Během takzvaného týdne Frieze, ke kterému se upírá pozornost celé umělecké scény nejen v Londýně, se většinou odehrává tolik událostí, že nevíte, kam dřív skočit. Od samotného Frieze London a Frieze Masters i dalších přidružených veletrhů přes dražby v prestižních aukčních domech, speciální muzejní výstavy až po večírky privátních galerií.
Letos se uplynulý týden nesl v trochu skromnějším duchu – nejen kvůli pandemii, ale také kvůli brexitu. Odehrály se ovšem i takové události, které vyvolaly opravdu velký poprask. Bylo ostatně na co navazovat.
Před třemi lety se na aukci Sotheby’s v přímém přenosu vydražené dílo umělce Banksyho samo částečně skartovalo. „Ten víkend byl naprosto šílený, lidé venku stáli frontu, aby mohli Dívku s balonkem spatřit,“ poznamenala tehdejší zaměstnankyně aukčního domu Adéla Šmejkalová.
„I zájem světových médií byl enormní. Aktem se obraz proměnil v konceptuální dílo, které se zapsalo do dějin umění. Jeho cena může být nyní dvojnásobná,“ odhadovala. Připomeňme, že evropský dražitel získal tehdy dílo za jeden milion liber.
Nyní šlo dílo do aukce znovu, tentokrát pod názvem Love is in the Bin (Láska je v koši) s odhadní cenou tři až čtyři miliony liber. Majitel odmítl garanci částky, takže zjevně věřil, že by se cena mohla vyšplhat ještě výš. Aukční dům Sotheby’s zároveň prodej výrazně podpořil kampaní, v rámci které dokonce vyvěsil svou z poloviny skartovanou vlajku.
Ve čtvrtek večer na dílo pod šťastným číslem sedm, jak glosoval licitátor, přihazovali tři zájemci přímo v sále na New Bond Street – jeden online a pět po telefonu. Po zhruba sedmi minutách dosáhlo Banksyho dílo za nestálého cvakání mobilních fotoaparátů rekordu pro tohoto umělce a za cenu 18,5 milionu liber se přesune do rukou asijského sběratele.
„Právě na asijském trhu se podařilo oběma největším aukčním domům – Sotheby’s i Christie’s – zaznamenat největší nárůst prodeje ve srovnání s americkým a evropským trhem, a to zejména díky mladším sběratelům,“ glosovala Veronika Lukášová, analytička nejstarší umělecké výzkumné agentury na britských ostrovech Art Market Research (AMR).
Fyzická účast asijských a amerických sběratelů na akcích během týdne Frieze nebyla tak nízká, jako tomu bylo na nedávném veletrhu Art Basel. Pravidla pro cestování do Británie se rozvolnila, větší problém než protipandemická opatření představovaly zejména pro vystavovatele celní kontroly a dlouhé fronty na hranicích.
I přes tyto komplikace ale veletrh Frieze neztratil nic ze svého kouzla a návštěvnické popularity. Reportované prodeje uměleckých děl se ukázaly být na standardní úrovni a například poradkyně v oblasti současného umění Bojana Popovic zaznamenala návrat k tradičnějším výtvarným technikám, jako je malba.
„Letos zde bylo velké zastoupení zejména figurativní tvorby. Nechyběla ale ani progresivní díla buď inspirovaná, nebo přímo vyrobená stroji,“ shrnula své postřehy z veletrhu. Novinářka a historička umění Michaela Banzetová zase hovořila o umírněnější a kontemplativnější prezentaci umění.
Pokud jde o stroje, další z „must-see“ zážitků je jistě vize nového ekosystému Anicky Yi v prestižní Tate Modern. Do bývalé tovární haly spolu se svým týmem navrací stroje, takzvané aerobes, připomínající něco mezi houbami a specifickými formami života v oceánu, které jsou také částečně ovládány lidmi – ne přímo dotykem, ale jejich teplotou a pohybem v hale.
Trajektorie vznášení aerobes je tedy pokaždé jiná a nutí nás zamyslet se nad tím, jaké by to bylo sdílet svět se stroji, které se pohybují a vyvíjejí naprosto spontánně.
