Neurovědkyně Hannah Critchlow vám vysvětlí, proč byste měli přemýšlet nad kolektivním supermozkem lidstva.
Každý z nás má v mozku přibližně 86 miliard nervových buněk. Tedy asi jedenáctkrát víc, než je lidí na celé téhle planetě. „A každá z těch nervových buněk je krásně rozvětvený neuron, jenž má své dendrity rozprostřené jako kořenovou strukturu, která jej spojuje s dalšími neurony.“
„Z té kořenové struktury vychází jeden kmen stromu, axon. Ten je posetý kanály pro sodík a draslík, kudy putují ionty dovnitř a ven skrze membránu. A tenhle pohyb vytváří elektrický impulz, který prochází strukturou axonu a dostává se k trsu dendritů,“ popisuje Hannah Critchlow, neurovědkyně z Cambridge, fascinující, až psychedelicky barevný obrázek na plátně za ní.
Ukazuje na něm, jak se dendritická chapadla připojí k dalším neuronům okolo, posílají ten elektrický impulz dál jako signál a vytvářejí tím informace a pokyny, které mozek skládá v komplexní myšlenky a kóduje tak naše rozhodnutí, činy i komunikaci a vytváří celou naši realitu.
Vědci se odjakživa zajímají o to, jak tohle centrum konektivity, elektrický obvod naší mysli, funguje. Na základě čeho děláme dobrá a špatná rozhodnutí?
„Dnes už máme k dispozici neuvěřitelné nové technologie k tomu, abychom mohli nahlédnout hlouběji pod šedou kůru mozkovou, zachytit jemnější signály a umět je lépe interpretovat. Převratné nové studie ukazují třeba to, jak lze zobrazit mozkové vlny už u dítěte v děloze, jak se podívat na těch jeho 86 miliard neuronů a jaké zprávy posílá přes plodovou vodu,“ pokračuje Critchlow.
A svoji hodinovou přednášku na stagi mezinárodního festivalu Academia Film Olomouc zakončí větou jako ze sci-fi filmu blockbusteru: „Lidstvo jako druh teď prochází masivním evolučním vývojem směrem ke kolektivnímu vědomí, jsme na cestě k vytvoření jednoho obrovského supermozku, který se bude chovat jako obří včelí úl.“
Jak to myslíte, kolektivní supermozek?
Díky technologiím fungujeme mnohem méně jako jednotlivci, mnohem více se navzájem spojujeme, online i offline, budujeme infrastrukturu rychlých přesunů po celé zeměkouli. Rychlovlaky, letadla, každý týden jsme na jiném kontinentu, máme telefony v kapse, videokonference a nekonečně mnoho nástrojů pro komunikaci na dálku. Každý z nás může s ostatními sdílet svoji realitu.
A takhle postupně směřujeme k hyperkomplexní, vzájemně propojené existenci. Můžeme sdílet svoje myšlenky v reálném čase s celým světem, koncentrovat svoje mozkové kapacity. A to v momentě, kdy jako lidstvo čelíme hned několika existenčním výzvám, mezi nimi změně klimatu. Nebylo by lepší mít na ty velké a důležité problémy po ruce co nejvíc chytrých mozků schopných spojit se dohromady a sdílet svoje myšlenky a znalosti?
To zní víc jako sci-fi než jako realita. Ale když na to přistoupím, tak k čemu nám kolektivní vědomí bude?
Představte si, že se vyrovnají všechny individuální předsudky nebo chyby ve zpracování informací, kterých se dopouští mozek každého z nás. Místo toho budeme všichni mít komplexnější a přesnější představu o světě a budeme moci čerpat ze společného kognitivního fondu, a lépe tak řešit složité problémy.
Neurověda zkoumá technologie a dává dohromady nástroje schopné nám něco podobného zprostředkovat. O mozku dnes víme víc než kdy dřív, máme neuvěřitelné možnosti, jak ho zkoumat i ovlivňovat. A právě posun v neuroinženýrství nás nakonec postrčí na cestě ke kolektivní mysli, supermozku lidstva, který bude fungovat trochu jako včelí úl, koordinovaně, poháněný společně dedikovanou kapacitou jednotlivců.
Co když si nechci pustit do hlavy nikoho jiného?
I když existuje celá řada studií, které potvrzují, jak vysoce přínosné by to pro vás bylo? Namátkou z vědeckých studií: je vždy dobře obklopovat se rozmanitou strukturou lidí, geneticky odlišných, různě starých, kteří mají za svůj život různé zkušenosti, vyrostli v různých kulturách, takže mohou vidět svět trochu jinak.
Náš mozek z toho vždy jen benefituje. Když dáte takové lidi dohromady a umožníte jim volně komunikovat a sdílet své myšlenky, aniž by se vytvářely nějaké předsudky nebo existovala dynamika dominance, vytváříte v podstatě podhoubí pro genialitu. Představte si mít všechno tohle know-how na dosah a moct se jen připojit. Je to velká věc? Podle mě ano.
Může se to zvrhnout?
Vše se může zvrhnout. Ale co když tenhle seizmický posun nebude naše volba, jen prostě přirozená součást lidského pokroku a evoluce?
