Pochází z Kavkazu, v Evropě jsou jejím největším producentem Dánové, kteří ji ve velkém pěstují v severním Polsku, a končí v obývacích pokojích v Německu, Velké Británii, Francii, Rakousku nebo České republice. Kdo? Jedle ceněná pro své lesklé jehličí, pravidelnost i trvanlivost.
Kavkazská jedle je vpravdě globální strom. A v poslední době naprostý hegemon na trhu s vánočními stromky. Z 1,3 milionu stromků, které se podle odhadů v Česku před Štědrým dnem prodají, tvoří kavkazské jedle 75 procent.
Daleko za nimi se s 15 procenty podílu na trhu krčí někdejší český vánoční lídr, smrk pichlavý, a zejména za komunismu oblíbená borovice paběrkuje s pěti procenty.
Letos je dominance jedle ještě patrnější. „Na trhu jí je přebytek, protože vyrostly stromy, které Dánové vysadili před 10 lety na obřích polských plantážích,“ vysvětluje František Valdman, místopředseda českého Sdružení pěstitelů vánočních stromků.
„Dánové si vytipovali místa poblíž moře u německých hranic, kde panuje příznivé klima a spadne dostatek srážek. Stromy jim navíc na jaře nemrznou. Pustili se do toho opravdu ve velkém – byli jsme se podívat na jedné z plantáží o výměře dva tisíce hektarů, což je trojnásobek plochy, na které hospodaří všichni námi zaštítění pěstitelé.“
Všech 56 sdružených českých stromkařů hospodaří na souhrnné ploše 621 hektarů. Pěstitelé v Polsku nad nimi dominují i díky tomu, že mohou na své plantáže čerpat dotace.
Díky obrovské polské produkci takřka ideálního vánočního stromu klesá jeho cena a zejména velké obchodní řetězce ho nabízejí od 300 korun. Největší nábytkářský dům IKEA pak dokonce ve výsledku za 250 korun. Zákazník tu sice zprvu zaplatí za jedli 499 korun, ale řetězec mu v lednu polovinu vrátí na zákaznickou kartu.
Ceny za jedli u menších pěstitelů se pohybují od pětistovky výš. „Ve výsledku to znamená, že 80 procent u nás prodaných jedlí pochází z dovozu. Věděli jsme, že to přijde, a teď to prožíváme naplno,“ dodává Valdman. Podle něj je smůla, že jdou čeští zákazníci čistě po ceně a původ stromku v zásadě neřeší. Liší se tím od Rakušanů, kteří tradičně preferují vlastní dřeviny.
Jaké dopady má dominance jedlí z Polska na tržby českých pěstitelů, známé není, protože stromkaři ekonomické výsledky tradičně nezveřejňují. Lze se ale dovtípit, že lehké časy zrovna nemají – už jen kvůli tomu, že zákazníci prahnou po stromku, který se v našich podmínkách nepěstuje zrovna snadno.
„Na hodně místech se vůbec nechytne, třeba okolo Prahy nebo v Polabí nemáte šanci. Jde to na Šumavě, na Vysočině nebo v Jizerských horách. Tam ale zase bojujete s mrazy. Ty dokážou přes zimu, ale hlavně na jaře populaci stromků zdecimovat. Stačí, aby bylo chvíli teplejší počasí, vyrašily pupeny a náhle přišel mráz,“ popisuje časté riziko Valdman a s probíhající klimatickou změnou jsou právě takové výkyvy čím dál běžnější.
„Nedá se proti tomu nijak bránit, prostě doufáte, že mrazy v nevhodnou dobu nepřijdou,“ dodává Radek Calta, pěstitel stromků z Plzeňska. Další pohromou je pro české stromkaře i stále sílící sucho, na které jsou zase citlivé borovice, jimž naopak mráz tolik nevadí.
Zatímco Evropa řeší stromkový boom a cenovou stagnaci či spíše pokles, v USA mají úplně opačné problémy. Ceny vánočních stromků tu setrvale rostou. Stromek se v Americe prodává v průměru za 80 dolarů, tedy bezmála za dva tisíce korun.
I za oceánem sahají kořeny dnešních cen 10 let do minulosti. Uprostřed ekonomické krize v roce 2009, kdy měli Američané hlouběji do kapsy, totiž jejich hlad po stromcích opadl, ceny šly dolů a řada pěstitelů z tradičních oblastí, jako je Oregon, Severní Karolína anebo Michigan, skončila nebo vysadila méně nových stromků.
Zbytek dokonalo počasí a klimatická krize, přinášející v posledních letech výrazná sucha. I přesto je v USA stromků dostatek a byznys se nijak nezpomalil. Vždyť loni utratili Američané celkem za 33 milionů živých stromků více než dvě miliardy dolarů.
