Voda šplíchá na všechny strany a děti v řadě za sebou krájí pažemi vodu. V Rychnově a v Praze, v Litomyšli i Ostravě, na osmi místech republiky, v deseti různých bazénech. Sports Team pořádá další plavecký trénink a Jiří Jedlička, zakladatel a šéf projektu, počítá: „Od září jsme uspořádali 1800 tréninkových jednotek.“ Bývalý olympionik a Plavec roku 2007 se po skončení kariéry rozhodl předávat další generaci své know-how, aktuálně pod jeho značkou plave na sedm stovek dětí a v plánech má jeden ambiciózní bod – vychovat v Česku olympijského medailistu. Jen to chce čas. A taky trochu peněz navíc.
On sám startoval pod pěti kruhy v Pekingu, ale přestože sezony 2007 a 2008 byly jeho nejsilnější, doplaval v nich do finále mistrovství Evropy a pro start na čínské olympiádě splnil přísnější nominační limit, ta nejdůležitější soutěž mu nakonec nevyšla – na obou svých tratích skončil v rozplavbách. Závodníkovi z Pardubic bylo jednadvacet a pochyboval, že má smysl dál pokračovat. „Neviděl jsem světlo na konci tunelu. A než něco dělat napůl, tak to raději dělat nebudu.“ Po osmiměsíční pauze, během níž si čistil hlavu a hledal novou motivaci, odjel do oblíbené Austrálie ještě jednou zkusit vyšlapat cestu k vrcholu.
„Dostal jsem nabídku od Henryho Vágnera, Čechoaustralana, který plaval na olympiádě v Tokiu, že můžu bydlet u něj a trénovat se světovým rekordmanem Brentem Rickardem,“ vzpomíná Jedlička, jak tenkrát do vody skákal ve skupině plné olympijských medailistů. „Tam jsem si uvědomil, že v současných podmínkách budeme v Česku těžko konkurovat světovému plavání, že svět je o velký kus dál.“
Pro projekt s cílem posunout české plavání vpřed se prsařský specialista definitivně rozhodl v roce 2011, kdy odplaval svůj poslední závod života. „Mou primární motivací bylo pomoct plavání a aby naši členové reprezentovali na velkých evropských nebo světových akcích.“ Na dálku, ještě od protinožců zakládal první oddíl ve Skutči a vytyčil si plán mít do konce první pětiletky existence tisíc členů. „Teď je to něco kolem sedmi set,“ říká. „Ale počet dětí, které u nás za tu dobu plavaly nebo jsme je to naučili, se pohybuje v řádu tisíců.“
A těm všem chtěl Jedlička předat kus zkušeností z druhé konce planety. „Poznal jsem poměry tady i v cizině a mám představu, jak by trénování mělo vypadat,“ tvrdí a jak se píše na stránkách jeho projektu, poskytuje komplexní služby v oblastech rekreačního, výkonnostního a vrcholového plavání. Coby bývalého reprezentanta však Jedličku nejvíc žene ta poslední složka. V Ostravě pod vedením Dominika Bartoše, prvního Čecha, který 1500 metrů v krátkém bazénu zaplaval pod 15 minut, vzniká závodní skupina. Tam se začínají objevovat talenty a už i výsledky. „Ale pět let je na vychování velkého plavce krátká doba, proto ještě nemáme dospělé medailisty z mistrovství republiky,“ připomíná Jedlička. „O tom se můžeme bavit za dalších pět let.“
Během nich by chtěl autor myšlenky ještě víc rozvířit vodu v bazénech, přestože konkurence jeho projekt nevidí úplně ráda. Snad proto, že chce plavání dělat jinak. „Musíme mít cíle,“ vybízí šéf společnosti Sports Team, která za loňský rok vykázala obrat 3,7 milionu. „Bez růstu, ať výkonnostního, členského nebo ekonomického nemůžeme fungovat a budeme stagnovat. Což se teď částečně děje. Mým cílem bylo každý rok otevírat oddíl v dalším novém městě – první rok bylo jedno, další rok dvě, pak pět, ale poslední dvě sezony se nepodařilo rozjet žádné. Územní růst je pomalejší, než bychom si představovali, z hlediska členského a výkonnostního naštěstí rosteme. A to je perfektní.“
Každá generace českého plavání měla nějakou hvězdu a i Jedlička jednou takovou býval. Třeba teď právě jeho přičiněním v Česku zraje nový talent, nebo snad i olympijský vítěz. „Byl bych rád, aby to bylo co nejdříve,“ sní bývalý reprezentant. „Byl bych samozřejmě rád, kdyby to byl člen našeho týmu. A když nebude, nevadí, hlavně ať Česká republika nějakého svého medailistu z her už brzy má.“
