skip to main content
Češi v zahraničí

Zabloudili na dovolené a našli svůj ráj. Česká rodina řídí hotel v Karibiku

Od začátku je pojila touha po cestování, tak jako mnoho jiných aktivních párů. Jenže Karolína Fišerová a Pavel Smítal byli odhodlaní dotáhnout svoje plány ještě o kus dál. Neomezit se na dovolenkové výpravy na jiné kontinenty, ale najít si svůj ráj za hranicemi – a tam zakotvit a začít podnikat.

Jako jedni z mála si svůj sen splnili. Dnes ho označují jako sen karibský, jelikož se usadili na ostrově Roatán v Hondurasu a pořídili si tam vlastní rodinný resort. Provozují Tranquilseas Eco Lodge & Dive Center, sedmipokojový hotel s restaurací, jóga centrem nebo potápěčskou bází.

„Mým tajným přáním bylo žít na cestách. Pavel zase toužil po vlastním hotelu s restaurací. Nechtěli jsme ale nic velkého, co by mělo 100 pokojů,“ přibližuje Fišerová.

Zatím na Hondurasu nežije trvale, spolu s rodinou pendlují mezi Karibikem a Českem, kde stále fungují v rámci investiční skupiny WIS Group Europe, která mimo jiné vlastní značku matrací Johann Malle.  

Reklama

Práce v Česku se jim neopouští snadno, vždyť tam se také poznali a začali spřádat první plány na zahraniční cesty. 

Nejprve je lákaly Kanárské ostrovy, pak zkusili vyrazit na Bali, jenže zjistili, že dlouhodobý legální pobyt se tam zařizuje složitě.

Na schůzce si pak padli do oka s realitními agenty z Karibiku a rovnou si pořídili na ostrově řadový dům, který chtěli mít jako prázdninovou destinaci. „Nějakou dobu jsme tam pobývali. Říkali jsme si, že než uděláme razantnější krok, tak si to tady musíme vyzkoušet, porozhlédnout se, co bychom tu mohli dělat, aby nás to bavilo,“ vzpomíná Fišerová.

A tak prozkoumávali ostrov, tamní obchody a restaurace a přemýšleli o mezerách na trhu a potenciálních podnikatelských příležitostech. Až při jednom bezcílném bloudění po ostrově doputovali až k neznámému hotelu, který se jim na první pohled zalíbil.

Další den u něj skončili znova, když hledali místo na jídlo, a nakonec v něm strávili celé odpoledne až do setmění. „Byli jsme nadšení, líbil se nám personál, koukali jsme na moře, občas okolo proletěl kolibřík, foukal čerstvý vítr a čas plynul úplně jinak,“ vypráví Fišerová.

Reklama

Jako by je osud k tomuto místu přitahoval. Těsně před odletem totiž měli schůzku se svým známým, který je pozval právě do hotelu Tranquilseas. Tehdy plánovali, že proberou nákup pozemků, na nichž  postaví domy a budou je pronajímat.

Fišerová se však mezi řečí zmínila, že jejich ideální představa vypadá ještě trochu jinak. „Takhle jako tady v hotelu! Malá restaurace, pár pokojů k pronájmu…“ Na což jejich známý opáčil: „No však tady to je na prodej.“

Pavel s Karolínou se rozhodli jít do rizika. „Spadly nám brady a koupili jsme to, aniž bychom viděli jediný hotelový pokoj, kuchyni nebo kancelář,“ vybavuje si přesně. „Cítili jsme, že to je naše cesta.“

Ne všechno šlo takhle hladce. Hotel si vyžádal rekonstrukci a mnoho investic do vybavení. Jeho noví majitelé navíc narazili na kulturní bariéru. „Rozdíly jsou neuvěřitelné. To, co je pro nás normální a jasně dané, tady funguje přesně naopak. Musíte zpomalit svoje tempo,“ vysvětluje Fišerová.

„To je pro manžela extrémně těžké. Vstává ve čtyři nebo pět ráno, tady se tou dobou chodí spát. Navíc nemluvíme španělsky, takže jsme vedle sebe museli mít někoho, kdo nám pomůže. Není to vždycky sranda.“

Hotel koupili v listopadu 2018. Sotva se jim povedlo vyladit úvodní obtíže, zasáhla v roce 2020 pandemie koronaviru, která na několik měsíců přerušila veškeré cestování na ostrov Roatán a kvůli které museli od dubna do září hotel uzavřít. Nyní už se však turismus zase zvolna rozbíhá.

„Pořád pracujeme zároveň pro investiční skupinu a pro hotel. Kombinujeme to tak, že náš pracovní den má minimálně dvakrát osm hodin. Když jsme v Čechách, tak máme pracovní dobu minimálně od sedmi do tří. A ve tři hodiny se začíná probouzet ostrov a přejdeme na naši druhou práci,“ přibližují.

Z Česka se časem chtějí odstěhovat spolu se čtyřletým synem Cedricem natrvalo. Chvíli to ale ještě potrvá. „Práci v Čechách nemůžeme úplně opustit ze dne na den, ani bychom nechtěli, Pavel pro tuto skupinu pracuje více než dvacet let, vztahy jsou velmi nadstandardní. Není jeho zvykem odcházet od nedokončené práce. Navíc firmě dlužíme mnoho, byla to ta nejlepší škola a životní příležitost. Pro oba.“

V nejistých dobách se navíc stabilní zaměstnání hodí. Loni totiž vinou protipandemických opatření skončili v téměř dvoumilionové ztrátě. Vědí ale, že hotel může poskytovat dobrou obživu. V prvním roce jim přinesl tržby 14,5 milionu korun a zisk přes dva miliony. A navíc místo pro život v ráji. 

Reklama
Reklama