Pavel Řehák je spoluzakladatel Direct pojišťovny a bývalý generální ředitel České pojišťovny. Veřejnosti je známý také jako muž, který přišel a loni na jaře s excelovou tabulkou otevřel oči české vládě před řítící se pandemií. Jeho příběh jsme přinesli v prosincovém vydání tištěného Forbesu.
Ve svém komentáři pro Forbes teď Řehák přemítá nad cestou, kterou by se stát měl vydat, abychom mohli žít podobně smysluplný život jako před vypuknutím pandemie.
Někdy si představuji, jaké to bude, až bude tohle období za námi. A přemítám, jestli je to daleká budoucnost, nebo blízká…
Snad se proočkujeme k uvolněnějšímu fungování, ochráníme starší a rizikové skupiny a třeba se nám podaří najít i efektivní léčbu na covid-19. Ve světě nejsme premianti, spíš naopak, ale plno lidí na tom intenzivně pracuje, někdo lépe, někdo hůř, ale věřím, že to zvládneme.
Ztratili jsme hodně životů, mnoho z nich zbytečně. Společenské a ekonomické rány se budou hojit pomalu, budou vyžadovat aktivní zapojení všech z nás. Bude to náročné, ale dá se to zvládnout.
Co se ale bude dít dál? A přemýšlí už nad tím dneska někdo?
Máme dvě cesty, kterými se můžeme vydat. Můžeme se pokusit vrátit zpět do „starých časů a kolejí“, pokusit se žít jako v době před covidem a věřit v návrat k „normálu“.
Nebo se podíváme na vše, co jsme zažili, prožili a naučili se, a vezmeme to jako příležitost posunout Českou republiku mílovými kroky dál – do reality 21. století. Ruku na srdce – svět už nebude nikdy jako dřív, ale my se v něm můžeme naučit žít obzvláště hezky.
Foto Profimedia
Pavel Řehák | Foto Profimedia
Dobrá zpráva je, že na zlepšení budeme mít dost peněz. Minimálně 950 miliard během příštích sedmi let můžeme efektivně investovat z Evropských fondů do strukturálních změn a posunu České republiky. Objem peněz je na historickém maximu.
Až se v roce 2028 ohlédneme, doufejme, že řekneme, že jsme tyto bezprecedentní peníze investovali do správných oblastí a efektivně. Vždyť každých deset procent efektivity investic je 90 miliard korun!
Náš úkol je přitom vlastně jednoduchý – musíme vymyslet, kam investovat. Samozřejmě, můžeme vylít spoustu betonu mezi Prahu a Brno. Bude tím ale Česká republika lepším místem pro život? Bude konkurenceschopnější a posune se kupředu pro nás a naše děti?
Možná, že témata jako digitalizace, ekologie, udržitelnost našeho fungování, vzdělávání, investice do špičkových technologií a postupů ve zdravotnictví není snadné uchopit. Nikdy jsme to nedělali, nejsme v tom dobří a vyžaduje to chodit po neprošlapaných cestách. Na druhou stranu máme v rukou ohromnou příležitost měnit věci kolem sebe k lepšímu.
Můžeme se naučit ve školách fungovat hybridně, na dálku i osobně, můžeme se naučit reagovat pružněji, rozhodovat na základě faktů a jasných vyhodnotitelných priorit. Rychle a kvalitně implementovat jakékoliv změny napříč celým Českem. Můžeme podpořit vzájemnost mezi lidmi.
A až vylezeme ze své komfortní zóny a rozhodneme se 900 miliard korun investovat do správných věcí, čeká nás ještě jedna pořádná výzva – nastartovat všechny projekty tak, aby fungovaly.
Musíme se naučit měřit efektivitu toho, co děláme a jak se v tom posouváme, důsledně vše implementovat až do posledního kroku. Možná to zní banálně, ale historicky stát neprokázal nejlepší schopnost rychle, důsledně a profesionálně cokoliv implementovat. S ohledem na mnohdy naprosto nové oblasti, které nás čekají, prolínání a nutnou spolupráci mezi resorty a velký časový tlak, bude tato výzva ještě větší.
Covid ještě nezmizel, ještě nás s ním čeká spousta práce, ale je čas začít přemýšlet nad tím, jaký život budeme žít, až covid-19 zmizí. Přemýšlet nejen nad našimi prioritami, ale také nad tím, jak postavíme mechanismus, který pohlídá, aby se peníze neztrácely v míchačkách podél dálnic.
A já věřím, že se nám to povede. Máme totiž něco, co předešlé generace neměly. Nepřenositelnou zkušenost. A neuvěřitelné množství peněz jako nástroj ke změně.
