Co přiměje ostříleného byznysmena, který stojí i za nejlepší investicí v historii Česka, aby zasedl na full-time do úřednické židle? Jiří Hlavenka vysvětluje, proč věří, že Jihomoravský kraj má nakročeno mezi nejstrategičtější regiony Evropy, proč on sám vstoupil do regionální politiky a proč by chtěl, aby se k němu přidali další.
Sraz máme na náměstí ve Velké Bíteši v cukrárně U Zdubů. Jiří Hlavenka, investor a radní Jihomoravského kraje pro vědu, výzkum, inovace a IT, sem zapadne stejně dobře, jako když jsme ho fotili v kancelářích Jihomoravského inovačního centra.
Na první pohled byste si ho spletli s ostatními štamgasty, jen ti nezaložili první český e-shop, neprodali přes tři miliony výtisků vlastních knih o informatice a nemají za sebou investici s návratností přes 225 tisíc procent – která z Hlavenky udělala miliardáře. Rodák z Mikulova před víc než dekádou vložil 600 tisíc korun do tehdy začínajícího startupu Skypicker.
Když se potom firma přejmenovala na Kiwi.com a většinu odkoupil americký fond General Atlantic, za svůj patnáctiprocentní podíl dostal Hlavenka zhruba 1,5 miliardy korun. V té době už byl nejen podnikatel a investor, ale angažoval se i v regionální politice.
Proč jste šel do politiky?
Nechal jsem se přemluvit. O veřejné dění jsem se zajímal odjakživa, je to důležitá součást našich životů, společnosti, ekonomiky. Když mi před deseti lety předsedkyně Zelených v Brně řekla, že furt jenom kecám a že tím nic nezměním, došlo mi: Sakra, no jo, má pravdu.
Kolik času vám to veřejné angažmá bere?
V pozici řadového zastupitele to tolik nebylo, ale teď jsem radní a to už je plnotučná funkce, která obsahuje opravdu velké množství práce. Politika jsou dlouhá jednání a vysedávání a pomalé posuny.
Není to frustrující, když to srovnáte s tempem v byznysu?
Někdy ano, ale to jsem věděl, když jsem do toho šel. Jako správce věcí veřejných, ať ve státě, nebo v kraji, musíte dělat věci komplexně. Nemůžete si říct: Budu dělat jenom tohle a budu u toho rychlý.
Chtěl bych nastavit financování po vzoru úspěšných zahraničních regionů.
Jakou máte strategii?
Chtěl bych nastavit financování po vzoru úspěšných zahraničních regionů. My máme blízký partnerský vztah k Hornímu Brabantsku, spojuje nás dost věcí, ten region je v lecčems podobný jižní Moravě. Mají hi-tech centrum Eindhoven a okolo něj postavili celý fungující inovační regionální ekosystém.
Oproti nám ale mají výhodu, že mají daleko větší pravomoci v oblasti hospodářské politiky. Řeknou: Tenhle projekt podpoříme, je to priorita, dáme do toho několik miliard. A jednoduše to udělají. To u nás absolutně nejde, narazíte na milion předpisů, taková cílená podpora bude vnímaná jako nefér nadržování.
Takže chcete podporovat klíčové projekty na úkor plošných pobídek?
Nesmíme se bát investovat do strategických sektorů. Nesnažit se dorovnat slabiny, ale naopak intenzivně investovat do silných stránek. Třeba herní vývojářství, v tom jsme na špici, máme světové kapacity.
Spousta lidí řekne, že jsme se zbláznili, když chceme podporovat herní průmysl, k čemu to je dobré? Ale to je obor, který u nás v kraji dosahuje miliardových tržeb a zaměstnává stovky vysoce kompetentních lidí. Přitom to vzniklo samo od sebe. Ale když už se zadaří takový malý zázrak, mezinárodní úspěch, který pučí a roste, tak tu květinku musíte pořádně zalévat.
Jak by tedy vypadala vaše osobní radikální vize rozvoje kapacit Jihomoravského kraje?
Dělat odvážnější kroky. Podívejte se na Joea Bidena, který v Americe vyhlásil naprosto gigantickou státní podporu vědy a výzkumu zaměřených na praxi. Už je načase udělat podobně radikální krok, ale cíleně. My u nás máme totiž takový nešvar – dát všem trochu, aby nikdo nebrečel. Podle mě je mnohem důležitější si stanovit priority a ukázat, že to s nimi myslíme vážně.
Takovou radikální podporu by si u nás v regionu zasloužily čipy, polovodičový průmysl. A teď znovu může někdo namítnout, že to je nefér, takhle někoho zvýhodňovat… Nebo že žijeme v době škrtů, kde na to najít peníze. Ale podle mě není nefér podpora něčeho, co se státu bohatě vrátí. A čipový průmysl je největší byznysová příležitost Evropy za mnoho desítek let. Nic se bez nich neobejde, naše závislost na nich bude jen stoupat.
