Investičník. Tímhle divným slovem označila Václava Dejčmara AI, když jsem se jí zeptal, kdo podle ní je. Nakonec může mít pravdu. Protože on není jen jedním z nejúspěšnějších a nejbohatších českých investorů. Je to investičník. Přemýšlí o Bohemii, umělé inteligenci, LSD, dobrém životě i dobrovolné smrti. Pevně se držte, odhoďte předsudky! Co je to – užitečný návod, zábavná nadsázka, adventní zamyšlení? Všechno dohromady!
Matka všech otázek na začátek: kdo je Václav Dejčmar, tedy kromě toho, že je to, jak už víte, investičník? Zkusíme to shrnout. Jeden z nejúspěšnějších českých investorů s majetkem v řádu miliard. Jedna ze tří hlavních duší mašiny na peníze RSJ, která se z algoritmického obchodování na světových burzách rozrostla v investiční skupinu evropského významu.
Potud trochu nuda, výčet zdrojů peněz. Teď trochu jinak. Je to spolumajitel Centra současného umění DOX. Tvůrce Prague Fashion Weeku. Jeden ze zakladatelů vědecké Nadace Neuron či Nadačního fondu pro výzkum psychedelik. Producent filmů o psychopatech ve vedení firem nebo o nejsilnějším přírodním psychedeliku na světě.
Sběratel umění. Mecenáš. Má mnoho poloh a identit a rád mezi nimi vědomě přepíná. Introvert jednou, příště extrovert na party. Taky má rád hry, jak za chvíli prozradí. A jednou z nich jsou i ty modré oči na titulní stránce. „Já k vám na titulku nepatřím. Nechce se mi ten rozhovor dělat. Ledaže bych tam měl modré oči jako ve Hře o trůny,“ hrál se mnou jednu z her Václav. A my jsme na to přistoupili, proto ten propichující pohled…
Ač většinou chodí v černém, je to jedna z nejbarevnějších a nejzajímavějších postav nejen českého byznysu, ale i celé české společnosti. Té na naší konferenci Lepší Česko v Karlových Varech předestřel provokativní radikální plán na zrušení Česka a zrození Bohemie. I o ní bude tenhle rozhovor. Odehrál se na Zanzibaru, kde Václav Dejčmar spolu s RSJ na Bohemii vytvořil reklamu.
Resort světových parametrů, kde on je hlavním akcionářem. Resort, který vymýšleli Češi, zařídili Češi, řídí Češi a Čechům přináší dividendy. Tak by to mělo být s celým Českem, nebo Bohemií… Tou taky začneme, ale v tomhle hodně jiném rozhovoru budeme zkoumat vnější i vnitřní světy, zákruty mysli a vědomí, psychedelika, AI, a hlavně cestu ke štěstí, klidnému životu, který zakončíme dobrou smrtí. Takže, začínáme.
Václav Dejčmar – bohem, nebo bohém?
Ani s čárkou, ani bez. Na to být bohémem, jsem moc strukturovaný. A bohem se necítím být už vůbec, vždyť zatím nemám od Elona Muska v hlavě ani neuralink. Na druhou stranu, jako lidstvo už možná bohové pomalu jsme. AI, longevity, genetické manipulace, člověk začíná upravovat, opravovat a hackovat sama sebe i vše kolem. Planetu dnes k nepoznání měníme hlavně my, lidské výtvory a lidská věda. Jako bohové.
Dneska je 17. listopadu, máme co slavit?
Nesporně máme co slavit! Česko se má objektivně nejlépe za celou svou historii. Jsme pevnou součástí západních struktur, a i kdybychom při správě naší země selhávali – jakože selháváme –, zakotvení v těchto strukturách nás udrží nad vodou. Důsledkem situace na Ukrajině se NATO výrazně emancipovalo a Evropská unie přes všechnu svou byrokracii stále představuje výspu civilizovaného světa. Česko se má tak jako nikdy.
Přesto bys ho zrušil.
Správně. Česko bych zrušil a nahradil ho novou a lepší Bohemií, což je mimochodem z mezinárodního pohledu i z marketingového hlediska pro naši zemi mnohem chytlavější jméno. Nápad s Bohemií jsem uvedl na vaší konferenci, protože není špatné být radikální, když chcete, aby si dnes lidé něco zapamatovali a přemýšleli o tom. Svět se nachází v ohromné transformaci. Budoucnost bude složitá a plná výzev. A my jsme se po 34 letech od sametové revoluce dostali do stavu, kdy se sice všichni shodujeme, že Česko potřebuje nesmírné množství reforem, ale přitom je prakticky nereformovatelné.
Jak to myslíš?
Jsme mistři výmluv a kafkovské byrokracie, milovníci formalismů a nekonečných zdůvodňování, proč věci nejdou dělat jinak. No a když je něco nereformovatelné a přitom to reformu potřebuje, je nejlepší to zbořit a postavit znovu. Úvaha na konferenci byla samozřejmě zároveň provokativní nadsázkou. Chápu, že z pohledu mezinárodního práva Česko zrušit a nahradit ho skvělou a moderní Bohemií nejde.
Ale šlo by vytvořit něco jako digitální dvojče Česka. V průmyslu se to tak běžně dělá. Vytvoří se digitální reprezentace systému a ten se pak v bezpečí upravuje a optimalizuje. Díky digitální Bohemii bychom mohli zkoušet hledat ideál, jak by lepší Česko mělo vypadat. Zjistilo by se, na co je nejefektivnější prioritně zacílit pozornost, protože to dnes v komplexním světě není vůbec jasné. V čem chceme být lídrem a jak nastavit procesy? V čem všem se inspirovat v zahraničí? A jak to ovlivní ostatní prvky v systému?
Kde by se mělo začít a kdo to ideální dvojče, Bohemii, udělá?
Chtělo by to začít u státního rozpočtu, protože od něj se odvíjí vše. Na Bohemii by se odzkoušelo, jak se vybrané daně dají lépe alokovat a o jakých postupech lze uvažovat, když se rozhodneme omezit bobtnající mandatorní výdaje. V politice je debata na toto téma toxická. Ale u digitální Bohemie si lze představit diskusio čemkoli.
Alternativní sociální, zdravotní či energetická politika státu? Proč ne. Rozebrat problémy z hlediska ekonomie i dostupných dat. Kdyby se toho nějaká vysoká škola ujala, pro studenty by mohlo být zábavné i zajímavé vytvořit aspiraci, vzdálený cíl, ke kterému by se mohli politici i novináři bez obav vztahovat. Postavit si vysněný maják, o němž lze bez obav mluvit a se kterým lze srovnávat současný stav.
Proč je Česko teď nereformovatelné?
Forbes Digital Premium
