Není to poprvé, co mám v ruce bouchačku, ale je to poprvé, co se s ní cítím tak nepatřičně. Mávám před sebou airsoftovou verzí pistole Glock 18 a v televizi před sebou sleduji obraz sebe sama, jak ho na velkoplošnou obrazovku posílá kamera, která mě má celou dobu v hledáčku.
Kamera nejenže neustále rámuje zbraň, kterou držím v ruce, a opatřuje ji kódem zvaným identifikátor, ale rámuje i můj obličej; ačkoli mám na sobě roušku, doplňuje k němu i mé jméno. „To je ale pro tuto chvíli jen takový bonus,“ říká jeden z mužů, kteří celé moje střelecké extempore sledují. „V tomhle projektu nám jde čistě o rozpoznání palných zbraní.“
A to tenhle systém zvládá na jedničku. Je to systém detekce palné zbraně, který firma Quantasoft, společnost Z. L. D. a bezpečnostní agentura Securitas testují už rok v pražském centru experimentální medicíny IKEM.
„Z centra experimentální medicíny
se tak stává i centrum experimentální bezpečnosti,“ říká
další z mužů, kteří tu se mnou dnes jsou. „V evropském i
globálním měřítku jsme pravděpodobně první, kdo tuto
technologii zasadili do tak komplexního konceptu, jaký teď vidíte
před sebou.“
Pánové kolem mě jsou Michal Moroz a Jan Huml za český Securitas a Milan Pašek za Quantasoft. Systém detekce zbraní, který si tu prohlížíme, je určen k tomu, aby pomohl předejít situaci, k jaké došlo v prosinci 2019 v ostravské Fakultní nemocnici. Tam tehdy do čekárny traumatologie přišel pachatel s pistolí a v rychlém sledu zasáhl devět pacientů, z nichž sedm zavraždil.
Ostravský precedent
„Po střelbě v ostravské nemocnici jsem poslouchal shrnutí, jak zásah probíhal a jaké měl nedostatky,“ říká Michal Moroz, který je tu dnes sice za Securitas, současně ale působí také jako člen prezidia Asociace kritické infrastruktury. „Policie zasáhla ukázkově, podle později zveřejněných analýz dorazila prvosledová hlídka asi za dvě minuty a zásahovka z Frýdku Místku asi za jedenáct minut, což je neuvěřitelné.“
Objevily se nicméně velké potíže s nedostatkem dostupných informací. Když přijela policie na místo, pachatel už tam nebyl. A ani tak rychlá reakční doba nestačila na to, aby bylo hned jasné, kudy se střelec z místa činu vydal dál. Došlo také k chybné identifikaci, kvůli kterému byl nejdříve označen nesprávný člověk, ač měl jen bundu stejné barvy. A skutečný pachatel byl nalezen až dvě hodiny po incidentu.
„Uvažovali jsme o tom, jak tyhle problémy odstranit,“ říká Moroz. „Jak zrychlit tok informací, dokázat optimálně zareagovat ještě dříve, než ke střelbě dojde, a být schopni policii v reálném čase poskytovat správné informace z místa tak, aby byla schopna zasahovat co nejefektivněji.“
Tak vznikl projekt, který se nyní testuje v IKEM. V rámci měsíců až týdnů bude po ostrém testu ve spolupráci s policií představen veřejnosti a následně nabízen jako komerční produkt.
Projekt zaštiťuje Asociace kritické infrastruktury, jejímž členem IKEM je. Adaptaci technologie na rozpoznávání obličeje tak, aby poznala zbraň, má na starost Quantasoft. O integraci všech technologií se pak stará společnost Z. L. D., která upravila svůj software iVisec, což je v podstatě integrační vrstva pražského kamerového systému, aby detekované incidenty přijal obratem operátor Securitas a mohl tyto informace snadno přenášet dál na pult policie.
„Ve své finální podobě má být systém modulární a přizpůsobitelný pro různé budovy,“ říká Moroz o projektu, který prozatím ještě nemá své komerční jméno.
Bez lidské chyby
Dosavadní bezpečnostní opatření fungují zpravidla tak, že standardní kamerový systém ve veřejně přístupných prostorách přenáší obraz na pult a pořizuje záznam. Aby se ale včas zachytila situace zvaná „aktivní střelec“, musel by ten, kdo u pultu sedí a dívá se třeba na dvě stě obrazovek, okamžitě zareagovat a správně vyhodnotit riziko.
Což není v lidských silách.
Je to ale v silách systému, který se testuje v IKEM a který pracuje s počítačovým viděním a detekuje a klasifikuje různé objekty. Umělá inteligence se neustále učí nejen poznávat zbraně, ale vyhodnocovat také takzvané false positive případy, kdy za zbraň chybně označí něco, co zbraní není.
Může si ji splést například s deštníkem, akuvrtačkou, dětskou pistolkou a je tak ostražitá, že zaznamená a okamžitě označí i ilustrační fotku pušky na obálce časopisu Zbraně a náboje. A to je problém, který je třeba odstranit.
„Systém má v sobě přes sto tisíc syntetizovaných dat zbraní,“ přibližuje Milan Pašek za Quantasoft. „Mnoho věcí je podobných, jako zbraň může vypadat i mobil, hůl nebo banán, a tak jsme tvořili unikátní set antiobjektů ke zbraním a učili neuronovou síť je správně rozeznat.“ Díky tomu nyní systém zbraň rozpozná dokonce i v případě, že ji nevidí celou, stejně jako nevidí celý mobil.
