skip to main content
Sport

Miliardář a jehla. Proč se „Novax“ Djokovič stal nejsledovanějším odmítačem světa

Tento příběh je namíchaný z mnoha ingrediencí, tou podstatnou je ale překvapivě obyčejný krajíc chleba. I kvůli němu se z Novaka Djokoviče, tenisového multimiliardáře a globální sportovní superhvězdy, stal aktuálně jeden z nejsledovanějších lidí vůbec – a ikona antivaxerů.

Srbské eso řeší vleklý právní spor o to, zda může naskočit do prvního grandslamu roku Australian Open, i když není naočkovaný proti koronaviru. Djokovič se hájí tím, že dostal od Australanů zdravotní výjimku, a svět v přímém přenosu sleduje kovbojku, v níž mu byl zabaven pas, byl umístěn do detenčního hotelu, následně ho soud osvobodil a v pondělí mohl konečně trénovat, zatímco mu stále hrozí deportace ze země.

Pro Djokoviče je účast na turnaji v Melbourne velmi osobní záležitostí z mnoha důvodů. Vyhrál zde již rekordních devět titulů a celkem má aktuálně doma dvacet trofejí z grandslamů. Na chlup stejně jako Rafael Nadal a Roger Federer. Uspěje-li tak letos znovu, stane se statisticky nejúspěšnějším hráčem dějin.

Navíc se mu nikde jinde lépe nehraje. „Cítím se tady jako doma v obýváku,“ říká o aréně Roda Lavera, největším z melbournských kurtů.

S účastí na turnaji se pojí rovněž motivace finanční, na šampiona Australian Open čeká asi 3,2 milionu dolarů, v přepočtu 90 milionů korun. Djokovič je už teď co do prize money historickou jedničkou, suma 154 756 726 dolarů, kterou v nich za kariéru nasbíral, z něj v korunách činí miliardáře i bez započtení všech dalších příjmů od sponzorů. Americký Forbes ho ostatně pravidelně řadí do žebříčku sportovních boháčů.

I přes mnohonásobnou motivaci ale Djokovič nesplnil základní podmínku pro vstup do Austrálie, kterou je ukončené očkování proti covidu – odtud jeho výstižná přezdívka Novax. A tím se vracíme k chlebu.

Srbský tenista je totiž v tak trochu jiné kategorii už léta. Konkrétně od ledna 2010, kdy se alternativní lékař jménem Igor Cetojevič doma nudil a pustil si v televizi zápas, v němž Djokovič právě v Melbourne bojoval s Jo-Wilfriedem Tsongou. Vládlo typicky kruté australské vedro a komentátoři opakovali: „Novak se opět trápí kvůli svému astmatu.“

A tak to začalo. „Vůbec jsem nevěděl, kdo to je, tenis mě nezajímal,“ líčil Cetojevič později pro The Independent. Když ale druhý den u kávy jeho přítel a velký Djokovičův fanoušek rovněž lamentoval, jak jeho oblíbence zase zradilo astma, Cetojevič se nabídl s pomocí, protože si sám na dálku stanovil úplně jinou diagnózu. Výsledkem bylo setkání v chorvatském Splitu a experiment, který vstoupil do dějin sportu.

Cetojevič se nejdřív s Djokovičem přetlačoval pravou rukou, pak mu ale nařídil, aby si u toho do levačky vzal krajíc chleba a přitiskl si ho k žaludku. Užaslý tenista – aspoň to tak líčí ve svém životopisu – najednou prý měl pravačku mnohem slabší.

„Byla to taková legrácka,“ vzpomíná Cetojevič. „Zato změna jídelníčku byla nutností. Jako když do auta konečně načepujete správné palivo.“

Reklama

Důsledkem bylo, že Djokovič zcela radikálně překopal svoje stravovací návyky. Už žádný lepek, to především – chleba je zlo. Také minimum cukru, místo toho hory avokáda, máslo z kešu ořechů a manukový med, specialita z Nového Zélandu, která má mimo jiné antibakteriální účinky.

Když jsem našel to správné jídlo pro své tělo, změnilo mi to život.

„Když jsem našel tu správnou stravu pro své tělo, změnilo mi to život,“ řekl Djokovič. To, že se před každým jídlem pomodlí, že cvičí jógu a taiči a že věří v to, že vysíláním negativní energie směrem ke sklenici vody se její obsah zkazí, už jen dokresluje celkový obrázek.

Bezlepková dieta nemá slavnějšího ambasadora, přitom Djokovičovy rodiče paradoxně živila pizzerie. Na druhou stranu čísla nelžou, od „prozření“ vyhrál Srb celkem devatenáct ze svých dvaceti grandslamových titulů. Změna životního stylu ho obohatila nejen duchovně a fyzicky, ale také doslovně.

V táboře alternativy už tak byl dávno před pandemií, tehdy však platil jen za neškodného výstředníka. Od chvíle, co je svět v očkovacím sváru a lidé se dělí na „ovce“ a  „antivaxery“, to má daleko těžší. Přitom ani tady není situace vyloženě černobílá. Hned v březnu 2020, po vypuknutí pandemie, kupříkladu Djokovič přes svoji nadaci společně s manželkou Jelenou věnovali Srbsku milion dolarů na nákup ventilátorů.

„Bitva není jednoduchá, čísla nejsou příjemná, ale jsem přesvědčený, že z toho všeho vyjdeme silnější. Je důležité držet při sobě a pomáhat si. Pak tento virus porazíme snadněji a rychleji,“ uvedl tehdy.

Výhra však nepřichází, ani pro něj osobně. Očkování dlouhodobě odmítá a místo přípravy na svůj oblíbený turnaj proto řešil právní detaily, jeho fanoušci z početné srbské diaspory v Austrálii obléhali soud a k případu se vyjadřují i vrcholní politici. Třeba britský premiér Boris Johnson Djokovičovi vzkázal, že „očkování je skvělá věc“.

Australané jsou na toto téma obzvlášť citliví proto, že od startu pandemie vláda razí extrémně striktní pravidla a mnoho jejich příbuzných či známých se do své rodné země stále nemohlo vrátit. Takže pokud Djokovič v Melbourne přece jen nastoupí, měl by se nejspíš připravit na nepřátelské reakce publika.

Na ty je zvyklý, neboť se často fandí proti němu, zvlášť ve velkých soubojích s daleko oblíbenějšími Federerem a Nadalem. Teď se ale do sportovní rivality přidává jiná, kterou ještě vyhrotil Djokovič senior, podle kterého se jeho syn stal „vůdcem svobodného světa, světa chudých a znevýhodňovaných národů a lidí“.

U miliardáře spojení „svět chudých“ nezní příliš věrohodně. Ale do příběhu, jehož součástí je chleba s až magickými schopnostmi, to vlastně zapadá.