Na Masarykově univerzitě spoluzaložila Lucie Vidovićová Centrum pro výzkum stárnutí a je to její hlavní odborné téma. Proč na tisíce nových penzistů přestat hledět jako na hrozbu, ptali jsme se jí.
Na začátek jedno zamyšlení nad vlastním strachem. Těžko najít někoho, kdo se těší na to, až bude starý. Už na dvoře Rudolfa II. hledali elixíry mládí. Stejně tak v 21. století bychom marně našli člověka, jehož by v letadle neznejistil roztřesený hlas kapitána či snad představa, že jeho endoprotézu si bere na starosti chirurg, kterému osmdesátka už rozklepala ruce.
Čtěte dál a dozvíte se:
- Co je pro společnost horší – stárnout, nebo předčasně umírat?
- Proč je přesvědčena, že noví penzisté budou výrazně jiní než ti současní?
- Proč bychom měli změnit myšlení a nedívat se na penzisty jako na ekonomický průšvih?
- Jak se náš život promění, když starých bude zhruba třetina?
