firma

Manželé dávají druhý život thonetkám. Obří poptávku vybudovali bez výloh i e-shopu

V zapadlém vnitrobloku na pražské Palmovce se skrývá útulná dílna. V řadách jsou tu vyskládané stovky starých židlí v nejrůznějším stavu. Některým chybí sedáky, jiné mají odřené opěrky a další trápí popraskaný výplet. Pod šikovnýma rukama Darii a Filipa Truhlářových se ale opět mění v přepychové kousky nábytku.

Manželský pár s příznačným jménem se práci se dřevem věnuje pět let. Vykupuje staré židle, dává jim druhý život a opravené je prodává ve svém obchodě Sedíme stylově. Jejich dílnou prošlo už přes pět tisíc židlí, převážně od firmy Thonet, případně jejího následníka – společnosti Ton. A zájem o thonetky s duší a příběhem je obrovský.

„Můj tatínek byl starožitník. Jako malý jsem s ním jezdil po burzách, aukcích a vyklízecích akcích. A náš byt vypadal jako malé muzeum. Tím, že jsem mezi starými věcmi vyrůstal, jsem si k nim vypěstoval lásku,“ vypráví Filip Truhlář.

Vystudoval uměleckou školu – obor ruční malíř na porcelán. Po škole se nějaký čas pohyboval ve světě módy. Dělal manažera obchodu s oblečením a jeho zaměstnavatel byl Ital s vášní pro design.

„Díky němu jsem se začal zajímat o architekturu a navrhování interiérů. V následujícím zaměstnání jsem měl možnost i kompletně navrhnout a realizovat prodejnu a i byt pro mého zaměstnavatele, který mi dal volnou ruku,“ líčí Filip Truhlář.

Reklama

„Mám rád osobité věci, které jsou výstřední a něčím se vymykají. A když jsme později sami kupovali byt na Palmovce, hledal jsem přesně takové kousky nábytku,“ vysvětluje.

Tehdy si uvědomil, že ho tohle hledání pokladů baví natolik, že by se tím chtěl živit. Ve svém okolí se ale nesetkal s příliš velkým pochopením.

„Říkala jsem Filipovi: Máš dvě malé děti, potřebuješ normální zaměstnání, a ne kupovat a prodávat židle. Pocházím z mladého města z Dálného východu, které je staré necelých 200 let, kde vztah ke starožitnostem nemáme. Byla jsem proto hodně skeptická,“ vzpomíná Daria Truhlářová.

Nakonec ji ale manžel přesvědčil a Daria brzy sama propadla hledačské vášni. První myšlenka byla zaměřit se na ikonické sezení typické pro určitá období a styly od secese přes art deco až po funkcionalismus. Jenže jak Truhlářovi brzy zjistili, v Česku takové židle nebylo tak snadné najít.

Naopak thonetek tu objevili spoustu. A tak bylo brzy jasno, jakým směrem se vydají. „U Thonetu to všechno začalo – sériová výroba nábytku, rivalita mezi firmami, neustálý technický a konstrukční posun. Thonetky nás prostě uchvátily nejvíc,“ říká Truhlář.

Židle shánějí přes inzeráty a v aukcích. Ozývají se jim také překupníci a vyklízeči domů s tím, že mají zajímavé úlovky. A občas jim obsah svých půd a sklepů nabízejí i samotní zákazníci. První dílnu si zřídili nedaleko svého bydliště na Palmovce, postupně ji rozšířili a před rokem přidali další jen o pár ulic dál.

„Nová dílna nám nabízí lepší místo pro prezentaci židlí i jejich focení. Navíc je schovaná ve vnitrobloku, což nám vyhovuje, protože nás tady nikdo nenajde. První dílna je sice v boční ulici, ale má výlohy a každou chvíli se tam někdo přišel podívat,“ popisuje Truhlář.

Reklama

Trochu to připomíná slavnou cimrmanovskou hlášku: Otevřel si hospodu, ale chodili mu tam lidi. Nicméně, jak Truhlářovi vysvětlují, chtějí mít na zákazníka čas, a ne si s ním povídat, zatímco mají rozdělanou práci na židli a schne jim tam lepidlo. Proto své zákazníky do dílny a obchodu Sedíme stylově zvou až po telefonickém objednání.