A podle vás je potřeba chytit příležitost za pačesy.
Vezměte si třeba Onsemi, to je hi-tech továrna na čipy, jedna z největších v Evropě, denně na Valašsku vyrobí deset milionů čipů. A v Brně mají veliké designové centrum. To přece má být nejen regionální priorita, aby se jim dařilo, to je přece ve státním zájmu.
V době nedostatku čipů, kdy polovodičový průmysl je naprosto strategický obor. A to je přesně to, co teď musíme udělat – zastavit se a říct si, které jsou ty klíčové průmysly, a tím směrem to bušit v celé šíři podpory, které jsme schopni – od vývoje přes startupy, investiční fondy až po velké korporace.
Ty taky potřebují podporu?
Byť je to nepopulární, ano. Když po nich chceme, aby byly „good citizens“, tak jim musíme trochu umetat cestičku a něco jim vracet. Poslouchat jejich potřeby, požadavky na schopnosti absolventů, tlumočit to univerzitám.
Zhruba jednou za měsíc děláme platformu korporací, tam je asi dvacet účastníků, přijdou s konkrétními tématy a snažíme se najít společné řešení – aktuálně třeba jak usnadnit přístup kvalifikovaným cizincům ze zemí třetího světa na náš pracovní trh.
Hodně mluvíte o polovodičovém průmyslu. Co konkrétně pro jeho rozvoj chcete dělat?
Napřed si udělejme inventuru, co tu máme. Postavit novou velkou fabriku je nesmysl, potřebujete k tomu specifické podmínky, proto je v Drážďanech na Labi. Ale my máme své trumfy, máme mikroskopáře. Z Brna je třetina světové produkce elektronových mikroskopů, navíc se tu dělá zcela špičkový výzkum a vývoj.
Mikroskopy jsou dnes jeden z bazálních nástrojů pro výrobu čipů. Kromě toho jsou tu softwarové společnosti, jako Codasip s jejich RISC-V architekturou, kteří do světa poslali už miliardy čipů s jejich designem. Máme v Brně technickou univerzitu s velkým množstvím studentů, spoustu softwarových inženýrů.
Jsou tu odborníci, které můžeme přeškolit na optoelektroniky nebo optofyziky. Čipový průmysl má potenciál být tu časem tak velký jako třeba automotive. Ale priorita by to pro Česko měla být už jenom proto, že celá naše ekonomika i společnost jsou na čipech extrémně závislé. Je dobré si to uvědomit, obzvlášť v situaci, kdy eskaluje situace mezi Čínou a Tchaj-wanem, kde jsou globální čipové kapacity.
Inventuru máte, jakými kroky byste navázal?
Mít rozpočet na další kroky, dotační programy na deset, dvacet, padesát, dvě stě milionů – na zřízení čipového design centra, na novou fakultu, na dovoz lidí, repatriaci expatů. Potřebujeme přitáhnout ty nejlepší experty.
Hodně by nám pomohlo mít nějakou polovodičovou taskforce, tým ostřílených zkušených lidí, které dokážeme i slušně zaplatit, a budou ambiciózně celou tuhle myšlenku tlačit dál. Kompetentní lidi, kteří mají zkušenost z velkého byznysu a nebudou se bát jednat s prezidentkou Tchaj-wanu a šéfy čipařů v Drážďanech.
Jižní Morava je tím hi-techem prosáklá…
Kde takové lidi sehnat? A ještě je přesvědčit, aby šli do politiky?
Jižní Morava je tím hi-techem prosáklá, skvělým způsobem poznamenaná, ti lidé tu jsou. Top-manažeři odcházející z korporací, expati vracející se z ciziny zpátky domů. Ono by stačilo, kdyby stát byl schopný tyhle špičkové lidi zaplatit, motivovat a dát jim takové prostředí, ve kterém budou mít pocit, že jejich práce je k něčemu.
Ani nemusí vstupovat do politiky, potřebujeme nezávislé experty. Naopak to nemůžou být úředníci, ne uprostřed toho úřednického soukolí, které je pořád velmi rakousko-uherské, byrokratické a zpomalující. Můžou být vysunutí někde venku – třeba jako se nám podařilo zlákat Jirku Tomíčka, bývalého generálního ředitele Honeywellu.
Teď šéfuje Intemacu, což je naše výzkumné a inovační centrum založené pro podporu výrobních a technologických firem. Dostali jsme do Kuřimi, do kompetenčního centra na zapojení podniků do průmyslu 4.0, manažera úplně kosmických kvalit.
Všechny zná, všichni znají jeho. Jeho zkušenosti jsou k nezaplacení. A ano, jeho plat není úplně úřednický, ale není ani korporátní. Mít čipovou a polovodičovou taskforce složenou z pár takových lidí, tak jsme za pět let úplně jinde.
