Sehnat čipy, plasty nebo třeba kovy je dnes nadlidský výkon a jejich ceny se šplhají do závratných výšin. I proto výrobní linky v Česku brzdí nebo úplně stojí. Pokles je znát i na výsledcích průmyslové výroby za květen, která se oproti dubnu snížila o 3,6 procenta. A vyhlídky na lepší zítřky se zatím nekonají.
„Osobně si myslím, že do stavu dodavatelsko-odběratelského řetězce, jaký byl v roce 2019 před pandemií, se dostaneme za tři až pět let. A jelikož nás zřejmě čekají další vlny, nedivil bych se, kdyby to bylo i déle,“ říká majitel společnosti Koh-i-noor holding Vlastislav Bříza.
Jeho skupina, která působí ve spotřebním průmyslu, zdravotnictví, energetice, automotive a strojírenství, se potýká s nedostatkem celé řady surovin, například plastového granulátu.
„Všichni ho shánějí a tím logicky roste jeho cena. Některé suroviny zdražují o desítky až stovky procent a k tomu si ještě připočtěte náklady na dopravu, které se zvýšily až trojnásobně,“ popisuje Bříza.
Vlastislav Bříza
Byť dosud Koh-i-noor své výrobky zdražovat nemusel, do budoucna se tomu podle jeho majitele nevyhne. Zároveň přemýšlí, že vzhledem k současné situaci u některých surovin rozšíří svůj dodavatelský řetězec. Zatím se ale firmě daří díky dlouhodobému partnerství se spolehlivými dodavateli a velkému předzásobení udržet výrobu v chodu.
Že nedostatek materiálů potrvá i několik let, je přesvědčený také spolumajitel technologické firmy NWT David Vítek.
„Děláme mimo jiné velké stavební celky, kde se spotřebovává železo, dřevo, hliník, měď, sklo, plasty i čipy. Důvodem, proč všechny tyto materiály chybí, není jen pandemie a výpadky výroby. Něco je spekulace na ceny, něco následek havárie nebo americko-čínské obchodní války. A třeba skla bude málo, dokud někdo nedoplní kapacitu po zavření velké fabriky,“ říká Vítek.
Situaci jeho firmě komplikuje i spekulace kartelů s cenou dopravy a manipulace s kontejnery. Například v Číně jí jeden sebrali na dva a půl měsíce a poslali jen papír s razítkem s červenou hvězdou a nápisem Úředně zabaveno.
Krize odhalila podvodníky
„Mrzí mě, že se prokázalo, jak mnozí výrobci podvádějí a vydávají čínské produkty za své domácí. Najednou mají dodací lhůty tři měsíce. Dáváme si tak pozor, abychom nespolupracovali s firmami, které klamou. A dlouhodobě hodláme upřednostňovat domácí produkci nebo si více komponent vyrábět sami,“ popisuje Vítek.
Společnost se zároveň předzásobila a zatím se jí většinu materiálů daří sehnat, byť třeba o týden až čtrnáct dní později a za cenu obvykle vyšší o nižší desítky procent. Problém mají například se dřevem nebo čipy.
„Když řádil kůrovec, dřevo bylo levné a všechno se prodalo do zahraničí a teď pily nemají do čeho říznout. Čipy zase nechtějí dodávat Číňané, což se mi zdá krátkozraké. Během pár let je začneme vyrábět znova tady u nás a Číňané budou mít smůlu,“ říká Vítek.
Podle Zbyňka Frolíka, zakladatele výrobce zdravotnických lůžek Linet, se průmyslová výroba do předcovidového stavu už nevrátí.
„Nevěřím, že to bude zase jako předtím. Ve vyšších cenových úrovních základních surovin budeme pokračovat dlouhodobě. A akutní nedostatek surovin, jaký vidíme dnes, potrvá minimálně do konce roku. Postihuje nás to ve všech oblastech materiálového toku. Každý den nám něco chybí,“ líčí Frolík.
