Loni Češi naspořili 400 miliard korun a chtějí je utratit. Jenže spousta zboží je kvůli pandemii nedostatková, a ceny tak závratně rostou. Jak inflační jízdu ukočíruje ČNB, komentuje hlavní ekonom poradenské společnosti Deloitte David Marek.
Česká národní banka šlápla na brzdu a tlačí na ni stále víc. Pokud máte před refixací hypotéky, zřejmě vás to nepotěší. Jenže centrální banka má na starost primárně inflaci, nikoli naše hypotéky. S inflací se to má tak, že zatímco pro globální poptávku covid přestal existovat a oživení jede na plné obrátky, na straně nabídky se stále ještě projevuje.
Lidé po celém světě našetřili během pandemie 5,4 bilionu dolarů dodatečných úspor, které by za normálních okolností utratili. Jde o ekvivalent šesti procent globálního HDP. Obchody ve většině zemí se opět otevřely, pandemie pro ně skončila a našetřené peníze se nyní hrnou zpět do ekonomiky.
Pro nabídku ovšem pandemie ještě zcela neskončila. Aktuálně působí problémy například ve Vietnamu, kde lockdown kvůli delta variantě koronaviru zavřel některé výrobní kapacity. Schválně se podívejte na své sportovní oblečení nebo boty, kde byly vyrobeny.
Podobných problémů na straně nabídky je více. Čínská manufaktura na vše-co-si-přejete už sice jede na plné obrátky, ale její produkci není jak dostat do Evropy a USA – došly dopravní kapacity. Pokud výrobce dopravu sežene, zaplatí za ni dvojnásobek až trojnásobek toho, co platil loni.
Kombinace výše uvedeného se logicky projevuje tlakem na růst cen. V eurozóně jsou nyní výrobní ceny v průmyslu meziročně vyšší o 10,2 procenta, v Číně o 9,0 procenta a v USA o 7,3 procenta. Nemalou roli v tom hrají ceny energií, nicméně i bez nich by inflace byla podstatně vyšší než obvykle.
Co s tím? Z pohledu země menší či střední velikosti toho s cenami materiálů a dílů v globální ekonomice příliš nenaděláme a značná část skončí v domácí inflaci. Nicméně centrální banka si musí hledět dvou aspektů.
Prvním z nich je domácí poptávka. Teze o syslení během pandemie plně platí také pro Česko. Loni české domácnosti naspořily 400 miliard korun na účtech v bankách a za dalších 600 miliard korun nakoupily podílové listy fondů.
Část z toho budou chtít utratit, respektive již utrácet začaly. Z tohoto pohledu jsou kroky ČNB zřejmé. Druhý ohled patří inflačním očekáváním. Měnová politika je psychologická hra. Poker, ve kterém centrální banka bude tvrdit, že inflace bude dvě procenta (pozn. red. v červenci se meziročně zvýšila na 3,4 procenta) – a podle toho sázet.
