Muži stále v byznysu válcují ženy. Ač to vypadá, že se situace zlepšila, čísla mluví jinak. Ženy v Česku vlastní nebo jsou spolumajitelkami jen zhruba třetiny firem. Zbytek ovládá výlučně druhé pohlaví.
Přitom se po velké americké hypoteční krizi z roku 2008 s nadsázkou říkalo, že kdyby se americká banka Lehman Brothers, která stála na počátku celosvětových ekonomických problémů, jmenovala Lehman Brothers and Sisters, nemuselo být tak zle.
Zatímco muži si totiž jdou pro velké zisky cestou necestou přes mrtvoly, střelka ženského byznys kompasu je k velkému riziku velmi citlivá a vyhýbá se mu.
Ze 461 tisíc českých společností, které patří fyzickým osobám, náleží podle analýzy dat portálu informaceofirmach.cz 313 tisíc z nich mužům a ženám jen osmdesát tisíc, tedy téměř čtyřikrát méně, osmašedesát tisíc společností pak mají muži a ženy ve společném vlastnictví.
Rovnoprávnost mezi pohlavími tak v byznysu existuje hlavně na papíře, praxe je jiná. A nevyplývá to jen z počtu ženami vlastněných společností, ale také ze studií, na kterých se podílel i psycholog Tomáš Vašák.
„Genderová problematika se hodně posunula kupředu a diskuse je otevřená. Na nevědomé úrovni je ale stále vztah mezi muži a ženami v podnikání diskriminační,“ míní Vašák a uvádí dva příklady ze svého výzkumu.
V rámci prvního studoval rozhodování personálních manažerů a manažerek – ti dostali sedm životopisů, ze kterých měli sestavit pořadí nejvhodnějších kandidátů. „Pak jsme životopisy genderově proházeli, jejich náplň ale zůstala úplně stejná. Výsledek? Ženy šly jednoznačně v žebříčku dolů,“ uvádí.
A druhý příklad: pokud v bance pracuje například sedmdesát procent žen, ve středním managementu jich bude podle Vašáka zhruba padesát procent, o úroveň výš kolem patnácti procent a v představenstvu aby člověk ženu pohledal. S takovou matematikou se běžně ve firmách psycholog setkává.
Je to chyba? Podle Vašáka rozhodně a jak říká, je škoda, že si někdy samy ženy přivírají cestu, když svoje ztížené postavení v byznysu popírají. Mají přitom to, co muži ne. A pochopitelně to platí i obráceně – takže rovnováha v zastoupení obou pohlaví by přinesla výhody všem.
Jednoznačně největším rozdílem mezi ženami a muži je podle Vašáka v byznysu přístup k riziku. „Pokud vidí muž výrazný zisk, je ochotný podstoupit nepřiměřené riziko. Jestliže půjde o několik milionů, bude se chovat podobně jako žena, ale jakmile bude ve hře sto milionů, půjde do toho bezhlavě. Víc se zadluží a zvolí například riskantnější investiční postup,“ popisuje Vašák.
Ženy naproti tomu nejsou na zisky tolik citlivé, zato je téměř paralyzuje výše potenciální ztráty. Kdyby cítily, že přijdou například o vlastní dům, nepůjde většina z nich do rizika, i kdyby šance neúspěchu byla jedna ku milionu. Je to pro ně nepřijatelné.
A taky rády zůstávají v byznysu „doma“, tedy ve svém městě nebo kraji, nejsou moc ochotné překračovat hranice ani za vidinou velkých výnosů.
Vztah k riziku dokresluje analytička CRIF – Czech Credit Bureau Věra Kameníčková. Její společnost vyhodnocovala desítky finančních i nefinančních dat a také dospěla k závěru, že firmy ve vlastnictví žen jsou méně rizikové než ty patřící mužům.
U sedmdesáti procent firem v majetku žen nebyla evidovaná žádná varovná informace. V případě mužských společností to bylo o tři procenta méně. Naopak závažné varovné informace typu konkurz či likvidace byly uvedené u jedenácti procent firem mužů a devíti procent společností patřících ženám.
Ženské firmy se zároveň udrží na trhu déle. Více než deset let jich funguje jednašedesát procent, naproti tomu firem patřících mužům zůstává po deseti letech na trhu jen dvaapadesát procent.
Chování obou pohlaví ve vztahu k byznysu vysvětluje psycholog Vašák evolučním nastavením. Muž podle něj vyráží dobývat cizí území bez ohledu na ohrožení vlastního života, získává zdroje, které je pak žena připravená chránit.
