Všudypřítomné obavy z koronaviru poněkud zastiňují jiný problém. Momentálně ne tak děsivý, dlouhodobě však mimořádně závažný: rostoucí sucho. Klimatické změny způsobují oteplování měst a úbytek vodních zdrojů, kvůli čemuž bude letos v Česku nejspíš třeba zásobovat některé obce cisternami.
Tváří v tvář hrozící krizi se úřady i jednotlivci po celém světě snaží zachránit, co se dá. Přístupy z různých koutů Evropy mohou být přitom navzájem inspirující.
Vídeň
Všudypřítomný beton a asfalt dělají z rakouské metropole místo, kde se stabilně drží vyšší teplota než v okolí, a roste tím pádem i sucho. A tak se proti tomu Vídeň snaží bojovat všemi možnými způsoby: nové budovy staví se zelenými zdmi či střechami, zadržuje dešťovou vodu a plánuje město obohatit malými parčíky, které absorbují vodu a pomáhají snížit teplotu.
Kromě toho chce vybudovat ještě jeden park, který bude přímo plnit ochlazovací funkci. Bude mít prstence produkující vodní mlhu, které mohou snížit teplotu až o šest stupňů Celsia.
Konstrukce vyroste v rámci revitalizace Esterházyho parku, která má být hotová již letos v létě.
Barcelona
Španělská přímořská města jsou ohrožována především prudkými přívalovými dešti. Vyprahlá půda velký objem vody nedokáže pojmout, a tak dochází k častým lokálním záplavám.
Barcelona a sousedící Badalona proto rozšiřují kanalizační síť, která umožní účinnější a udržitelnější sběr, čištění a využití dešťové vody. Další řešení nabízí španělské letovisko Alicante a jeho záplavové parky. Přebytečná voda v případě silných lijáků steče do nich a neohrozí bytové oblasti. Navíc je vegetace v parku udržována tak, aby byla schopná pojmout velké množství vody.
Například záplavový park „La Marjal“ dokáže pojmout až 45 tisíc metrů krychlových srážek a následně je přesměrovat do drenážní sítě a čistírny pro opětovné použití.
Praha
Primátor Zdeněk Hřib nedávno oznámil, že ke zchlazování silnic a chodníků se bude v hlavním městě nově používat průsaková voda z podzemních nádrží, která se dosud vypouštěla do Vltavy.
Praha se pokusí využít i další možnosti zadržování vody v krajině: chce budovat remízky, suché poldry nebo vysazovat zeleň kolem polí. Na okrajích města mají vzniknout nové lesy a více stromů chce dostat i do ulic v centru.
Město také plánuje vykoupit rybníky, které mu nepatří, a opravit je. V rámci oprav horní části Václavského náměstí se vybuduje podzemní nádrž na zachycení dešťové vody.
Stuttgart
Německá metropole se nachází v údolí, kde se drží teplo a smog, což umocňuje řada továren na automobily. Zároveň však městští plánovači už od 30. let 20. století vytvářejí zelené větrné koridory, tedy široké třídy lemované stromy, které umožňují větru proniknout do města a ochladit ho.
Rozšiřování města navíc probíhá s ohledem na to, aby nové budovy nebránily cirkulaci vzduchu. Tento přístup zaujal i čínský Peking, který se ho chystá napodobit.
Brusel
S originálním řešením přišel Belgičan Yoeri Bellemans. Během horkého a suchého léta 2018 ze všech stran slýchal o hrozícím nedostatku vody a náhle v Bruselu narazil na probíhající stavbu, kde litry pumpované vody končily v odpadu. Bellemans začal přemítat, zdali by nešly využít nějak lépe.
Spolu s developery a vodárenskými společnostmi se rozhodl vybudovat digitální platformu propojující stavaře s městskými agenturami, které trpí nedostatkem vody. Podzemní voda se čerpá na většině staveb, aby nenarušila stabilitu budovy. Není pitná, ale dá se využít na zalévání rostlin nebo čištění ulic.
Paříž
Francouzské hlavní město úspěšně zavedlo duální vodní systém přivádějící ošetřenou, pitnou vodu k obyvatelům a neošetřenou na čištění ulic nebo zalévání parků. Přístup je dávaný za příklad a ocenilo ho i UNESCO.
Alexandros Makarigakis, specialista programu UNESCO zabývajícího se vodohospodářskou problematikou, pro Telegraph prohlásil: „Paříž se tomuto nápadu otevřela, ale další magistráty ji nenásledovaly. Odpadní vodu nepoužívají a místo toho ji vypouštějí do oceánů nebo do podzemní vody. Myslím si, že nejzranitelnější města by se nad tím měla zamyslet.“
Londýn
Město na Temži má velký problém: staré potrubí. Systém se základy z viktoriánské éry není spolehlivý, za posledních 10 let zaznamenal přes 36 tisíc případů praskání. Spousta vody tak přišla nazmar a tisíce domů zůstaly dočasně odříznuty.
Londýn musí problém řešit, jinak hrozí katastrofa. Jako řešení – kromě opravy starých trubek – plánuje vybudovat velký vodní rezervoár, v němž by se uchovaly miliony litrů vody pro zásobování obyvatel v devítimilionovém městě.
