Tento text je reakcí na to, co se nyní na trhu s obytnými vozy a karavany děje, a také zamyšlení, co se teprve dít bude. Od člověka, který už více než dekádu brázdí camperem české i evropské asfaltové i prašné cesty.
A který dříve než kdykoli jindy vnímá, že karavaning a freekemping (v tomto článku myšleno kempování ve volné přírodě s vozem) stojí na prahu nevyhnutelné změny.
Jedni ji budou přijímat se skřípějícími zuby, pro druhé bude znamenat nová dobrodružství a třeba i nový byznys.
Je obecně známo, že Česko je průkopníkem trampingu nebo vodáctví, ale už méně, že i karavaningu. Československo se už v meziválečném roce 1933 stalo jedním ze zakládajících členů Mezinárodní organizace campingu a caravaningu.
O čtyři roky později pak z karosárny Sodomka ve Vysokém Mýtě začaly vyjíždět vůbec první obytné přívěsy v Česku. Někteří pak jistě vzpomenou na obytné přívěsy Ponorka nebo Dingo.
Kempink v přírodě s auty ale po celá desetiletí stál na kraji zájmu společnosti. Většinou šlo o bohatší vrstvu společnosti a rodinné dovolené, zřídkakdy o individuální roadtripy.
Výjimku tvořily jen často až bláznivé a mnohdy zahraniční expedice nadšených jedinců. Dnes je vše jinak.
Obliba pobytu v přírodě s autem – ať už karavanem, či camperem – začala v Česku výrazněji vzrůstat v polovině minulé dekády. V posledních třech letech je boom poptávky výrazný a v kombinaci s covidem a uzavřenými hranicemi vyvrcholil až do současných stopadesátiprocentních růstů.
Na to ale není Česko připraveno ani z pohledu infrastruktury, ani mentálně.
Problémy, kam se podíváš
První problém má vizuální charakter. V okolí měst, historických i přírodních památek nebo v samotné přírodě vidíme čím dál častěji zaparkované obytné vozy. Česko a vůbec celá Evropa patří bohužel k hustě osídleným oblastem, kde je těžké se v divočině schovat třeba jako v kanadských prériích.
Zaparkované vozy budou na některé lidi působit čím dál víc jako sdílená kola a koloběžky, čekající na své zákazníky na chodnících měst. A s tím bude v přímé úměře sílit volání po regulaci přenocování v autech.
Ostatně některé samosprávy už k ní přistupují, naposledy třeba v Malé Úpě.
Zdroj Facebook
Plíživá regulace ale probíhá i mimo města a vesnice. Pryč jsou časy, kdy byly přístupné břehy a okolí zejména lomů a přírodních vodních ploch jako stvořených pro kempování nejen s obytňáky všeho druhu, ale i se stanem.
Dnes je značkami zakazujícími jakékoli nocování osazují buď členské oddíly Českého rybářského svazu, nebo samotní majitelé parcel. Reagují tak na zvýšený výskyt camperů a negativních aspektů s nimi spojených.
Ano, existují kempy. Když jste však investovali do obytňáku, k čemu potřebujete kemp, za který platíte? A strávit noc na samotě v přírodě daleko od civilizace je samo o sobě lákavá romantika.
Dalším problémem je, že kdybyste dnes do v podstatě jakéhokoli českého kempu obytňákem zamířili, nenašli byste tam služby, které potřebujete. Růst poptávky po karavanech totiž není kopírován růstem nabídky – a teď ani tak nemyslím nabídku vozů, ale hlavně navazujících služeb.
Například ještě před dvěma lety v Česku neexistovalo místo, kde by si karavanista mohl vylít odpadní nádrž. V půjčovně karavanů vám po takové otázce jen mlčky a s pokrčenými rameny ukázali prstem na kanál nebo na pole.
Dnes je tato situace o něco lepší, kempy si rostoucí klientelu začínají uvědomovat a vznikají i tzv. stellplatzy – placená vyčleněná místa pro stání obytných vozů, mnohdy s možností připojení elektřiny či vylití nádrže.
Stále se ale počet takových míst dá spočítat na prstech rukou, což bude mít jeden logický důsledek: více zanechaných stop po karavanistech a camperech v přírodě.
Ti ohleduplní samozřejmě opustí místo noclehu, aniž by si další návštěvník něčeho všiml. Takoví ale nejsou všichni a navíc se na trh dere obrovské množství nováčků.
Statistiky některých půjčoven hovoří až o pětadevadesáti procentech nových zákazníků. Je bláhové si myslet, že všichni budou znát nebo dodržovat pravidla zodpovědného kempování.
To mimochodem ukázalo i nedávné uzavření okresů, které některým jedincům nebránilo si vyrazit i s dalšími do přírody. Nerespektují zákon, proč by měli respektovat mnohdy i nepsaná pravidla? Ještě v situaci, kdy je nikdo neuvidí.
Tři výše zmíněné problémy budou v Česku jen zesilovat a usměrňovat rozvoj tuzemského karavaningu. Freecamping začne být na ústupu kvůli regulaci, kempy se začnou měnit a zřejmě budou vznikat i nové.
Staří zákazníci, nový byznys
Čeká nás obecně méně punku, ale více komerce. Cílová skupina už je zajímavě velká jen z pohledu samotných Čechů a nesmíme zapomenout na to, že jsme tranzitní zemí.
Každým létem přes nás na jih jen z Německa a Holandska proudí statisíce lidí na dovolenou v karavanech. I tato skupina jistě ocení služby, které jsou pro ně v zahraničí běžným standardem. Dodnes byla přehlížená.
Naskočit do byznysu s příchutí svobody se dá už letos. Nabízím malý výčet byznysových příležitostí, přinášených novým normálem v českém karavaningu:
- nová stání pro karavany s veškerou infrastrukturou buď na zelené louce, nebo v rámci stávajících kempů
- možnost oživení dnes nefunkčních kempů, které ztratily svou klientelu a tu by mohli nahradit právě karavanisté
- výroba vestaveb, pergol a všeho, co s kempováním ve vozech souvisí
- dovoz a prodej obytných vozů, zejména speciálů
- sdílení soukromých pozemků vhodných pro kempování v přírodě (= rychlejší návratnost investice do pozemků)
- sdílení vlastních obytných vozů a příslušenství třetím stranám
- blogy/videoblogy z cest či přestaveb vozů
- nové technologie (aplikace pro vyhledávání spotů, platformy pro propojování zákazníků s půjčovnami, vlastníky vozů apod.)
- zvýšení příjmů z cestovního ruchu pro obce
V Česku vzniká nový ekosystém, kterého může být každý přímo či nepřímo součástí. Nutnou podmínkou (z)dravého rozvoje karavaningu je jeho symbióza se společností.
Pokud se společnost vydá cestou bezmyšlenkovitých zákazů, půjde o nevyužitou příležitost a odsouvání řešení problémů do budoucna.
