skip to main content
Komentář

Masakr v energetice. Jak rychle se vyplatí investovat do lopaty na sníh?

Nad vznikem současné energetické krize a východisky z ní se ve svém komentáři zamýšlí Josef Kotrba, prezident Deloitte Česká republika a vedoucí poradenského týmu pro energetiku.

Ve zpětném pohledu se to zdá jako pohádka. Převažující směr vývoje cen elektrické energie v posledním desetiletí byl dolů. Ano, spotřebitel to na svém účtu za elektřinu ne vždy poznal – cenu za spotřebovanou energii na něm doplňují poplatky za distribuci a obnovitelné zdroje, které neklesaly.

Velkoobchodní cena za elektrickou energii, která před krizí z roku 2008 dosahovala i v ročním průměru sedmdesát eur za megawatthodinu, klesla v následujícím desetiletí na třicet eur i méně a stále častěji se vyskytovaly časové úseky, kdy měla elektřina také negativní cenu.

Reklama

Hlavním důvodem celkového poklesu bylo nasazení obnovitelných zdrojů. Ne že by byly levnější než klasické zdroje – obnovitelná energie je odebírána do sítě podle zákonů o podpoře obnovitelných zdrojů a teprve zbývající potřeba tvoří poptávku na trhu klasických výrobců. Efektivně se tak snížila poptávka pro energii z uhlí a jádra a výsledkem byl setrvalý cenový pokles.

Letošní rok tento trend postavil na hlavu. Už v průběhu léta – tedy v době, kdy není úplný energetický vrcholek – začaly ceny energie dosahovat dlouho nevídaných, ale nikoliv bezprecedentních výšin. Hlavním faktorem byly emisní povolenky, které vystřelily z úrovně okolo dvaceti eur na tunu, což zatěžuje výrobu jedné megawatthodiny z uhlí přibližně stejnou částkou, na květnových padesát.

V průběhu posledního měsíce však růst cen ztratil jakékoliv meze. Burzovní cena v Německu už testovala ceny nad třemi stovkami eur. Za to již povolenka nemůže: přidala se vysoká cena plynu, způsobená jednak nízkou úrovní zásob ve většině zemí Evropské unie a jednak neochotou těch, kteří mají nakoupeno, pustit něco na trh – oproti elektřině se s plynem dá spekulovat nejen pomocí derivátů, ale i fyzicky.

Reklama

Jsem přesvědčen, že současné burzovní ceny jsou spíše excesem. Jako při každém prudkém růstu cen působí psychóza těch, kteří se na růstovém trendu chtějí svézt, jako silný, ale dočasný akcelerátor. Navíc dva klíčové cenové faktory mají v rukou politici.

Prezident Putin má v rukou cenu plynu – a Rusko si nemůže dovolit, aby kvůli její výši padly (zejména německé) plány na náhradu uhelné energetiky plynovými elektrárnami. Evropská komise cenu povolenek, které může tisknout po libosti, i když dosud působila spíše opačně, tedy pro jejich zdražování.

Na druhé straně nelze očekávat, že se ceny energie vrátí na úroveň minulého roku. To bude mít celou řadu dopadů.

Kombinace solární elektrárny a bateriového úložiště se stane ekonomicky opodstatněným řešením pro mnohé větší továrny a garance poskytované při stavbě jaderných zdrojů přestanou být v optice nové cenové rovnováhy excesem. Pro mnohé firmy působící jako čistý odběratel představuje nový zdroj příjmů vstup na trh s flexibilitou, kdy mohou inkasovat peníze za schopnost zvýšit či snížit spotřebu podle potřeby.

A pro nás, drobné spotřebitele? Pro někoho impulz k instalaci malé solární elektrárny na střechu rodinného domu (nebo paneláku, ale to může narazit na obtížné domlouvání shody mezi spolumajiteli). Pro někoho nucenou změnu dodavatele.

To, že mnozí krachují, není jenom český fenomén – ještě větší masakr probíhá v Británii. A pro mě? Až do loňska jsem vyhříval venkovní schodiště odporovým drátem. Myslím, že zainvestuji do lopaty na sníh.

Reklama
Reklama