Strach je špatný rádce. Ledaže by byl dobrý. Zkusili jsme to zjistit a samozřejmě i to, zda bude Anděl Páně 3. Odpovědi předního českého režiséra Jiřího Stracha možná překvapí.

A tím rozhovor končí, děkuji vám, na shledanou. Takto reaguje usměvavý Jiří Strach na dotaz, jak to vypadá s případným pokračováním pohádky Anděl Páně, když jednička a dvojka přitáhly do kin karavany diváků. Konec rozhovoru? Děkuji, na shledanou? Ne, tak to rozhodně není.

„Neměl být tenhle text o naději? O tom, jak se nebát?“ řekne režisér v jiné chvíli. „Omlouvám se a pochopím, když nic nevyjde, dokonce to očekávám.“ Žádná naděje? Žádný text? Ne, tak to rozhodně není.

Přijde fotograf, usedne vedle, a to je vše, co ten den udělá. Z focení sejde, poněvadž Jiří Strach prosí, ať se nechá na jindy – prý je škoda přerušovat bezvadné povídání.

„Vždyť mluvíš jen ty, sám pro sebe,“ zamumlá fotograf, který se s filmovým tvůrcem zná již z dřívějška, a dá si záležet, aby jeho zamumlání slyšel. Ten se ihned začne omlouvat, že „viď, kecám hrozný kraviny, promiň, prosím tě, promiň!“. Mluvení hloupostí? Plácání pátého přes deváté? Ne, tak to rozhodně není.

Zároveň ale neprobíhá strukturovaný a vzorně vedený rozhovor. Nepostupujeme plynule od tématu k tématu, jedna otázka nenavazuje pěkně na druhou a Jiří Strach na ně neodpovídá souvisle, bez odbočování a výhradně spisovnou češtinou, aniž by jedinkrát zaklel. Ne, tak to rozhodně není.

Forbes Digital Premium