Z letiště na pódium a zpět na letiště. Podnikatelka Simona Kijonková přijela na letošní investiční event Forbes Money Masterminds, který se tradičně uskutečnil v Uhelném Mlýnu v Libčicích nad Vltavou, v tempu, které dobře ilustruje její současnou životní fázi. Po letech budování skupiny Packeta dnes stojí na druhé straně barikády – jako investorka.
Místo jedné firmy má desítky projektů, místo rychlých operativních rozhodnutí hledá trpělivost. A místo maximalizace zisku stále častěji řeší, jaký dopad mají její investice na svět kolem.
Transformace z podnikatelky na investorku podle Kijonkové nezačala ambicí vydělat víc, ale potřebou snížit riziko. „Když má člověk všechna vajíčka v jednom košíčku, nese to obrovské riziko,“ říká. Diverzifikace se tak stala přirozeným krokem po letech, kdy byla její kariéra pevně spojená s jedním projektem.
Druhý důvod je osobní. Kijonková otevřeně mluví o tom, že její investiční strategie je do velké míry formovaná rodinou. Nechce svým dětem jednou předat komplikovaný podíl ve velké firmě, kde by musely řešit vztahy s dalšími akcionáři a krizové situace. Místo toho buduje rozprostřené portfolio, které má být stabilnější a dlouhodobě udržitelnější.
„Nechci jim tady nechat podíl v něčem obrovském, ale složitém. Chci, aby měly systém, který bude fungovat i bez toho, aby musely řešit konflikty,“ naznačuje.
Převléknout kabát
Přechod mezi rolemi podle ní není jen o změně aktivit, ale především o změně myšlení. Zatímco podnikatel musí jednat rychle a často intuitivně, investor se učí trpělivosti. „Podnikatelský svět je extrémně rychlý. Každý den řešíte nové problémy. V investicích sedíte nad čísly mnohem déle a rozhodujete se s větším odstupem a rozvahou,“ popisuje investorka.
Zásadní rozdíl vidí i v míře osamělosti. Podnikatel stojí na vrcholu pyramidy často sám, zatímco investor pracuje v týmu specialistů. „Není to one man show. Opíráte se o experty a je to mnohem víc týmová práce,“ dodává.
Přesto ale zdůrazňuje, že ani v investování neexistuje moment, kdy by měl člověk „hotovo“. I po letech se stále učí. Sama si rozšiřovala znalosti mimo jiné studiem materiálů z Harvard University, ale pocit finální jistoty podle ní nepřichází nikdy.
Jedním z hlavních směrů jejích investic je zdravotnictví, ve kterém Kijonková vidí podobný potenciál jako kdysi v logistice. „Zdravotnictví je kritická infrastruktura a zároveň obor, který čeká obrovská transformace vlivem digitalizace, telemedicíny a umělá inteligence,“ vysvětluje.
Do zdravotnictví přitom nevstupuje jen přes technologie, ale i přes samotnou infrastrukturu péče. Vedle venture kapitálu a growth equity buduje i třetí pilíř v podobě private equity, kde už má konkrétní „vlajkové lodě“. Patří mezi ně například síť ordinací zaměřených na ženské zdraví Evalon, nově pak i akvizice společnosti Avimedic, která provozuje několik ordinací praktických lékařů ve středních Čechách a Praze.
Právě primární a preventivní péče podle Kijonkové představují segment s obrovským potenciálem. „Co je lepší investice než do vlastního zdraví?“ shrnuje s nadsázkou důvod, proč se tímto směrem vydala.
Nejde přitom jen o atraktivitu z pohledu výnosů, ale o strukturální proměnu celého odvětví. Stárnoucí populace spolu s rostoucím důrazem na prevenci podle ní posouvají zdravotnictví mezi nejodolnější a dlouhodobě nejperspektivnější investiční segmenty.
E-commerce, ale jinak
Kijonková se přitom do e-commerce vrací jinou cestou, než na jakou byl trh zvyklý. Místo klasického prodeje nového zboží sází na principy cirkulární ekonomiky, které podle ní kombinují silný byznysový potenciál s reálným dopadem. Právě na tomto modelu stojí projekt iPrice, do kterého investovala.
„Není to jen o tom vydělat peníze, i když letos cílíme na stovky milionů obratu. Je tam něco navíc – impakt,“ říká. iPrice funguje na principu výkupu, opravy a opětovného prodeje vráceného nebo lehce poškozeného zboží, které by jinak skončilo jako odpad. Právě tento model podle ní reaguje na dlouhodobě neudržitelný princip „vyrob, použij a vyhoď“, který si naplno uvědomuje i díky častému cestování.
„Vidím, jak málo si planety vážíme,“ dodává. Repasované produkty tak podle ní oslovují zákazníky nejen nižší cenou, ale i vědomím, že dávají věcem druhý život.
Hodnotový filtr je pro ni zásadní. Některé segmenty má její rodinný investiční přístup zcela vyloučené. Jako příklad uvedla zbrojní průmysl nebo byznysy spojené se závislostmi, jako jsou sázky či loterie. „Neříkám, že je to špatně. Jen to není naše cesta,“ vysvětluje.
Naopak hledá oblasti, které mají dlouhodobý smysl a obstojí i v krizích. Repasované zboží může být atraktivnější v době, kdy lidé šetří, a zdravotnictví bude potřeba vždy.
Zásadní roli při rozhodování hraje osobnost zakladatele. Kijonková otevřeně říká, že její fond není typický „buyout“ hráč, který firmu převezme a kompletně přestaví. „My si vybíráme foundery. To je pro nás úplně klíčové,“ zdůrazňuje.
Sama si prošla náročnou cestou budování firmy a dobře ví, jak kritická je fáze růstu. Právě v ní chce být partnerem, a to nejen kapitálem, ale i zkušeností. Její tým proto firmám pomáhá operativně: od procesů přes IT až po expanzi. „Zakladatel firmu dál řídí. My jsme tam od toho, aby se měl o koho opřít,“ popisuje.
Investování přirozeně přináší i neúspěchy. Kijonková k nim přistupuje pragmaticky. Základním nástrojem je opět diverzifikace, a to nejen napříč sektory, ale i měnami a typy aktiv.
V jejím portfoliu nechybí kombinace akcií, dluhopisů ani indexů jako S&P 500. Část investic přitom označuje jako „beton“ – tedy aktiva, na která se podle vlastních slov za života nesahá. „To jsou peníze pro další generace. Stabilní, konzervativní základ,“ vysvětluje.
Krátkodobé výkyvy, například měnové, proto nepovažuje za důvod k panice. Klíčové je podle ní dlouhodobé uvažování. „Hlavně se z toho nezbláznit,“ uzavírá s nadsázkou.