Související zdražování firmě zvyšuje náklady až o třicet procent. Do své produkce je ale Linet promítl zdražením jen zhruba o pět procent.
„To nás připravuje o značnou část zisku. Řadu cen máme fixovaných ve smlouvách s nemocnicemi, domovy seniorů nebo jejich řetězci třeba na čtyři roky dopředu a nedají se tak snadno zvýšit,“ říká Frolík.
Zbyněk Frolík | Foto Jiří Turek, Jana Jabůrková
Za samospásné nepokládá ani předzásobení, jelikož jeho firmou, která loni vyrobila 130 tisíc postelí, proteče obrovské množství materiálu a není snadné uskladnit ho na měsíce dopředu. Jen ocelových profilů zpracuje kolem deseti tisíc tun ročně.
Spolehliví dodavatelé jsou nutnost
„Jsme odkázáni na to, jak féroví a spolehliví jsou naši dodavatelé v dodržování svých smluvních závazků. Někteří odběratelé jim dnes zoufale nabízejí vyšší částky a dodavatelé vás tak mohou nechat na holičkách,“ líčí Frolík.
Dokud budou řešit problém s čipy automobilky, budou se s tím podle něj potýkat i ostatní části průmyslu. Cena dalších materiálů, jako je železo, hliník nebo plasty, se zvyšuje ve vlnách. A Frolík očekává, že tohle kolísání se uklidní až na jaře příštího roku.
Podobný výhled má ostatně i automobilka Škoda Auto. „Třetí kvartál bude ještě kritický, ve čtvrtém čtvrtletí se trh vrátí do normálu a věříme, že dílů bude dost, abychom auta, která budeme muset v mezidobí opět odstavovat, dokončili. Doufáme, že v prvním čtvrtletí 2022 by se trh mohl uklidnit,“ říká člen představenstva společnosti za výrobu a logistiku Michael Oeljeklaus.
V uplynulých měsících se přesto firmě dařilo minimalizovat dopady výpadků polovodičů na výrobu v českých závodech a musela zrušit pouze několik směn. V posledních týdnech však kvůli nedostupnosti čipů po dohodě s odbory omezila výrobu v některých provozech.
„Přestali ctít smlouvy“
Ke stejnému kroku se musela uchýlit i strojírenská společnost Kasper Kovo. „Výrobu poslední měsíce řídíme vlastně jen podle toho, kolik materiálu se nám podaří ukořistit,“ popisuje výkonný ředitel rodinné firmy Jakub Kasper.
Podnik se potýká nejvíc s nedostatkem ocelových a hliníkových plechů. Problémy s dodávkami řeší už od března a doufá, že už v průběhu léta se ze složité situace dostane.
„Udělali jsme pro to maximum, nicméně těžko očekávat chování hutních výrobců, kteří přestali respektovat jakékoliv smluvní závazky a nečiní jim problém je porušit, kdykoliv se jim to hodí,“ líčí Kasper.
Zakladatel Kasper Kovo Rudolf Kasper s rodinou. Jakub Kasper je na snímku vpravo. | Foto Kasper Kovo
A dodává: „Dění posledních měsíců nás poučilo, že budeme vyžadovat daleko striktněji formulované smluvní vztahy s dodavateli a do budoucna spolupracovat jen s těmi, kteří se v minulých měsících chovali slušně. S distributory, kteří využívali situace a i v době fixních dlouhodobých kontraktů neměli problém průběžně vyžadovat navýšení cen pod pohrůžkou okamžitého zastavení dodávek, definitivně končíme.“
„Jsme potlučeni a pomláceni“
Složitá jednání zažil i Jiří Hlavatý, majitel největší tuzemské textilky Juta. „Za třicet let podnikání jsem nezažil tak vysoký a prudký nárůst cen základních surovin jako polypropylenu a polyetylenu. Konfliktů je kvůli tomu hodně, vše se přiostřilo. Ale raději jsme souhlasili s vysokými cenami vstupů, a tak jsme výrobu omezovali jen částečně,“ popisuje Hlavatý.
