Ještě studuje na AVU, přesto už má za sebou několik úspěšných výstav v komerčních galeriích. Sára Konečná si získává pozornost osobitými obrazy těla, výraznou barevností i netradiční prací s airbrushem.
Jinak spíše studené lobby pražského Domu Radost zaplnily obrazy, jež díky své specifické barevnosti sálají teplo. Odstíny sytě oranžové a červené jako by natahovaly chlad místních kamenných obkladů, z několika pláten umístěných na stěnách je proto cítit jistá tenze.
Nacházíme se na výstavě studentky Akademie výtvarných umění v Praze. Výstavu ve významné funkcionalistické stavbě na pražském Žižkově od letošního dubna do začátku června zaštítila The Chemistry Gallery. Sára Konečná si tak na seznam výstav komerčních galerií připsala další povedenou akci.
A to přesto, že v ateliéru Malba I Roberta Šalandy a Jana Kostohryze studuje teprve třetím rokem. „Duben byl opravdu dost záživný. Už od minulého roku mi přicházely nabídky na výstavy. Když je dostanete ještě jako student, máte pocit, že je nemůžete odmítat,“ říká výtvarnice Sára Konečná.
Vysvětluje tak velmi nabitou první polovinu letošního roku. Vedle zmíněné výstavy Hothead v Domě Radost – podle galerie velmi komerčně úspěšné – byly její obrazy k vidění na sólové výstavě Ráno co ráno v táborské galerii Okraje, stejně jako na skupinové výstavě Bold Gallery Freeze Frame?, kde Sára Konečná vystavovala třeba vedle Daniela Balabána nebo Jakuba Špaňhela.
Za sebou má také velmi povedenou sólovou výstavu v žižkovské Hidden Gallery. Sluší se konstatovat: povedená bilance na teprve třiadvacetiletou malířku, jež na svých plátnech dává nahlédnout do vztahu k vlastnímu tělu a které se tohle všechno daří předávat bez větších klišé či zkratek.
Tělo je skutečně východiskem všech jejích prací z poslední doby. Neromantizuje ho, zkoumá jej v detailních výřezech skrze jeho jednotlivé části. V obrazech nejde o erotiku, ale o osobní výpověď mapující pro autorku problematická či naopak oblíbená místa. Ženské tělo je v pojetí Sáry Konečné spjaté nikoli s křehkostí, ale se silou.
Strnulost výjevů dodává malbám onu jedinečnou atmosféru, jde o momenty zastavení se v čase a prostoru. Svou náladou mohou vzdáleně připomínat obrazy figurálního malíře Vojtěcha Kovaříka, který si mezinárodní uznání vysloužil malbami odkazujícími nejen k řecké mytologii, ale i k archetypálním mezilidským příběhům.
„Proč je o moje dílo v poslední době zájem? Sama tomu nerozumím, myslím, že mám z velké míry štěstí. Zároveň se mi ale asi povedlo přijít s něčím, co se v Česku líbí,“ dodává. „Roli asi hraje specifická technika, barevnost a samotné figurace, díky nimž jsou moje věci dobře čitelné.“
Malbu šla studovat, protože grafickému designu, který studovala na střední škole, se věnovat nechtěla. Cítila, že do oboru není zapálená tolik jako její tehdejší spolužáci. Na AVU, kde studuje nyní, se dostala na podruhé. Nejvíce jí podle jejích slov pomohly měsíce, během nichž se zavřela v ateliéru a jen tvořila. | Foto Aňa Vašičková
Čitelnost a srozumitelnost v případě Sáry Konečné neznamenají, že se podbízí. Její rukopis je i přes její mladý věk snadno rozpoznatelný, což dokázala také na nedávné přehlídce klauzurních prací. Tady si ji ostatně minulý rok vyhlédli galeristé, s nimiž v posledních měsících spolupracovala.
„Sářiny tvorby jsem si všiml během klauzur na AVU, už když byla v prvním ročníku. Zaujala mě kvalita malby, jednoduché linie i airbrushová technika. Její práce mi připomněla tvorbu Vojtěcha Kovaříka, což je v současnosti nejdražší český malíř mladé generace, a myslím si, že Sářina malba má podobný potenciál,“ potvrzuje styčné znaky i Petr Hájek, umělecký ředitel The Chemistry Gallery.
„Poslední dva tři roky mají studenti AVU velkou pozornost. Na klauzury chodí mnoho lidí. I ti, kteří nejsou z oboru. Je to skvělé, protože si vás snadno někdo všimne, na druhou stranu se děje i to, že jsou studenti zklamaní, když se jejich práce neprodají. Když se tak stane, je lehké uvěřit tomu, že práce nejsou kvalitní, i když takto to samozřejmě nefunguje,“ líčí.
