Je devět večer, poslední den veletrhu umění Art Basel v Miami Beach. V
přízemí honosného paláce Versace tancují všichni ti důležití, dobře oblečení
lidé s tvářemi vyhlazenými od plastických chirurgů na remix songu Beat It od
Michaela Jacksona. Kdo netancuje, fotí si selfíčka na Instagram u ikonického
smaragdového bazénu vykládaného mozaikou.
O patro výš, ve VIP místnosti dekorované antickými výjevy, sedí distingovaný sedmdesátník jménem Herbert Wertheim nad talířem uzeného lososa ozdobeného strouhaným lanýžem a lístky pravého zlata. Prsty scrolluje přes displej svého iPhonu a obrázky, které se mu míhají pod rukou, vypadají jako reklama na dokonalý život. Fotka s Marthou Stewart, na které spolu vaří italské těstoviny, snímek z lyží s Buzzem Aldrinem, pak rybaření na Antarktidě. Na několika fotkách jsou s manželkou Nicole, se kterou žije už 49 let, na luxusní jachtě World Residences at Sea, která jim po část roku slouží jako domov. Wertheim říká těmhle volnočasovým aktivitám „Herbie time“, čas pro Herbieho.
Bez svého typického jasně červeného klobouku by Wertheim, optometrista a podnikatel, vypadal jako každý jiný senior, který se na dožití odstěhoval na Floridu. Jenže co fotky ani náhodný pohled neodhalí, je fakt, že Dr. Herbie (jak mu říkají přátelé) je miliardář, který se vlastní pílí vypracoval k majetku 2,3 miliardy dolarů (52 miliard korun). A zařadil se tak na seznam nejbohatších lidí planety podle Forbesu.
Ke svému jmění ale nepřišel žádným závratným podnikatelským úspěchem ani buldočí oddaností své práci. Miliardy vydělal na svépomocném nakupování akcií stylem „kup a drž“.
Bez investičních poradců, bez správce portfolia. Herb Weinstein je zřejmě nejúspěšnějším individuálním investorem, který byl doteď mimo radar médií i veřejnosti. Když na schůzku vezme své burzovní účtenky, leží na stole stovky milionů dolarů v akciích firem jako Apple nebo Microsoft koupených před desítkami let hned během jejich vstupu na burzu. A jsou tam i tucty dalších – od GE a Googlu až po BP a Bank of America.
Jestli Wertheimovy investice spojuje nějaké téma, pak je to preference průmyslových a technologických společností a titulů, které platí dividendu. Wertheimovy úspěchy počítané v penězích – a báječný život, který to zajistilo jemu a jeho rodině – svědčí o tom, že na burze se vyplatí vsadit na americké inovátorství a důraz na technologické vychytávky.
„Vždycky mi šlo hlavně hlavně o to, mít dost volného času,“ hodnotí Wertheim svoji dlouhou kariéru. „Čas je totiž ta nejcennější komodita.“
Wertheim si prožil nelehké dětství. Syn židovských utečenců z Německa a dyslektik měl problémy ve škole, a tak ji brzo začal flákat. „Tenkrát vás prostě jen označili za hlupáka. Nikdo nic nevěděl o poruchách učení,“ říká Wertheim. V pubertě často utíkal z domova a hodně času trávil s místními indiány, chodili spolu lovit a rybařit. Wertheim pak místním prodával úlovky, třeba žabí stehýnka.
Jeho rodiče toho ale měli brzo dost. A nahlásili syna za záškoláctví, takže se v 16 letech ocitl před soudem. Soudci se naštěstí hocha zželelo, a tak mu dal vybrat mezi polepšovnou a službou u námořnictva. A tak Wertheim v roce 1956 nastoupil k vojákům, bylo mu teprve 17.
„Tehdy můj život přeskočil na úplně jinou kolej,“ hodnotí to dnes. „Dávali nám různé testy, aby mohli zhodnotit naše silné stránky, a já vyšel nejlíp z naší skupiny 135 kadetů.“
S nově nabytým sebevědomím se Wertheim pustil do studia fyziky a chemie a začal pracovat pro námořní letectvo. Tehdy taky rozjel první investice do akcií. Světem otřásala válka, zbrojní průmysl jel na plné obrátky a americká ekonomika šlapala. Trhu vládly akcie zaměřené na leteckou techniku a dobývání vesmíru. První cenné papíry na burze koupil osmnáctiletý Wertheim za školní stipendium. Vybral si tehdy Lear Jet, protože na něj udělalo dobrý dojem setkání se zakladatelem podniku Billem Learem (firma se pak pustila do vývoje prvního byznysového tryskáče).
„Investování je o tom, že vezmete kus svých tvrdě vydělaných peněz a vsadíte je na práci někoho jiného,“ říká Wertheim o svém skoro nábožném odhodlání šetřit peníze z platu, aby je pak mohl utratit na burze.
Když si Herb odkroutil službu u námořnictva, pustil se do podomního prodeje encyklopedií a zapsal se ke studiu na univerzitě. Kromě toho taky začal na některých projektech spolupracovat s NASA – a právě tam přičichl k optice. Ta ho nadchla tak, že vystudoval na optometristu a otevřel si praxi na jihu Floridy. Ta ho živila 12 let, ale k žádnému velkému bohatství nevedla, protože jeho zákazníci nebyli zrovna byznysmeni a často mu za jeho služby platili třeba košíkem avokád nebo manga.