Jenže doba už je jinde… Není třeba s nasazením vlastního života vyrážet za mamutem a chránit oheň vlastním tělem před nájezdníky. Že se situace posouvá dopředu i v otázkách genderu, byť stále ne žádoucí rychlostí, dokazuje statistika.
„Během uplynulých dvou let se počet společností vlastněných pouze ženami zvýšil o sedm tisíc, tedy o desetinu. Počet mužských společností narostl o třináct a půl tisíce, asi o tři procenta, zatímco počet firem ve společném vlastnictví se snížil o dva tisíce,“ říká Věra Kameníčková. V poměru ke stávajícímu množství firem se tedy ženy v zakládání firem snažily více.
Obecně pak platí, že firmy žen často podnikají v oblasti zdravotní či sociální péče a ve službách. Naopak méně jich je v informačních a komunikačních odvětvích.
Zeptali jsme se majitelek českých firem, jak vnímají genderové rozdíly v byznysu:
Denisa Jasinská
zakladatelka kosmetické značky Essenté
Vnímala jste někdy jako majitelka firmy rozdíl mezi přístupem k ženám a mužům?
Podnikám v kosmetickém průmyslu a pohybuji se převážně mezi ženami. Možná to je důvod, proč jsem nikdy rozdíl v přístupu k ženám v mém oboru nepociťovala.
Mají to ženy v byznysu těžší než muži ?
Nemám ráda neustálé točení se kolem různých forem diskriminací. Hledat důvody, proč něco nejde, nikdy ničemu nepomůže a nikam vás neposune. Jistě, mnoho žen během budování kariéry musí na určitou dobu zvolnit nebo přerušit podnikání kvůli dětem. Mně osobně se to stalo taky.
Kupovala jsem pro firmu nemovitost a zjistila, že jsem těhotná. Trávila jsem tehdy mnoho dní na stavbě. Po porodu jsme museli celou společnost i s výrobou přestěhovat. Nebylo to jednoduché, ale dalo se to zvládnout. Pokud chcete být v byznysu úspěšní, musíte překonávat překážky nezávisle na tom, zda jste muž či žena.
Setkala jste se zjevnou diskriminací nebo nevhodným chováním vůči vám jako ženě?
Naštěstí nesetkala. Ale věřím, že je to i tím, že případné diskriminační chování si nepřipouštím, genderové škatulkování nemám ráda a uměla bych se řádně ozvat. Myslím, že lidi se k vám chovají tak, jak jim dovolíte.
Jitka Tejnorová a Markéta Šimáková
sestry, zakladatelky a jednatelky DMC management consulting
Vnímaly jste někdy jako majitelky firmy rozdíl mezi přístupem k ženám a mužům?
Přes deset let se zabýváme implementací štíhlé výroby ve výrobním sektoru. Na začátku jsme pochopitelně čelily určité míře nedůvěry – jak žena může chtít zlepšovat výrobní procesy v lisovně, lakovně, svařovně apod. Je to přirozený předsudek, který ale v poslední době poměrně ustupuje.
Myslím, že jsme musely prostě jen více český výrobní sektor přesvědčit o naší fundovanosti a kvalitě služeb. Díky jinému pohledu na věc a odlišnému typu komunikace se nám dařilo přesvědčit takzvaně klasicky „chlapský“ svět mnohem lépe. Muži s námi nesoupeřili a nesetkaly jsme se s jakoukoli negativní formou komunikace.
Mají to ženy v byznysu těžší než muži?
Ženy mají těžší možnost plně se věnovat kariéře bez ohledu na rodinu. Pokud se tak žena rozhodne, vždy se setká s negativní reakcí okolí. Našimi klientkami jsou převážně ženy na manažerských pozicích a udržet balanc mezi byznysem a rodinou je opravdu velmi náročná disciplína.
Obdivuji každou ženu, která může říci, že to zvládla bez problémů, zatím jsem ji ještě nepotkala. Poskytujeme služby po celé republice, na Slovensku, v Polsku, Maďarsku a občas i mimo Evropu.
Když matka není tři dny až týden doma, bydlí v hotelu nebo přijíždí až na víkend, brzy na to začne rodina reagovat. U muže se to tolik neřeší, je to živitel rodiny a tak se to očekává. Vlastně je to „hrdina“, zatímco žena se začne potkávat s negativním hodnocením okolí i svých blízkých.