Poslední dva tři roky mají studenti AVU velkou pozornost. Na klauzury chodí mnoho lidí. I ti, kteří nejsou z oboru.
Také pro tvorbu Sáry Konečné jsou přehlídky studentských prací zásadní. Na těch z minulého roku zaujala nejen její série hráčů karet, ale následně i ta s názvem Studený nohy, rozpálená prkna. Právě tady začala ve svých obrazech rozvíjet téma saunování. To se propsalo nejen do vzpomínaných obrazů rozpalujících své okolí, ale také do monochromatických modrých pláten.
Tato barva jako by nasedala na vlastní zážitky Sáry Konečné ze sauny, kde se kvůli diskomfortu s vlastní nahotou nikdy nedokázala zcela uvolnit. „Zároveň je třeba říct, že rozdílně jsem se cítila v mužské sauně a té ženské, kde jsem naopak objevila prostor pro rituály, budování vztahů a transformaci,“ dodává.
Předobrazem většiny výjevů jí bývá její tělo a tvář. Paradoxní situace, kdy autorka nechce tuto stránku sebe nijak prezentovat, zároveň z ní na plátnech vychází, jen dokresluje ono vnitřní napětí, které je z maleb cítit. Ráda by, aby jí někdo stál modelem, zároveň přiznává, že právě s vlastní tělesností se jí pracuje nejlépe.
Sára Konečná studuje v ateliéru Malba I Roberta Šalandy a Jana Kostohryze. Její díla se vyznačují nejen specifickou atmosférou, v níž se mísí tenze a klid, ale i technikou. Výtvarnice místo štětce používá airbrushovou pistoli. | Foto Aňa Vašičková
Zajímavá je i samotná technika, kterou Sára Konečná používá. Hlavním nástrojem není štětec, ale airbrushová pistole, díky níž mají obrazy plynulé, někdy až těžko postřehnutelné barevné přechody. Malířčina technika je také jakousi demonstrací toho, že se z domnělé nedostatečnosti může stát přednost.
Airbrush za štětec totiž studentka vyměnila z prostého důvodu: cítila, že její spolužáci na akademii jsou v klasické malbě napřed, proto schválně sáhla po nástroji, s nímž nikdo neměl velkou zkušenost. „Když jsem našla v našem skladu zapadlý kompresor, byl to způsob, jak překonat krizi,“ popisuje.
„Malbu jsem nestudovala, jsem vyučený grafik. Měla jsem proto pocit, že jsem s malbou pozadu, a tak jsem začala pracovat s airbrushem, abych alespoň v tomto byla s ostatními na stejné úrovni,“ dodává absolventka Střední průmyslové školy grafické v Praze s tím, že podobný pocit nedostatečnosti ji vlastně přivedl na AVU: do grafiky nebyla zapálená jako její spolužáci, proto se raději zavřela na několik měsíců do ateliéru a trénovala malbu.
Techniku airbrushe, jež vyžaduje předem promyšlené kroky, během studia vycizelovala a udělala z ní svůj autorský podpis. Specifická je i díky používání maskovací pásky, která odděluje jednotlivé části obrazu. Ty se pomocí airbrushe vybarvují postupně a výsledná podoba plátna je tak známá až po sloupnutí poslední zahalené části obrazu.
„Výhodou ale je, že páska funguje zároveň jako plátno, dá se na ni kreslit,“ doplňuje. Sára Konečná aktuálně úspěšně dokončila třetí ročník AVU, už nyní se však připravuje na další výstavy. Společně se sochařkou Terezou Štětinovou bude vystavovat v prostorách galerie European Arts, rýsuje se ale i výstava v jedné z pražských komerčních galerií.
Malířka by však v budoucnu ráda vystavovala také v nekomerční instituci. Při vyřknutí tohoto přání není cítit nevděk, výtvarnice si moc dobře uvědomuje, že kontakty s komerčními galeriemi jsou pro její kariéru důležitými milníky.
„Ve škole cítím velkou podporu, zároveň je ale dobré uvědomit si rizika tak velkého zápřahu, jaký jsem nedávno měla. Nechci vyhořet, proto tři výstavy v jediném roce už nebudu opakovat. Na druhou stranu je dobré mít v hlavě i to, že malbou nebo jinou tvorbou se nakonec uživí jen malé procento absolventů,“ dodává.
Malířka nyní také opouští téma sauny a hledá téma nové. Nadále však plánuje pracovat s tématy transformace, mezilidských vztahů, vnitřního rozpoložení a klidu.