Dokáže pár špičkových lidí udělat takovou změnu?
Podívejte se na JIC, Jihomoravské inovační centrum, co udělalo napřed se startupovým prostředím a jakým jsou dnes hybatelem pozitivních změn i u malých a středních firem. Jak spolupracují s korporacemi a starají se o celý ten inovační ekosystém. Nebo se podívejte do světa. Na to dokonce existují studie.
U regionů, které se najednou vyšvihly nad průměr, se analyzovalo, co k tomu vedlo, co byl spouštěč. A zjistilo se, že se tam vyskytl takový podivuhodný konglomerát, třeba patnáct až dvacet lidí, kteří to táhli nahoru. Takový power network, mini inovační ekosystém. Na začátku velkých věcí byli lidé, kteří měli zápal, zkušenosti, vizi a sílu to dotáhnout.
Foto Michael Tomeš
Často zmiňujete Drážďany a jejich Silicon Saxony, kde se Němcům podařilo vybudovat robustní ekosystém propojující firmy v oboru výroby čipů, polovodičů a mikroelektrotechniky. Chcete jim vybudovat konkurenci?
Chceme je následovat a doplňovat. Němci jsou dobří v tom, čemu se v oboru říká „fab“, to znamená, že mají ty fabriky. Naše role může být víc na straně „fabless“ hráčů, do Drážďan není daleko a my můžeme budovat synergie, dělat jim hi-tech podporu, krmit ty jejich továrny naším designem a know-how.
Místo konkurence, competition, se zaměřit na to, kde můžeme spolupracovat, a budovat „coopetition“. Tady v regionu jsou ideální podmínky na to postavit řadu design center i s prototypovacími laboratořemi. Když jsme tu měli delegaci z Tchaj-wanu, tak mi říkali, že jim chybí třicet tisíc čipových designérů.
Jde taková „coopetition“, spolupráce mezi konkurencí, budovat i napříč jinými obory?
Rozhodně, krásně to vidíme u brněnských mikroskopářů. Že to funguje a těží z toho všechny strany. A podporujeme v tom taky herní byznys, na jižní Moravě vznikl herní cluster, sdružuje firmy, které do regionu přinášejí miliardy na tržbách a zajímavé investice. Brno je dnes jedním z nejsilnějších herních vývojových center v Evropě.
Jednotlivá studia mají několik společných zájmů, které tlačí společně, a my je můžeme podpořit – pomoci s výchovou herních vývojářů na univerzitách, udělat studijní obor, zajistit, aby střední školy učily herní design, počítačovou grafiku. Teď se chystáme zřizovat vnitroedukační centrum herního průmyslu – aby lidé zevnitř toho byznysu, kteří jsou dnes ve dvaceti firmách, se mohli setkávat a vzdělávat spolu, učit se od nejlepších, abychom jim mohli vozit experty.
Jsme v nemilosrdné soutěži, ale ne ty firmy na jižní Moravě navzájem, nýbrž ony versus zbytek světa. Navzájem si naši herní vývojáři tolik nekonkurují, tak dává smysl se spojit a budovat společně podhoubí, na kterém můžou růst všichni. A tomu je potřeba pomáhat, podpořit to, protože svět nečeká.
Co je největší výzva pro vás? Co tu inovační raketu Jihomoravského kraje zpomaluje?
Velkou deficiencí je, že jenom malá část populace vnímá, jak je tohle důležité. Jak zásadní je budovat špičkové úspěšné byznysy postavené na vysoké přidané hodnotě. Že byť tyhle byznysy třeba napřímo zaměstnávají jenom určitou poměrně malou část lidí, tak ve skutečnosti do regionu přinášejí obrovské množství peněz. Můžou ty peníze nechat pracovat, má to multiplikační efekt.
Zvyšuje to životní úroveň napříč regionem, protože vysoce kvalifikovaní dobře zaplacení zaměstnanci utrácejí v restauracích, květinářstvích, obchodech, ve službách. A tím pádem živí další masu lidí, která není vidět na první pohled. Navíc přinesou příjmy do rozpočtu, za které pak stát může poskytovat lepší sociální služby, lepší domovy důchodců, zdravotnictví. Jenže tohle my nejsme schopni tomu mainstreamu vysvětlit.
Že hi-tech byznys přinese větší přidanou hodnotu než strojařina a ohýbání plechů. Protože lidé si vůbec neuvědomují tu rychlost změn, že mašiny a ohýbání plechů už dnes umí každý v Asii i v Africe. Že společnost i pracovní trh musí reagovat na ten rychlý vývoj, akcentovaný teď ještě umělou inteligencí. Že sebou musíme mrskat. Jinak se z nás stane skanzen.
