Marika Sokol žije v Rakousku a měla na starost sedm tisíc zaměstnanců řetězce Baumax. Teď už hlavně podnikatelka a investorka si udělala jméno v personalistice, v posledních letech ji ale zaujalo něco jiného. Chce i v Česku prorazit s exotickou aloe vera. V Řecku už si založila plantáže.
Je čtvrtek a na vídeňském bulváru Landstraßer Hauptstraße to žije čilým ruchem všedního dne. Ve čtvrtém patře nad ním je ale klid a svým způsobem se v něm vrátíte v čase do doby, kdy se dole po ulici namísto elektroaut proháněla koňská spřežení s kočáry.
Z kanceláře, ve které se právě nacházíme, by srdce zaplesalo zřejmě každému milovníkovi první republiky. Dříve očividně bytová jednotka o pěti místnostech a s velkorysou chodbou v sobě i dnes skrývá prvky prvorepublikové bytové architektury z této doby, které jsou tu a tam míseny s přivezenými artefakty zdejší spolumajitelky, a na stěnách obrazy, které jen zintenzivňují genius loci celého prostoru.
Právě tady se svým týmem řeší problémy klientů a také přichází na nové podnikatelské projekty úspěšná Češka, jež se celý svůj profesní život pohybuje v byznysu, ale o které si toho v českých médiích doposud mnoho nepřečtete. Zatím.
Brzy o sobě dá vědět pro Čechy exotickou rostlinou aloe vera, i když rodačka z jižní Moravy Marika Sokol zapustila svůj nejsilnější kariérní i byznysový kořen v lidských zdrojích (HR).
Pod sebou měla jako personální šéfka rakouského řetězce Baumax ve svých pětatřiceti letech tisíce lidí a zároveň už dvaadvacátým rokem vede vlastní firmu ITO United Change zabývající se digitální diagnostikou, výběrem a rozvojem jednotlivců a organizací.
Její záběr je ale daleko širší a sahá od udržitelnosti přes digitální technologie jako blockchain nebo slow fashion až po současné udržitelné projekty, jako je zero waste nebo pěstování aloe vera, kvůli kterému si dokonce pořídila plantáže v Řecku.
Právě i pro šíři jejích aktivit byla Marika zvolena pro Českou republiku jako G100 – Sustainable Development Goals Chair – což je manifest aspirace žen celosvětového spolku za dodržování hodnotových orientací žen v ekonomice. Jak sama přiznává, její život není nalinkovaný v jedné přímce, ale v pořádně klikaté křivce.
„Nejdu po nalinkované cestě z bodu A do bodu Z. Jdu tam, kde vím, že jsem potřebná. Stejně jako v metru i v našem životě narazíme na přestupní stanice, tak i v životě na takové uzly přicházíme a na nich se rozhodujeme, jestli přestoupíme na jinou trasu.“
