Dům, který si sami postavíte za měsíc. A dáte za něj až o milion korun méně než za standardní stavbu. Bývalý šéf Zootu Ladislav Trpák po úspěchu s obytnými posedy naskakuje na trend skládacích domů. A se svou firmou Bayaya učí Čechy, že méně je někdy více.
Z manažera se stal podnikatelem, který poslední roky zkoumá nejrůznější oblasti inovativního stavebnictví – od prvního 3D tištěného domu v Česku, na kterém se podílel se svým bratrem Michalem Trpákem, přes modulární chaty až po ostrovní maringotky, které nejsou napojené na sítě.
„Celý život jsem se pohyboval v internetovém podnikání, kde jste odtržení od hmoty a fyzické reality. Na mé současné práci mě proto baví, že člověk si na vše může sáhnout rukama a tvořit. A to je něco, co chceme nabídnout i zákazníkům. Dát jim příležitost postavit si vlastní dům, protože v takovém bydlení se žije úplně jinak,“ říká Trpák, který firmu založil a vede s Jiřím Veselkou.
Díky spuštění segmentu skládaček by letos chtěli zdvojnásobit obrat z loňských necelých čtyřiceti milionů korun až na osmdesát. Skládací domy přitom koncipují jako lego. Jednotlivé díly jsou očíslované a dají se ve dvou lidech poskládat dohromady bez použití techniky. Pro ty, které kutění nebaví, ale firma nabízí i stavbu na klíč.
Při navrhování domů vycházejí ze zkušeností s obytnými posedy, které jsou hlavním produktem společnosti Bayaya. „U posedů musíte vměstnat strašně moc věcí na malý prostor. Přemýšlíte o každém centimetru, osekáváte vše na minimum, řešíte každý detail. A tyhle zkušenosti teď zúročujeme i u skládaček, které se snažíme dělat tak, aby byly co nejmenší, ale pořád skýtaly dostatek místa pro život,“ popisuje Trpák.
Stejně jako u posedů, které lze za splnění určitých podmínek postavit na svém pozemku i bez stavebního povolení, je to možné i u malých skládaček. „Nový stavební zákon umožní od léta stavět na zahradách rodinných domů nebo rekreačních objektů bez stavebního povolení domy až do čtyřiceti metrů čtverečních. Mohou být podsklepené, takže pokud využijete třeba svah, můžete obytnou plochu zdvojnásobit až na osmdesát metrů,“ říká Jiří Veselka.
Většina skládacích domů z nabídky Bayayi by měla mít právě sedmdesát až osmdesát metrů čtverečních. „Dělali jsme si i průzkum, na jaké ploše se dá komfortně žít. A došli jsme k závěru, že opravdu nepotřebujete stovky metrů čtverečních. Musíte ale dům vymyslet opravdu dobře, aby tam nebyly žádné zbytečné chodby a nevyužitá místa,“ popisuje Veselka.
Domy firma vyrábí z přírodních materiálů, používá dřevo a konopnou či dřevovláknitou izolaci. K tomu ji vedly i výzkumy ukazující, že pobyt v domech z přírodních materiálů má pozitivní dopad na fyzické i duševní zdraví. Stejně jako posedy je prodává i s vnitřním vybavením, které je koncipované tak, aby bylo maximálně kompaktní.
„Vycházíme z principů minimalismu. Věříme, že méně je někdy více. A že člověk nemusí jako křeček v kolečku celý život vydělávat na obří hypotéku. Hodně lidí si pod pojmem minimalismus představí chladný design, ale my se naopak snažíme dělat útulné stavby,“ říká Trpák, který sám ve skládačce žije.
S nabídkou relativně malých domů, jež se dají vměstnat na menší pozemek, chce Bayaya reagovat na vysoké ceny bydlení, které je v současnosti pro velkou část lidí nedostupné. Ceny skládaček přitom začínají na necelých dvou milionech.
Fungují navíc jako modulární domy, takže se dají časem rozšířit. „Když se vám třeba narodí více dětí, můžete si ke ‚skládačce‘ přidat další modul. A naopak když děti vyletí z hnízda, můžete ho zase ubrat. Celý dům se navíc dá rozložit a postavit znovu jinde,“ popisuje Trpák.
Ladislav Trpák a Jiří Veselka
Zatímco skládací domy Bayaya teprve uvádí na trh, s posedy během čtyř let úspěšně dobyl Česko a plánuje expandovat za hranice.
„Ještě jsme ani neudělali stránky v angličtině a němčině a už máme poměrně slušný zájem ze zahraničí – například z Nizozemska, kde jsou podobné stavby hodně populární. Ale rádi bychom také k moři, kde máme rozjednaných pár destinací a kde by to mohlo dobře fungovat,“ prozrazuje plány Veselka a dodává, že časem by chtěli do zahraničí i se skládačkami. Teď plánují první zkušebně postavit na Krétě.
Vedle toho firma vyrábí také maringotky vybavené offgridovými technologiemi, které zajišťují uživatelům vodu a elektřinu i bez napojení na sítě. „Je to spíš chata na kolech. A protože jsme na trhu nesehnali žádný podvozek, který by naše více než pětitunové stavby unesl, vyvinuli jsme si podvozky vlastní,“ líčí Trpák.
Všechny stavby firma vyvíjí a vyrábí na Vysočině. Jak v rámci vlastní výroby, tak ve spolupráci s truhlářstvím Syrovátka a dalšími partnery.
„Nejsme klasická stavební firma, kde si vyberete dům z katalogu. Snažíme se klienty důkladně poznat a teprve na základě toho společně vybrat ideální formát stavby. Pokud naše posedy a chaty chtějí využívat pro glamping, často jim radíme i s tím, jak na marketing, rezervační systémy a provozování glampingu obecně,“ přibližuje Veselka.
Zákazníkům chtějí nově také umožnit, aby se stali součástí jejich týmu jako průvodci při stavbách skládacích domů. „Stavebnice si mohou lidé poskládat sami nebo za pomoci našich certifikovaných partnerů, které chceme rekrutovat i z řad klientů, kteří si už sami skládací dům úspěšně postavili a vidíme u nich nějaký potenciál,“ popisuje Veselka.
„Existuje spousta podobných konceptů. Ale nás od konkurence odlišuje to, že se snažíme vytvářet celý ekosystém a naši architekturu vnímáme víc jako životní filozofii, která lidem umožňuje vydat se na cestu blíž k sobě, k přírodě a jednoduššímu životu. Zároveň neustále hledáme cesty, jak posouvat české stavebnictví zase o kousek dál. Založili jsme proto i Asociaci inovativních technologií a 3D tisku ve stavebnictví,“ dodává Trpák.
Do budoucna by i v souvislosti s rostoucími cenami nemovitostí rád prozkoumal také možnosti komunitního bydlení.
„Na jednom pozemku můžete mít většinou až tři bytové jednotky, a to mohou být i skládací domy propojené terasami. Jejich majitelé mohou sdílet zahrady, vnitrobloky, parkovací plochy, úložné prostory, servisní zázemí nebo třeba sauny či biotop,“ říká Trpák, který s Bayayou podobný projekt v současnosti chystá.
„Je tam samozřejmě vždy riziko, že to nebude fungovat navěky, ale v zahraničí už existují funkční mechanismy podílového vlastnictví, které tyto situace dokážou řešit. Je to zase další z cest, jak může architektura propojovat lidi a vytvářet komunity,“ uzavírá.