Večery Wertheim trávil nad různými pokusy a bádáním, výsledkem bylo několik patentů na barvy a odbarvovače brýlových čoček. O pár let později Wertheim založil Brain Power Inc., která se živila vývojem technologií pro čočky do dioptrických a slunečních brýlí. „Pořád jsem měl své pacienty, ale k tomu ještě malou laboratoř,“ vzpomíná Wertheim s úsměvem. Manželce tenkrát ukázal pikslu od kafe, ve které měl jeden ze svých chemických roztoků, se slovy: „Nicole, tohle z nás udělá milionáře.“
A měl pravdu. V oblasti chemických přípravků na čočky se Wertheimovo BPI stalo světovou špičkou, od které nakupují know-how giganty oboru jako Bausch & Lomb, Zeiss nebo Polaroid. BPI taky začalo vyrábět vybavení pro optiky, optometristy a oftalmology. Dnes společnost vlastní přes 100 patentů, má 50 zaměstnanců a roční tržby okolo 25 milionů dolarů.
Za míň než dvě dekády se z budižkničemy stal vynálezce a podnikatel. BPI sice nikdy nenarostla do obřích rozměrů, ale pravidelně generuje zisk okolo 10 milionů dolarů, což je pro Wertheima dost, aby tím uživil svoji vášeň pro vynalézání a sladký život.
„Nikdy jsem nechtěl mít velký byznys,“ říká, „ale dneska mám pětimiliardovou, šestimiliardovou, osmimiliardovou společnost, v každé vlastním desetinu.“ Hotovost vygenerovanou BPI totiž Wertheim přesměrovává na svůj makléřský účet a kupuje za ni akcie. Využívá při tom strategii, kterou lze nejlépe popsat jako kombinaci přístupu Warrena Buffetta a Petera Lynche s trochou Jacka Boglea – i proto Wertheim nemá rád zbytečné poplatky a k nákupu cenných papírů používá levné makléře Fidelity a Schwab, přes které spravuje svoje portfolio.
Třeba s Lear Jetem praktikoval Wertheim už na konci 50. let známou poučku „investuj do toho, čemu rozumíš“, kterou později zpopularizoval Peter Lynch v knížce One Up on Wall Street. Základ je využít k rozhodnutím na burze své specifické znalosti.
A tak Wertheim, místo aby se soustředil na finanční ukazatele a studoval výročky, věnuje svůj čas čtení patentů a dvakrát týdně tráví šest hodin jen studiem technických vychytávek různých společností. „Důležitější než obrat je pro mě otázka, jestli dokáže růst intelektuální kapitál firmy,“ vysvětluje.
Díky jeho zkušenostem inženýra a vynálezce jsou patentové otázky Wertheimovou doménou. Mezi společnosti, do jejichž akcií investoval právě na základě jejich bohatého patentového portfolia, patří třeba IBM, 3M nebo Intel.
Wertheim podobně jako Warren Buffett pevně věří v taktiku nakupování, i když jeho oblíbené tituly klesají. Říká, že když už nějaké firmě dostatečně věříte na to, abyste ji měli v portfoliu, nevadí, že se jí zrovna trochu nedaří. „Pokud se vám akcie líbila, když byla za 13 dolarů, musí se vám přece líbit i za 12, 11 nebo 10 dolarů,“ krčí rameny. „Naopak byste ji měli přikoupit, dokud je levná.“
A dodává, že kdykoli to jde, využijte dividendy jako příjemný polštář – uleví vám v momentě, kdy to s vaším titulem půjde z kopce.
„Moje strategie a cíl je nakupovat a skoro nikdy neprodat,“ říká a papouškuje tím Warrena Buffetta. A podobně jako on málokdy reinvestuje dividendy do stejných akcií, cash flow z portfolia používá na financování svého životního stylu anebo na nové investice do jiných akcií.
Strategie „koupit levně a držet, držet, držet“ se mu vyplatila třeba při koupi akcií firmy Heico, dnes gigantu dodávajícího součástky do leteckého průmyslu, jehož cenné papíry ale Wertheim pořídil v úplných začátcích za 33 centů za kus. Dnes se akcie Heica prodávají za 80 dolarů za kus a Herbie je největším soukromým vlastníkem podílu ve společnosti. Jeho původní investice ve výši pěti milionů dolarů (založená na tom, že znal majitele firmy a líbila se mu jejich technologie) se mu zhodnotila mnohonásobně, teď má jeho podíl hodnotu 800 milionů dolarů.
Jak se 79letý Werthaim blíží k životnímu jubileu, stejně intenzivně jako investice ho zaměstnává „Herbie time“ – ať už je to na ranči v Coloradu, v jeho londýnském sídle, anebo na zimních prázdninách na jachtě v Pacifiku. Zároveň ale chce, aby po něm na světě taky zůstala jiná stopa než jenom jeho bohaté portfolio.
A tak se přidal ke Giving Pledge svého vzoru Warrena Buffetta a pravidelně daruje desítky milionů dolarů na podporu vzdělávání. „Protože bez dobrého vzdělání bych se nikdy nestal tím, čím dnes jsem,“ říká.
A tak když se budete procházet po kampusu floridské univerzity, která leží jen pár minut od Wertheimova domu v Coral Gables, nemůžete minout všechny ty zdobné tabulky: Fakulta medicíny Herberta Wertheima, Centrum umění Herberta & Nicole Wertheimových, Fakulta zdravotních věd Nicole Wertheim a další a další… A šprýmař Wertheim (ve svém červeném klobouku je prototypem veselého miliardáře) si prostě nemůže pomoct – kdykoli jde okolo a vidí svoje jméno na nějaké tabulce, prosí kolemjdoucí, aby ho vyfotili. Třeba se stetoskopem kolem krku, když pózuje před „svojí“ lékařskou fakultou.
