Už jsi lyžoval na Kraličáku? Myslíš na Dolní Moravě? Ne, na Kraličáku! I takhle může vypadat rozhovor lyžařů, kteří se na Moravě příliš neorientují a z Jeseníků znají jen lyžařské středisko ležící blíž k městu Králíky.
Kraličák najdete na druhé straně kopce, té hezčí. Alespoň podle názoru Dušana Juříčka, majitele horského areálu, který spojuje Hynčice pod Sušinou, Stříbrnice a Staré Město. Z konkurenta za humny respekt nemá – s 10 a půl kilometru sjezdovek a nejmodernější lanovkou v Čechách za 250 milionů korun se o zájem turistů nebojí.
Nejsou důvody, proč si toto středisko plést s jiným. A i přesto, že pandemie může zavařit i majitelům horských středisek, která se na svoji hlavní sezonu teprve chystají, Dušan Juříček zůstává optimistou. Věří, že ta jeho nadcházející bude úspěšnější než minulá, na kterou si ale také nestěžuje.
„Prošli jsme velkými změnami, je to revoluce v rámci evoluce,“ konstatuje. Sám o sobě mluví s úsměvem jako o zemědělci, který omylem vlastní lyžařský areál. Když se však projdete jeho podnikatelskou historií, za omyl byste jeho byznys rozhodně neoznačili.
Dušan Juříček zemědělství vystudoval na vysoké škole, ale ještě během studia odjel v 90. letech na dva roky do Švýcarska. Pracoval v Alpách a vlastníma rukama vyráběl sýry. Vracel se s tím, že to samé bude dělat v Česku, jenže odbyt za vysokou cenu ručně dělaných sýrů byl omezený.
„Díky této zkušenosti jsem se dostal k farmaření a nákupům zemědělských pozemků, mimo jiné i v rámci systému prodeje státní půdy,“ říká muž, kterému dnes patří bezmála tisíc hektarů.
Stojí na nich lyžařské areály, ale využívá ji také k zemědělství. Juříčkova farma získala před lety jako první statut producenta biomléka, postupně však podnikatel krávy na mléko plně nahradil masným skotem, má stádo s 300 kusy.
S částí půdy Juříček dále obchoduje a realizuje na ní developerské projekty, například prodává apartmány.
Zisk z těchto aktivit mu umožnil mimo jiné koupit nejnovější typ šestisedačkové lanovky Doppelmayer, která je vyhřívaná, každý sedí na samostatném místě jako v autě a děti na ní mohou jezdit díky bezpečnostním prvkům samy. To vše z vlastních zdrojů, bankovní úvěr podnikatel nepotřeboval.
Hodnotu majetku své firmy odhaduje na 750 milionů korun, roční obrat se pohybuje okolo 110 milionů a zemědělská výroba se na něm podílí 10 až 15 procenty. Zbytek připadá na horský areál a s ním spojený turistický ruch a také realitní a developerskou činnost.
Do projektu lyžařského areálu se pustil okolo roku 2009. „Znal jsem to tu, jezdil jsem sem s rodiči lyžovat, dodnes tu mají chatu. V Jeseníkách bylo běžné, že každé políčko, každá louka měla svůj vlek. Obrátili se na mě moji známí, vlastníci malých areálů, a já do nich investoval – zpočátku to byly řádově miliony korun,“ vypráví Juříček o svých začátcích v oboru.
Po druhé sezoně mu původní vlastníci nabídli, jestli nechce od nich areály koupit. „To bylo zásadní rozhodnutí. Investoval jsem do jejich koupě desítky milionů. Můj cíl je, abych pozemky, které dnes vlastním, zhodnotil investicemi do technologií a ubytovacích kapacit,“ popisuje svoji strategii.
Lyžařský areál začal budovat s pomocí použitých a repasovaných zařízení, aby ukázal možnosti celé oblasti. Propojil tři údolí, ve kterých se dá lyžovat a pohybovat se mezi nimi pomocí lanovek, takže skibusy nejsou třeba.
Zároveň chce ale všechna starší zařízení modernizovat a vyměnit za nová. Příkladem je supermoderní lanovka. „Lanovky jsou ale ta poslední věc, aby středisko dobře fungovalo, je třeba vybudovat sjezdovky, parkovací plochy, infrastukturu či zasněžování, které je provozně i investičně nejnáročnější,“ míní Juříček.
„Ale je třeba dbát i na další součásti areálu, mimo jiné stroje na úpravu sněhu, ubytování či gastroprovoz. Jakmile jedna složka chybí nebo nemá dostatečnou úroveň, návštěvníci si toho všimnou a považují to za chybu,“ dodává.
Po velké investici 250 milionů korun už budou podle Juříčka následovat menší k obnově dalších zařízení v následujících třech až pěti letech. „Ty už ale nebudou přelomové. Budou směřovat k rozvoji infrastruktury v gastroprovozu a ubytování,“ doplňuje podnikatel.
„Chystám se dělat to, co druzí nebudou chtít nebo nebudou schopní dělat. Budu vyplňovat mezery. Chci, aby tu například ubytovací zařízení nebo restaurace vždy někomu patřily, ne aby se o ně staral jen nájemce. Pokud se bude něčeho nedostávat, pak může být investice i vyšší,“ konstatuje a počítá, že ročně do areálu vloží okolo 50 až 100 milionů korun.
O svém středisku mluví Juříček jako o horském, nikoli lyžařském. Přestože zima zůstává hlavní sezonou, ztrácí svou dominantní pozici. Velmi vyhledávaným se stává období mezi jarem a podzimem.
Podle Juříčka existují dva přístupy, jak podpořit tyto sezony investicemi: buď lákat turisty na atrakce typu bobové dráhy a dalších, což je finančně náročnější na provoz i prvotní vklad, nebo jít cestou zprůchodnění krajiny, aby ji lidé mohli co nejvíc využívat k turistice a zároveň se zachoval její původní ráz a krásy, kvůli kterým přijíždějí.
„My jdeme právě touhle druhou cestou. Je to méně náročné na finance, ale víc na čas. Chceme krajinu, která fungovala jako zemědělská a lesnická, otevírat i turisticky,“ vysvětluje Juříček.
Zdejší ubytovací kapacita, která zahrnuje i množství soukromých chat, dnes čítá okolo 2500 lůžek, s přilehlými obcemi ještě o tisíc víc.
Z nadcházející zimní sezony podnikatel strach nemá, přestože rezervace na vánoční týden zatím nejsou. „Lidé vyčkávají. Pokud budeme v provozu, nebojím se, že by kapacity nenaplnili během dvou dnů. V létě byl na českých horách nával, zájem je velký a návštěvnost větší, než bývala v minulých letech. Jestli covid a vládní opatření dovolí, doufám, že to tak bude i v zimě.“
Samozřejmě i jemu ale vadí, že podnikatelům nikdo neřekne, s čím mohou počítat. „Je mi jasné, že vláda musí reagovat na aktuální situaci a ne vše jde oznámit dopředu, ale je v tom chaos. Já třeba musím najmout na sezonu 50 pracovníků, a když to dnes udělám, nevím, co se stane, když neotevřeme,“ shrnuje Dušan Juříček.
Sám má ale jasno v tom, že nechce vybudovat ze svého areálu uměle vytvořenou továrnu na radost, ale místo, kde bude dobře místním i těm, kdo sem přijedou.
