Tingo Group měla mít v bance 462 milionů dolarů. Ve skutečnosti jich bylo padesát. Nikoli milionů, ale prostě padesát dolarů. Jak tahle finanční skupina ošálila kontroly?
Společnost Hindenburg Research, známá sázkami na shortové pozice a odhalováním firemních podvodů, si neznámou nigerijskou společnost Tingo Group vzala na mušku už v červnu. Hindenburg předložil zprávu s jednoznačným názvem: „Falešní farmáři, telefony a finance: nigerijské impérium, které není.“
Hindenburg však neoznačil společnost Tingo pouze za jasný podvod. Vrhl také světlo na auditora, který dal zelenou jejím finančním výsledkům.
„Problémy ve finančních údajích Tinga jsou natolik zjevné, že si jich měl všimnout i student financí, napůl v bezvědomí a s těžkou ztrátou zraku,“ uvedl Hindenburg. „Proč nebyly dostatečně do očí bijící pro auditora?” ptal se na adresu auditorského kolosu Deloitte, jehož celosvětová síť s ročním obratem 65 miliard dolarů sahá od Amsterdamu až po Čeng-čou.
V listopadu akcie Tinga klesly o osmdesát procent a tržní hodnota se propadla o více než 700 milionů dolarů. Do situace vstoupila americká Komise pro cenné papíry (SEC) a obchodování s akciemi nigerijské společnosti utnula. V prosinci pak Komise obvinila generálního ředitele Dozyho Mmobuosiho z „rozsáhlého podvodu“ a v lednu připojila obvinění z trestného činu podvodu s cennými papíry.
Podle občanskoprávní žaloby ze strany SEC disponovala Tingo, jejíž auditované účetní knihy se chlubily 462 miliony dolary uloženými v nigerijských bankách, pouhými padesáti dolary.
Auditorské firmy by měly být být nejdůvěryhodnějším zdrojem informací ve finančním světě, vyzbrojeny kalkulačkami a odhodláním odhalit daňová pochybení. Pohled do historie však vypovídá o něčem jiném: auditoři placení klienty, které prověřují, často nepronikají pod povrch a v podstatě razítkují zjevné nesrovnalosti a problémy ve finančních výkazech.
„Jako lidé zvenčí bychom si rádi mysleli, že auditoři hledají podvody, ale odhalování podvodů nepatří mezi jejich úkoly,“ konstatuje Matthias Breuer, profesor účetnictví na Kolumbijské univerzitě. „Jejich mandátem není být donašeč, a proto jsou to obvykle insideři a shortselleři, kdo problémy odhalují,” dodává.
Pár příkladů? Ernst & Young dostala na starost účetnictví společnosti Wirecard a jen přihlížela, jak německou firmu položilo zmizení 2,08 miliardy dolarů. V nechvalně proslulé sáze 1MDB byl dokonce zapojen celý trojlístek společností Ernst & Young, KPMG a Deloitte – a nijak to nezabránilo prohýření miliard určených k developmentu v Malajsii na vekolepé večírky, opulentní nemovitosti a plátna od Moneta či Van Gogha.
V rámci vyrovnání s malajskou vládou v roce 2021 přišla aféra Deloitte na osmdesát milionů dolarů. O tři roky dříve přitom tatáž společnost platila 150 milionů americké vládě za svou roli při auditu zkrachovalého hypotečního věřitele Taylor, Bean & Whitaker.
Neúspěšné audity jsou i přes finanční náklady a ztrátu reputace auditorů prakticky na denním pořádku. Studie Asociace certifikovaných vyšetřovatelů podvodů z roku 2020 ukázala, že auditoři odhalí méně než čtyři procenta podvodů. To jsou jistě neradostné výsledky, ale existuje několik důvodů, proč vlastně dávají určitý smysl.
Za prvé, audit je do značné míry rutinní záležitostí, která ověřuje, zda jsou účetní výkazy společností připraveny v souladu s účetními standardy a zda společnosti drží řádné finanční kontroly. Je to přímočará, nenáročná záležitost, jak to má ostatně auditorský svět nejraději.
„Snaží se pouze vyhovět auditorským standardům, nesnaží se nutně svědčit o skutečné ekonomické realitě podniku,“ upozorňuje Breuer.
Za druhé jsou auditoři navzdory svým odborným znalostem často přelstěni společnostmi, které jsou ochotny jim lhát. Firmy mohou vymyslet spleť fiktivních dokumentů, zatajit důležité informace nebo vymyslet tak složitá schémata, že je téměř nemožné je rozluštit bez informátora.
Případ společnosti Tingo však nelze jen tak smést ze stolu obvyklými výmluvami – Hindenburg Research ho spolu s partou nezávislých internetových detektivů prokoukl bez pomoci zasvěcených osob nebo whistleblowerů. Odhalení, odražená v obviněních Komise pro kontrolu cenných papírů, naznačují znepokojivější problém.
Jak to, že těžká auditorská váha v podobě společnosti Deloitte, přehlédla podvod, který Hindenburg, subjekt zvenčí, označil za bolestně zřejmý? Odpověď možná spočívá v tom, kdo měl v Deloitte účetnictví Tinga na starost.
Audit neprováděla nigerijská, nýbrž izraelská pobočka Deloitte, Brightman Almagor Zohar & Co., což je zarážející – jak zdůraznil Hindenburg, Tingo v Izraeli ve skutečnosti příliš nepodnikala.
Skoro to vypadá jako snaha udržet auditory dostatečně daleko. Mluvčí izraelského Deloitte odmítl na otázky amerického Forbesu odpovědět s tím, že „profesní standardy nám zakazují komentovat záležitosti klientů“. Tingo na žádost o komentář nereagovala vůbec.
„Hotovostní účet je nejdůležitějším rozvahovým účtem a jedním z nejsnáze auditovatelných,“ uvádí Ed Ketz, profesor účetnictví na Smeal College of Business. „Je s podivem, že Deloitte Israel ten propastný rozdíl mezi reportovanými a skutečnými financemi přehlédla,” kroutí hlavou.
„Oborový standard v podstatě říká, že auditor musí nezávisle ověřit bankovní účet,” doplňuje ho Stephani Mason, profesorka účetnictví na Driehaus College of Business. Zřejmým krokem by tedy mělo být zpřísnění norem pro kontrolu tvrzení o bankovním zůstatku společností. Jenže pouhé zpřísnění standardů nemusí podvodům zabránit.
„Pokud by auditoři skutečně pátrali po podvodech, myslím, že by je našli,“ míní Breuer z Kolumbijské univerzity a opakuje, že nic takového není podstatou jejich činnosti. „Pro kariéru auditora není výhodné tvrdit, že u klienta došlo k podvodu. Jsou velmi opatrní, proto odvracejí zrak,“ říká lakonicky.
Další překážkou je způsob, jakým jsou auditorské firmy organizovány. Kanceláře v různých zemích fungují spíše jako nezávislé franšízy než jako větve ústředního stromu. Každá kancelář je svým vlastním ostrovem, takže následky obvykle zůstávají lokální.
Určité důsledky pro auditory by mohly nastat na akciovém trhu. „SEC může udělit pokutu Deloitte Israel, nebo ji dokonce přivodit smrt zákazem auditů v dané jurisdikci,“ přibližuje Stephani Mason. „Mě ale zajímá, pro koho dalšího pracovali. Kdybych byla investorem, který má dlouhodobě klienta auditovaného izraelským Deloittem, byla bych velmi znepokojena.”