„Když k nám lidé přijdou, musí nám nejdřív ukázat, co se jim líbí, a prozradit, pro jaký interiér židle chtějí. Na základě toho jim doporučíme konkrétní kousky a většinou si nechají poradit. Židle se ale dají vybírat i podle postavy a také podle toho, jestli hledáte pohodlí nebo zda jste pro design ochotni trpět. My patříme k té druhé kategorii,“ směje se Truhlář.

Na skladě má obchod Sedíme stylově kolem 400 židlí. Zaměřuje se hlavně na nábytek z ohýbaného dřeva z období do druhé světové války. Vedle Thonetu má v nabídce i židle od dalších firem, které historicky vyráběly na českém území, jako je Fischel nebo Jacob & Josef Kohn.

„Jde nám především o stáří a jedinečnost. Nejvzácnější kus, který tady máme, je lehátko od Thonetu z přelomu 19. a 20. století. Jeho prodejní cena by byla kolem sta tisíc, ale v tuto chvíli není na prodej. Máme spoustu kousků ve vlastní sbírce, kterých se zatím nechceme zbavovat,“ říká Truhlář.

Ceny židlí od Sedíme stylově začínají na čtyřech tisících korun a nejdražší prodaný kus bylo křeslo od španělské firmy Ventury Feliu s obtížným propleteným nožním spojem. Největší zakázky přitom měli Truhlářovi pro restaurace.

„Nejraději se pyšníme podnikem Sacra Restaurant na Praze 5, který nám dal volnou roku. Poskládali jsme dohromady novodobé a starožitné židle, barevné lakované i čalouněné a ten chaos dohromady krásně ladí,“ popisuje Daria Truhlářová.

Interiér zařizovali i pro soukromé kluby a své židle vyváželi dokonce do Norska. V poslední době se ale zaměřují víc na jednotlivce. „Už neděláme takovou kvantitu, ale soustředíme se víc na kvalitu – nabízíme lepší a starší modely. Jde nám hlavně o kontakt se zákazníkem. I proto nemáme a nikdy nebudeme mít e-shop,“ říká Filip Truhlář.

Naopak sociální sítě firma využívá ve velkém. Na Instagramu sleduje profil Sedíme stylově asi dvanáct tisíc lidí. Zákazníci tak na obchod narazí obvykle přes internet nebo doporučení známých. „Sociální sítě jsou náš jediný marketingový kanál, ale kolikrát se i bojíme nějaké příspěvky propagovat, aby se nám nehlásilo moc lidí,“ popisuje Daria Truhlářová.

Tady opět přichází déjà vu z Cimrmana. Ale i v tomto případě pro to Truhlářovi mají své důvody. Židle renovují sami dva, s tím, že jim občas vypomáhají brigádníci, ale nechtějí mít stálé zaměstnance ani firmu víc rozšiřovat.

Jsme perfekcionisti.

„Vyhovuje nám, že si vše ohlídáme sami. Jsme perfekcionisti a jen tak někomu renovace nesvěříme. Pořád tak makáme stejně jako na začátku, možná i víc. Víme, že s tímhle přístupem ani nijak zvlášť nezbohatneme, ale můžeme si za svou prací stát. Židle, které projdou našima rukama, vydrží klidně dalších sto let,“ říká Truhlářová.

Že by jim někdy přísun starých kousků došel, se nebojí. Ani toho, že by zájem o starožitný nábytek opadl. „Třeba během pandemie byla spousta lidí doma a měla chuť vylepšovat si bydlení, takže i během náročné doby si k nám zákazníci cestu našli. A i když jsme na začátku měli problémy, zvládli jsme to nakonec dobře,“ líčí Truhlář, který má velké plány i do budoucna.

Rád by vytvořil ubytování zařízené kompletně starožitným nábytkem Thonet z ohýbaného dřeva. Jeho velkým snem je také vybudovat restauraci nebo kavárnu vybavenou vlastní sbírkou židlí, složenou jen ze vzácných kousků. Jedním oknem by mohli zákazníci nakukovat do kuchyně a druhým do dílny, kde se renovují židle. Z restaurace by si tak hosté mohli odnést nejen zážitek, ale třeba i židli.

Reklama
Reklama