Přesně sto let od jeho smrti a více než 144 let od zahájení jeho nejslavnější stavby. Dnešní den je pro Barcelonu a možná i pro celý svět výjimečný. Papež Lev XIV. požehná poslední, osmnácté věži Sagrady Famílie, dílu architekta Antonia Gaudího. Stavbu dominanty španělského města zpozdily války, politika i nedostatek peněz.
Surrealistické klikaté linie baziliky s celkem osmnácti věžemi dosáhly konečně svého vrcholu. Nejvyšší kostel světa měří na výšku 172 metrů díky kříži na vrcholu centrální věže. Je zasvěcen Ježíši Kristu, zatímco ostatních sedmnáct nese jména po dvanácti apoštolech, čtyřech evangelistech a Panně Marii.
Kříž svým zářivě bílým povrchem odráží spalující španělské slunce, přesně tak, jak si to Gaudí představoval, aby ve dne zářil a v noci osvětloval panoramata města. Jeho vize byla pro současné architekty výzvou. Kříž je totiž vysoký jako pětipatrová budova a váží přibližně sto tun. Vyrobený byl v Německu a do Španělska přicestoval ve čtrnácti prefabrikovaných dílech z betonu a nerezové oceli.
Takový materiál se sice v Gaudího době nepoužíval, ale pro současnost představoval dobrý kompromis, protože je pevný a snižuje celkovou hmotnost.
„Doba se změnila, technologie vyvinula, stejně jako předpisy,“ řekl pro CNN mexický architekt Mauricius Cortés. Přesto si je jistý, že kostel zůstává věrný původní Gaudího vizi, a to jak exteriérem, tak i interiérem, kde měli architekti trochu větší prostor pro vyjádření, protože ten Gaudí podrobně nedefinoval.
Každý z čtrnácti dílů kříže vyzdvihl jeřáb do dílny šedesát metrů nad zemí, přímo na vrchol centrální lodi baziliky. Tam pak řemeslníci dokončili díly kamennými interiéry, smaltovaným bílým keramickým obkladem a okny z místního skla. Následně konstrukci smontovali a umístili na vrchol.
Sagrada Família představuje triumf barev, řemeslného zpracování a pozoruhodné geometrie. Je monumentem nejen víry, ale hlavně Gaudího úcty k přírodě a mistrovství v oblasti složitého inženýrství. Střecha hlavní lodi je explozí barev, kdy její štíty zdobí zářivá keramika.
Zdi ze zdobně vyřezávaného kamene, liturgické texty jako Hossana nebo Gloria, na velkých dveřích fasády Narození lze číst texty z Bible v různých jazycích včetně katalánštiny, insignie vyrobené z mozaiky z třpytivého benátského skla. Prvky, které činí baziliku tak jedinečnou.
Můj zákazník, můj pán
Sám Gaudí asi tušil, že nikdy neuvidí Sagradu Famílii v celé své kráse. Už když převzal projekt od architekta Francesa de Pauly Villara, který na něj tehdy rezignoval kvůli neshodám, pochopil, že se jeho dokončení nedožije. Projekt sice nevzešel z jeho hlavy, právě on mu ale dodal na velkoleposti.
Původní nápad, který se zrodil v mysli barcelonského knihkupce po návštěvě Říma, vycházel z opěrných oblouků a kamenných figur novogotické architektury.
„Můj klient nespěchá,“ zněla slavná Gaudího věta, když se ho ptali na termín dokončení. Klientem přitom myslel Boha. Než tragicky a předčasně zemřel, když ho cestou ke zpovědi srazila tramvaj, stihla se postavit jen první věž. Pak už další plány narušily události, které následovaly.
Zemi pustošila občanská válka. Deset let po smrti architekta zapálili v červenci roku 1936 anarchisté kryptu kostela, v architektově dílně pak zničili mnoho jeho plánů a sádrových modelů. Štěstí bylo, že velkou část ztracených informací dali dohromady Gaudího žáci a spolupracovníci, kteří jeho myšlenky zdokumentovali v knihách, článcích, kresbách a fotografiích.
Právě tent odkaz byl cenným vodítkem pro následující generace architektů. Gaudí vybavil své nástupce rovněž povědomím o designové logice. Při analýze modelů tak chápou povrchy, které v projektu použil, i to, jak se protínají.
Stavbu baziliky nicméně brzdily také peníze. Právě ty představují jednu z velkých výzev. Jako chrám smírčího obřadu je totiž financována výhradně z darů a příspěvků od veřejnosti. K tomu se od roku 2010 počítají i příjmy od návštěvníků. Jak moc je tento systém zranitelný, se ukázalo v době pandemie koronaviru, kdy se zastavil cestovní ruch a klesl prodej vstupenek.
To naštěstí netrvalo věčně a dnes patří Sagrada Família k nejnavštěvovanějším památkám. Jen loni do ní zavítalo více než 4,7 milionů lidí. Většina z nich zaplatí za vstup od dvaceti do čtyřiceti eur. Na výdělku to pak bylo 130 milionů eur za rok. Více než polovina příjmů je investována do výstavby a část jde na údržbu.
Třebaže se zdá, že je Sagrada Família dokončená, hotová ještě zdaleka není. Pozornost se teď obrací k poslednímu, třetímu průčelí. To Gaudí zamýšlel jako hlavní vstup do baziliky. Jeho výstavba ale vyvolává napětí u obyvatel, kteří žijí naproti.
Problémem je schodiště, které má spojit baziliku s ulicí a zároveň umožnit průjezd dopravy pod ním. Jeho vybudování by mohlo znamenat demolici domů. Navíc jsou stále silněji slyšet i hlasy odmítající schodiště s tím, že nikdy součástí Gaudího plánů nebylo. Úplné dokončení stavby se tak očekává za dalších pár let.
Kromě požehnání od papeže se Sagrada Família dočkala i svého modelu z lega. Na trh míří stavebnice čítající 12 060 kostiček. Jedná se o nový rekord, ten dosavadní držela pět let nástěnná mapa světa, která má o 365 dílků méně. Ač na počet kostiček je španělská bazilika rozhodně nejbohatší, překvapí svými rozměry. Vysoká je „jen“ 62 centimetrů, široká 47 a hluboká 39 centimetrů. V porovnání s legovou Eiffelovou věží je o 87 centimetrů menší.
Foto: Lego
Kostel je propracovaný zevnitř i zvenčí skutečně detailně. Proces stavění začíná apsidou s podzemní hrobkou, průčelím Narození, tedy jedinou částí, kterou Gaudí dokončil před svou smrtí, a průčelím Umučení. V interiéru pak lze najít třeba sloupoví, ale i barevné vitráže, které propouštějí světlo. V Česku se bude stavebnice prodávat za 18 499 korun, ale až od 1. listopadu. Set už si však lze předobjednat s tím, že počet kusů na domácnost Lego omezí na jeden.