Roli hraje i ješitnost. Muži nechtějí hrát druhé housle. Pokud vás – coby majitelku/manažerku – muž doprovází na společenské akce, musí být opravdu velmi sebejistý, aby se zvládl radovat z vašeho úspěchu a přitom tak trochu nežárlil.
Setkaly jste se zjevnou diskriminací nebo nevhodným chováním vůči vám jako ženě?
S vyslovenou diskriminací nebo nevhodných chováním jsme se nepotkaly. Je to otázka, jak si nastavíte hranice a formu komunikace. Nejčastěji nás zamrzí, když nás klient odmítne s tím, že školit mistry by měl muž, aby si získal autoritu. Je to nesmysl a velký předsudek.
Máme asi patnáct let velmi úspěšnou mistrovskou akademii Výchova Mistrů v Čechách a většinu školí ženy. Naším úkolem není lidi poučovat a řešit za ně problém, ale měnit jejich způsob myšlení a otevírat nové možnosti. A tady opravdu nehraje roli, zda jste žena nebo muž.
Štěpánka Štrougalová
majitelka plaveckých center Baby Club Juklík
Vnímala jste někdy jako majitelka firmy rozdíl mezi přístupem k ženám a mužům?
Rozhodně ne v negativním smyslu slova. Pokud konzultuji či spolupracuji s muži, vztah je založen vždy na vzájemné úctě. Respektujeme se.
Mají to ženy v byznysu těžší než muži ?
Ano. Skloubit byznys s rodinou a nemít alespoň někdy pochybnosti či dokonce výčitky, je velmi, velmi obtížné. Ženy mají jinak nastavené srdce, myšlení i jednání a některé věci prožívají jinak než muži. Vzájemná odlišnost může být i inspirující.
Setkala jste se zjevnou diskriminací nebo nevhodným chováním vůči vám jako ženě?
Ne, nesetkala, ale jdu tomuto nesetkání vědomě naproti. Stále se velmi ráda učím a mám úžasnou možnost vybírat si do firmy lidi sama. Život je velmi krátký na to, aby se mnou spolupracoval někdo, koho nebavím a naopak.
Ivana Dupalová
majitelka hostesky.cz
Vnímala jste někdy jako majitelka firmy rozdíl mezi přístupem k ženám a mužům?
Absolutně nikdy.
Mají to ženy v byznysu těžší než muži ?
Nemyslím si, že ženy mají v porovnání s muži těžší se prosadit v byznysu, ale jistě to mají složitější z hlediska času, který potřebují rozdělit mezi byznys a rodinu, a to zejména v době, kdy jsou její děti malé a potřebují více matku než otce. Určitě to nevnímám jako diskriminaci. Podle mne je pro ženu mateřství to největší poslání, o které by se kvůli byznysu neměla ochuzovat.
Setkala jste se zjevnou diskriminací nebo nevhodným chováním vůči vám jako ženě?
Ne, nikdy jsem se s ničím podobným nesetkala. Myslím, že záleží na každém z nás, jaké chování okolí vůči sobě připustíme a co z nás vyzařuje.
Andrea Zpěváková Dostálová
majitelka České ghíčko
Vnímala jste někdy jako majitelka firmy rozdíl mezi přístupem k ženám a mužům?
Nikdy mi nikdo nedal najevo, že jsem jako žena méněcenná. Svět ale patří mladým mužům… Počítá s tím, že uspějí. Od starších žen se nějak neočekává nic. Podívejte se například na různé podnikatelské soutěže a na procentuální zastoupení žen v nich.
Mají to ženy v byznysu těžší než muži?
Ženy to mají obecně těžší. Už jen proto, že musí volit mezi kariérou a rodinným životem. U mužů se automaticky s touto volbou nepočítá. Do podnikání se pustí ženy většinou, když mají dobré zázemí. Když jsme se chystala na volnou nohu v době, kdy jsem měla malou dceru, byla jsem bez partnera. A tehdy jsem si to rozmyslela. Bála jsem se nemít jistotu příjmu. Zůstala jsem tehdy ještě na pár let zaměstnaná v nemocnici a podnikání si nechala jako vedlejší činnost. Skloubit ale děti, práci a druhou práci bylo velmi těžké.
