Nikola Dzurianová je rozená světoběžnice. Od mládí cestovala za studiem, potom za prací, která ji zavedla do hotelu na Zanzibar. Právě tam potkala svého partnera, se kterým z ušetřených peněz koupili čtyři apartmány na tamní běloskvoucí pláži. Ty opravili a záhy přistavěli další.
Vyrostl jim z toho docela slušný byznys, který ale loni předali k řízení manažerce a jezdí ho už jen dvakrát ročně kontrolovat. Chtěli totiž zpátky do Evropy.
Život na Zanzibaru vypadá jako pohádka spíš jen na fotkách – ve skutečnosti je od evropského zcela odlišný a těžký, především pokud tam podnikáte.
„Docházela mi trpělivost se zaměstnanci, kteří nepřijdou do práce třeba proto, že přes silnici spadl větrem strom a oni to považují za znamení, které jim říká, že dnes by do práce jít neměli,“ vysvětluje dvaatřicetiletá podnikatelka původem z Olomouce, která nakonec zakotvila na Kanárských ostrovech.
Přesněji na méně známém ostrově Fuerteventura, kde vybudovala a loni otevřela unikátní resort s dvanáctimilionovým obratem po pouhém roce existence.
„Byla to vlastně náhoda, otec přítele si na Kanárských ostrovech koupil domek na důchod a jednoho dne nám zavolal, že objevil malý hotel na prodej, jestli se nechceme přijet podívat,“ vzpomíná Nikola na událost z dubna 2018.
Nebyla to láska na první pohled, naopak: Nikole se hotel vůbec nelíbil, bylo jaro, pršelo a ona si říkala, že mezi vulkány, sopkami a kameny bez zeleně nebude bydlet ani omylem. Pak přijeli podruhé v srpnu a všechno bylo jinak.
Pláž, slunce 360 dní v roce, surfování a život venku se jí zalíbil i na tomto malém ostrově, kde vás prý nikdo neřeší a nesoudí. „Fuerteventura je třeba oproti Lanzarote, které je jako Švýcarsko, divoká a hodně free. Dá se projet ze severu na jih za dvě a půl hodiny,“ popisuje podnikatelka.
Ostrov se 130 tisíci obyvateli si ji nakonec získal, nejen proto, že chtěla už ze Zanzibaru pryč. „Rozhodli jsme se, že ten hotel koupíme. Prodali jsme dva apartmány na Zanzibaru a se zbytkem nám pomohla rodina. Bylo to těsně před covidem v prosinci 2019,“ vzpomíná.
Patnáct let starý hotel za sedm set padesát tisíc eur si žádal opravu bazénu, předělání zahrady, restaurace, pokojů a novou fasádu. K tomu byl následný covidový lockdown vlastně jako dělaný.
„Otevřeli jsme v červnu 2020 a od té doby má náš hotel plno. Zaměřujeme se na kitery, surfaře a nomády, kteří sem teď jezdí pracovat,“ popisuje Nikola, která tu zřídila i vyhledávané coworkingové centrum.
„Bývalou hotelovou restauraci, která má díky obrovským oknům denní světlo, jsme předělali na coworking. Lidé dřív jezdili na Bali nebo do Asie, ale kvůli covidu přestali cestovat tak daleko. To hraje do karet nám na Kanárských ostrovech, které jsou v Evropské unii, pár hodin letu a je tu stejně hezky,“ přibližuje novou situaci.
Zároveň řada zahraničních firem zrušila kanceláře a platí svým zaměstnancům třeba půl roku v podobném resortu, kde pracují a občas zaletí zpět jen na jednání nebo poradu. „Podařilo se nám tady vybudovat komunitu s velkou škálou digitálních nomádů, kteří tu bydlí, pracují a sportují,“ říká podnikatelka.
Nikole se ale podařilo ještě něco extra: naučila místní pít dobrou kávu zdobenou latte artem a taky chodit na brunch do její kavárny. Tu vybudovala v zahradě hotelu, s trávníkem a nově osázenými stromy, což je na místní poměry prý neobvyklé množství zeleně.
„Kultura kaváren je tu šílená, často jsou špinavé a u cesty, s plastovými židličkami. My ji máme v zahradě s banánovníky, kde se sedí a v klidu pracuje, a kde je skvělé čerstvé jídlo,“ rozplývá se Nikola o kavárně, kterou stavěla tak trochu i sama pro sebe.
„Hotel už byl půl roku v provozu a já tu jednou seděla na zahradě a říkala si – tady chci pít kafe, vždyť nemám sama kam chodit, musíme udělat kavárnu s dobrým kafem a jídlem z bio surovin!“ vybavuje si.
Kavárnu otevřela loni v říjnu a okamžitě se stala vyhlášenou především skvělými brunchi, které tady nikdo nedělal. Za zdejšími vejci Benedikt se sjíždí lidé z celého ostrova. Tím ale Nikola nekončí.
„Snažím se koupit ještě vedlejší pozemek a postavit více pokojů, abychom mohli hostit více lidí a všem dělat radost. Což se nám zatím daří,“ pochvaluje si a vyhlíží budoucnost svého byznysu.