Učení systému přitom probíhá jinak než u hojně medializovaných algoritmů pro autonomní řízení vozidel. „Trendem je, aby se systémy učily samy,“ říká Pasek. „Dám například neuronové síti miliardu fotek a ona si je roztřídí a pochopí, na co se dívá.“ Quantasoft pracuje také s takzvanou syntetizací scén. Ve 3D prostoru si zkrátka postaví celou Prahu a simulují v ní situace, v nichž se systém učí reagovat.
„Nahážu tam lidi, dám jim sadu zbraní, některé označím za teroristy, další za civilisty, spustím situaci a pak z toho pro systém sbírám data o false positives, false negatives, antiobjektech a podobně.“ Celé by se to dalo přirovnat ke videohře, jako je třeba Grand Theft Auto, z níž si ale systém odnáší lekce pro reálný svět.
„Problém u lidského pozorovatele bývá v tom, že riziko zachytí většinou až ve chvíli, kdy se dav lidí začne někam hýbat a dělat něco nestandardního,“ říká Moroz. „Když jsou ale všichni strnulí, protože na ně někdo míří pistolí, nevšimne si nikdo ničeho.“
Hlavním cílem projektu je tak nezávislost na lidském faktoru. Proto má v sobě kamera od Quantasoftu analytiku, s níž rozpoznává krátkou i dlouhou střelnou zbraň. A jakmile systém něco takového detekuje, pošle informaci jednak na dohledové pracoviště Securitasu a jednak na dohledový pult či zodpovědné osobě v nemocnici.
Minority Report
Operátor pak provede rychlou vizuální kontrolu a buďto „odmázne“ falešný poplach, nebo volá 158 a zařídí něco doposud nemožného: živý přenos policii přímo z místa události. To je pro policii obří technologický posun kupředu. Přímo během zásahu bude zásahová jednotka vlastním operátorem navigována a informována o tom, co se kde právě děje.
A chystají se i další věci: už nyní existují technologie, s nimiž je možné vytvořit takzvané „digitální dvojče“ například celé nemocnice, s nímž zásahovka získá 3D mapu s reálným pohybem osob v celém objektu.
Až bude v Česku projekt hotový, budou se na něj patrně jezdit dívat ředitelé všech okolních Securitasů po celé Evropě, protože takhle kompletně tyto kousky celé skládačky ještě nikdo neposkládal. A možná nejen z Evropy.
Podle renomovaného magazínu Security Magazine, který vydává globální asociace bezpečnostních manažerů ASIS, nic srovnatelného nefunguje ani ve světě – v amerických nemocnicích mají například maximálně hluková čidla, která rozpoznají výstřel, takže varování přichází již pozdě.
„V budoucnu můžeme náš systém rozšířit i o detekci nezvyklého pohybu osob, která může přispět k odhalení toho, že se teprve má něco stát,“ dodává Milan Pašek, který systém vyvíjí v Quantasoftu.
Nejde tak úplně o vizi jako z futuristického snímku Minority Report, kde policie o každém předem věděla, že má v úmyslu spáchat zločin, ale má to k ní celkem blízko. Systém sleduje pohyb končetin lidí v reálném čase a ví, že jakmile si někdo začne třeba lehat na zem, je problém – ať už proto, že mu někdo nařídil, ať si lehne na zem s rukama za hlavou, nebo má srdeční příhodu.
Nová krajina bezpečnosti
Tento systém detekce zbraní je dokonalým headlinerem toho, co se na poli bezpečnostních služeb v Česku v současnosti děje. Jak vysvětluje Michal Moroz, dnes působí v bezpečnostním oboru v Česku čtyři typy subjektů: jedny poskytují primárně fyzickou ostrahu a takzvaný facility management. To je v podstatě pár mezinárodních agentur, jako je vedle Securitas třeba G4S.
Pak jsou tu společnosti, které doposud vytvářely výhradně technologie. Takové firmy klasicky instalují kamery či požární signalizace, ale už k nim nenabízejí služby. Vedle nich jsou společnosti, které poskytují výhradně kybernetickou bezpečnost, ovšem nemají přesah do fyzického zabezpečení objektu. A konečně jsou tu bezpečnostní poradci, kteří nabízejí audity, stanovení pravidel či penetrační testování.
„Současným trendem je ale nabídka kompletního řešení,“ říká Moroz. Jeden dodavatel podle něj zajistí vše, od modernizace technologií přes jejich servis až po dohledovou a reakční službu. Investici přitom zákazníkovi sám profinancuje a sníží mu měsíční náklady. Firma ušetří a nebude najímat deset dalších kontraktorů.
Aby tohle mohla bezpečností firma jako Securitas, která začala taková řešení poskytovat vloni, udělat, potřebuje k tomu právě supermoderní technologie. V ideálním případě se díky ní kupříkladu ušetří na lidech – s tím, že potenciálně nekvalitní a chybující personál nahradí dokonalá technologie. I všemožná čidla a signalizace podle Moroze v budoucnu evidentně nahradí chytré kamery.
A vlajkovou lodí takového vývoje je
právě projekt na detekci palných zbraní, který Securitas nyní s
Quantasoftem a Z. L. D. testuje v IKEM.
