Směřuje k nebi. Do mraků. Na věčnost. Sakrální architektura nikdy neměla malých cílů.
I dnešní kostely, kaple a modlitebny vám dokážou zprostředkovat mimořádný estetický a duchovní zážitek – ať už patříte do Božího fanklubu, či nikoli.
Klášterní kostel trapistů v Novém Dvoře
Přestavba původně barokního kláštera londýnským architektem Johnem Pawsonem byla od počátku hojně obletována médii. Slavný britský architekt navrhuje butiky světoznámých módních značek a po dokončení toužimského opatství mu kritici vyčítali, že do architektury velebící věčnost vnesl dehonestující sádrokarton.
Sám Pawson zdůrazňuje, že se v klášteře ukrytém v osamění uprostřed západočeských lesů snažil znovu nalézt ideál cisterciácké architektury 12. století, smysl pro světlo a střídmou vznešenost. Dle Forbesu se mu to povedlo dokonale. Když usednete do minimalistických lavic klášterního kostela, který jediný je přístupný i veřejnosti, čas přestane existovat. Zůstane jenom světlo, které scénicky prochází prostorem a vaši mysl dokonale vyprázdní do čisté bílé.
Kostel blahoslavené Marie Restituty v Brně-Lesné
Nejnovější kostel v Česku stojí na sídlišti v brněnské Lesné. Měl se slavnostně vysvětit už loni zjara, pandemie ale kříží lidské i Boží plány, a tak je chrám zatím pouze požehnán. Architekt Marek Štěpán na projektu pracoval od 90. let, stavbu totiž zdejší římskokatolická farnost tři desetiletí financovala z darů a sbírek.
Stavbu svírá obruč barevného pásového okna, které architektovi v interiéru umožnilo zinscenovat scénické světelné představení. Samostatně stojící věž je jakýmsi periskopem do věčnosti.
Kostel sv. Václava v Sazovicích
Moravský architekt Marek Štěpán má na sakrální architekturu v Česku téměř monopol. Jeho styl, který sám definuje jako poetický minimalismus, často využívá symboliky kruhu, a klade tím také důraz na prožitky sdílení a slavnosti, které komunita věřících shromážděných v kostele sdílí. Rád též pracuje s odraženým světlem.
Do prostorů kostela v Sazovicích světlo nepřivádějí okna, ale zářezy ve válci, zahnuté tak, aby světlo klouzalo po měkkých křivkách svatostánku.
Kaple ve Střelicích
Štěpán potřetí. Na vyvýšenině v lese Marek Štěpán postavil nenápadnou vzpomínkovou kapli pro kamaráda, kterému zemřela manželka. Jednoduchý krystalický objekt je opět plný symboliky. Architekt jej pojal jako metaforickou štěrbinu do posmrtného světa.
Trojúhelník a trojka obecně symbolizuje zrození a má pozůstalým připomínat, že konec života na zemi znamená začátek života věčného. Proto je také orientován na východ, odkud se očekává příchod Krista.
Rodinná kaple v Oseku nad Bečvou
Stojí uprostřed polí a budí velkou pozornost. Betonovou kapličku postavil Ladislav Koutný na památku svému dědovi. Vysokoškolský pedagog pochází ze sedláckého rodu, který na zdejších polnostech hospodařil po staletí. Až do nástupu komunistů. Pak nastaly zlé časy. Pan Ladislav obnovil třešňovou alej, rybník a svépomocí postavil rodinnou kapli dle návrhu architekta Petra Pelčáka.
Stavba je zasvěcena sv. Vendelínovi – patronovi poutníků a pastýřů a vybízí k zastavení a přemítání. Interiér překvapí barevným spektrem paprsků pronikajících okenní rozetou a také malbou na obvodových stěnách.
Modlitebny Církve bratrské v Litomyšli a v Černošicích
„Bože, tvé milosrdenství až k nebi sahá, až do mraků tvoje věrnost.“ Slova padesátého sedmého žalmu převedl architekt Zdeněk Fránek do soustavy nakloněných rovin, které tvoří střechu modlitebny Církve bratrské v Litomyšli. Jak silueta modlitebny stoupá vzhůru, ubývá hmoty a budova je éteričtější.
Stavba z jistého úhlu připomíná novou operu v Oslu, kde je střecha pochozí. V Litomyšli se musíte spokojit s klouzáním pohledem. Další modlitebna od stejného autora stojí v Černošicích.
