Jak zvládnout, když po vás do tří hodin někdo chce milion a dvě stě tisíc eur, jinak vás vypne. A pak vás skutečně vypne. Tohle je příběh o tom, jak můžete v byznysu spadnout z vrcholu až na dno, proč se to stane a jak se dostat zpět.
„Pracuju, jak jsem snad nikdy nepracovala. Začnu v šest ráno, končím v deset večer. Od pondělního brzkého rána do nedělní noci. Týden za týdnem. Měsíc za měsícem. Už to trvá dlouho, od října, zdá se mi to strašně dlouho. Síly ubývají. Nezvládám odpovídat na maily, nikomu nevolám.“
„Jenom pracuju. Pracuju na tom, abychom to přežili,“ vypráví Martina Vítková nad kávou v malém podkrovním bytě nedaleko Vltavy. Pražské útočiště zlínské podnikatelky, jejíž obří skupina NWT je od loňského podzimu v insolvenci, je během týdne často její pracovnou.
Pod střešním oknem stojí pracovní stůl, na něm jen otevřený notebook, oknem výhled do nebe. Nehraje tu žádná hudba, nedolehnou sem žádné zvuky ani hlasy. Voní tu čerstvě uvařená káva.
Martina Vítková má tady, pod střechou starého pavlačového domu, ticho a úplný klid. A soustředit se teď skutečně potřebuje. Dobré kafe prý potřebuje taky. A k němu občas i kousek čokolády.
Na konci letošního ledna schůze věřitelů schválila rozsáhlou restrukturalizaci její obří skupiny. Reorganizační plán tu mají představit do tří měsíců. Zlínský pestrobarevný kolos NWT se na podzim dostal do insolvence kvůli raketovému zdražení energií, na které firma nebyla připravená.
Nevýhodné dodávky elektřiny a plynu NWT tu nejprve nějaký čas dotovali ze zdravého byznysu v ostatních divizích, pak ale přišel rychlý pád. Nakonec skupina musela požádat o ochranu před věřiteli.
Teď dluží přes 700 milionů korun. A přišel čas na inventuru. Reorganizace znamená škrty. Prodej části majetku, ukončení některých divizí, úspory, tvrdá opatření. Ale na konci snad i čistý stůl, nový začátek a snad i šanci pro úspěšný restart podnikání.
„Bude to ještě bolet. Ale nevzdáme to. Neotočíme se zády k něčemu, co jsme stavěli přes třicet let. Jsem přesvědčená, že to nakonec přežijeme,“ říká Martina a říká to odhodlaně.
Tenhle příběh je totiž hodně osobní. S manželem Davidem, spolužákem ze studií, s nímž má tři dcery, společně během těch třiceti let vybudovali skutečný „nový technologický svět“, New World Technologies, jinak tedy NWT. Kolos sdružující přes tři desítky firem, který měl ještě předloni kumulovaný obrat téměř čtyři miliardy korun.
Působí v informačních technologiích, 3D tisku, zemědělství, elektrotechnice, vlastnili tu betonárku, investovali do startupů.
Stavěli pasivní domy, také hypermoderní skleníky, kde pěstovali rajčata nebo okurky, vyvinuli hydroponické stanice na udržitelné pěstování další zeleniny, ale třeba i vlastní elektrovozy na komunální odpad. Podnikali ve fotovoltaice i bioplynce. Ale taky v energetice.
O problémech, které obří zlínská skupina má, se po trhu mluvilo už delší čas. Ovšem až prudce rostoucí ceny energií je loni na podzim dostaly do kolen. „Byla to poslední kapka. Přes dva roky jsme nejprve tvrdě bojovali s covidem. I to bylo vysilující.“
„Měli jsme lidi na ošetřovném, banky byly čím dál opatrnější, spousta projektů stála, protrápili jsme se tím. Ale to jsme ještě zvládli. Nás dorazila válka na Ukrajině. Putinova výprava na Ukrajinu nám prostě zlomila vaz,“ konstatuje dnes už klidným hlasem Martina Vítková a znovu otevírá malou krabičku čokoládových pralinek.
Cukr potřebuje. Cukr je dobrý na nervy.
Skupina NWT v říjnu loňského roku podala sama na sebe insolvenční návrh a požádala o ochranu před věřiteli, jen pár dní poté, co vybuchly plynovovody v Baltském moři. Zlínský kolos se začal sypat jako domino.