Hodně žen často začíná podnikat na mateřské dovolené. Ale kolik takových žen nakonec uspěje? Většina se drží maličkého byznysu, právě proto, aby měla čas a energii i na děti. Také jde o to, v čem ženy podnikají. Obory, kde se točí velké peníze většinou ovládají muži. Mají zázemí a prostor. Buď jsou ženatí a manželky o ně pečují, anebo jsou svobodní a nemají závazky.
Mezi ženami je mnoho podnikatelek. Ale píše se jen o těch, které dělají takzvaný velký mužský byznys. Já sama se cítím mnohem lépe v péči než v byznysu. Jsem původně zdravotní sestra. Abych vyrovnala tvrdé byznysové prostředí, stali jsme se s mužem pěstouny na přechodnou dobu. Naplňuje mě ta kombinace.
Úspěch je velmi relativní a můj cíl je spokojený život. Byznys musí být zábavný a smysluplný, peníze na účtě jsou jen důkaz, že si své počínání umíme dobře spočítat, jsou to čísla.
Setkala jste se zjevnou diskriminací nebo nevhodným chováním vůči vám jako ženě?
V podnikání ne. Vždy záleží, na koho narazíte. Jestli je člověk slušný a moudrý.
Kristýna Přibylová
zakladatelka profesionálních dětských tělocvičen Monkey’s Gym
Vnímala jste někdy jako majitelka firmy rozdíl mezi přístupem k ženám a mužům?
Nikdy jsem žádný rozdíl nevnímala a ani nevnímám. Od doby, kdy jsem začala v roce 2012 podnikat, potkávám spoustu podobně laděných žen, které budovaly a staraly se o svoje firmy. Měly jsme podobné zkušenosti, navzájem si sdílely svoje úspěchy i neúspěchy, předávaly rady, pomáhaly si.
V rámci různých obchodních jednání se v naprosté většině případů setkávám stále s manažery-muži, ale nestalo se mi, že bych měla pocit, že jako žena mám horší vyjednávací pozici, nebo že mě méně respektují. Musím být vždy stoprocentně připravena, musím umět svoje stanoviska a požadavky obhájit.
Mají to ženy v byznysu těžší než muži?
Ženská pozice je složitější, pokud máme skloubit rodinu a byznys. Někdy vnitřně bojujeme s prioritami, s tím, čemu věnovat čas. Výsledkem pak je, že děti obstaráváme přes den a svoji práci děláme v noci – to je u maminek-podnikatelek časté.
Za posledních deset let vnímám v tomto ohledu velký posun k lepšímu v tom smyslu, že na ženy v byznysu už není nahlíženo jako na krkavčí matky nebo nenasytné kariéristky. Navíc umíme dělat několik věcí najednou, máme většinou velmi dobré organizační schopnosti a nedělá nám problém rychle se přizpůsobit různým změnám.
Setkala jste se zjevnou diskriminací nebo nevhodným chováním vůči vám jako ženě?
S diskriminací jsem se nesetkala, a to i přesto, že se od mládí pohybuji převážně v mužském prostředí – nejdříve jako produkční v hudební branži a následně na různých manažerských pozicích. Vždy jsem byla obklopena spíše muži, žen byla v těchto pozicích drtivá menšina.
Možná i díky zkušenostem s mužským světem jsem se případné narážky nebo nevhodné chování naučila v sobě zpracovat a případně si vše vyříkat přímo v daný okamžik tváří v tvář. Osvědčilo se mi působit sebevědomě a dávat najevo, že jednáme rovný s rovným.
Kristýna Paulus
majitelka Paulus Yoga
Vnímala jste někdy jako majitelka firmy rozdíl mezi přístupem k ženám a mužům?
V jógovém byznysu nehraje gender tolik roli, jako to, jaké kontakty máte a s kým se přátelíte. Pokud nechcete jít cestou pochlebovače, musíte být něčím výjimeční – zjevem, přístupem, znalostmi.
Mají to ženy v byznysu těžší než muži ?
Ženy západního světa se prosadit umějí a chtějí-li, umějí spojit práci i rodinu. Můžeme vidět, že i společnost je otevřená přijímat je do vrcholových pozic. Je však otázkou, jestli jsou ohodnocovány, nejen finančně, stejně jako muži.
Setkala jste se zjevnou diskriminací nebo nevhodným chováním vůči vám jako ženě?
Chvíli jsem pracovala v korporátu a moje zkušenost byla pozitivní. Rozhodla jsem se odejít, protože podle mého nadřízeného jsem měla „špatnou“ vysokou školu (UK FSV politologie). Byl to pro mě správný krok k založení vlastní firmy.
