Dědic bohaté rodiny přistěhovalců přesvědčil americký soud, že místo vězení potřebuje psychiatrickou léčbu. Dlouho mu to procházelo, než se o několik let později strhla mediální lavina.

Robert Richards se šestého února 2009 přiznal ke znásilnění své tříleté dcery. „Cítím se hrozně,“ řekl soudci. „Nic neospravedlňuje to, co jsem udělal.“

Jeho právník, který dvoumetrového a přibližně stotřicetikilového Richardse označil za jemného člověka, tvrdil, že by se mu ve vězení nevedlo dobře. Richards odešel z Nejvyššího soudu Delaware po svých. Přiznal se k obvinění ze znásilnění čtvrtého stupně, zaplatil pokutu 4395 dolarů a slíbil, že podstoupí léčbu.

Předsedající soudkyně Jan Jurden původně zvažovala, že Richardse za trestný čin znásilnění odsoudí na osm let vězení. Nakonec mu však udělila pouze osmiletou podmínku.

„Mám z toho trochu špatný pocit, protože za své činy byste měl pravděpodobně být ve vězení,“ řekla soudkyně. „Myslím si však, že především potřebujete léčbu a máte velmi silnou podporu rodiny. Na rozdíl od mnoha nešťastníků máte v tomto ohledu štěstí a doufám, že si toho vážíte.“

Richards měl podporu, která většině odsouzených chybí. Po propuštění se vrátil k životu z výnosů svého multimilionového svěřenského fondu. Ten vybudoval díky tomu, že byl členem jedné z nejmocnějších rodin v Delaware – rodiny du Pont.

Přestože pro rodinnou firmu DuPont nikdy nepracoval ani s ní nebyl nijak spojen, stále těžil z rodinného majetku, který Forbes v roce 2024 ocenil na 18,1 miliardy dolarů a jehož historie v Americe sahá dvě stě let zpět.

Richards měl také další štěstí: jeho případ se nedostal do médií, a tak se vyhnul jakékoli negativní pozornosti.

Tedy až do roku 2014, kdy se rozvedl. Jeho bývalá manželka Tracy Richards ho zažalovala a požadovala finanční náhradu škody, kterou svým zločinem způsobil.

Zapomenutý případ se náhle stal senzací, která vyvolala veřejné pobouření. Mnozí se podivovali, jak se Richards vyhnul vězení. Ptali se, jakou roli hrálo jeho bohatství v tom, že zůstal na svobodě.

Detektor lži a další znásilnění

Richardsova dcera měla asi pět let, když podle soudních dokumentů popsala své babičce z matčiny strany, Donně Burg, jakým zvláštním způsobem se jí otec v říjnu 2007 dotýkal. Donna okamžitě informovala svou dceru a společně kontaktovaly lékaře a linku pomoci pro zneužívané děti. Richards byl nakonec zatčen na základě obvinění, že svou dceru zneužíval od jejích tří let. V červnu 2008 se přiznal ke své vině.

V prosinci téhož roku podala Tracy Richards žádost o rozvod. Manželé se rozvedli v únoru 2009, tedy v době, kdy byl Richardsův případ stále u soudu.

V den vynesení rozsudku sice slíbil, že podstoupí léčbu na luxusní soukromé klinice spojené s Harvardem, ale to nebylo možné, dokud byl v podmínce. Místo toho byl tedy v psychiatrické péči v Delaware, kde podle dokumentu o podmíněném propuštění z roku 2010 absolvoval skupinové poradenství pro sexuální delikventy.

Po roce léčby si však Richardsův poradce pro sexuální delikventy myslel, že multimilionář nedělá dostatečné pokroky a neodhaluje dostatek informací o své sexuální minulosti, aby mohl účinně pracovat na svých problémech. Proto doporučil vyšetření na detektoru lži, jehož výsledky naznačily, že Richards mohl znásilnit i svého mladšího syna.

Ve zprávě z detektoru lži z roku 2010 se uvádí, že Richards je velmi znepokojen tím, „že se něco stalo s jeho synem“, ale myslí si, že tyto vzpomínky potlačil. Také slíbil, že ať už synovi udělal cokoli, už se to nikdy nebude opakovat. O dva roky později se však Richardsův probační úředník opět obrátil na soud s obavami ohledně jeho minulých trestných činů souvisejících se synem.

Orgány činné v trestním řízení tyto obavy prošetřily, ale podle místních médií nikdy nepodnikly žádné konkrétní kroky. Policie okresu New Castle odmítla poskytnout Forbesu jakékoli vyjádření k případu. Forbes se s Richardsem nedokázal spojit navzdory opakovaným telefonátům a žádostem prostřednictvím jeho zástupců.

Zviditelnil se až po rozvodu

V roce 2014 Tracy Richards podala u Nejvyššího soudu státu Delaware žalobu, ve které požadovala finanční odškodnění jménem obou nezletilých dětí a tvrdila, že Robert Richards zanedbal svou povinnost starat se o své malé děti.

Tentokrát se však Richards nedokázal vyhnout veřejné pozornosti. V březnu 2014 uspořádala Tracy Richards tiskovou konferenci ke své žalobě, která vyvolala velký zájem.

„Co je ještě horší, tento samozvaný násilník a zneuživatel dětí nezaplatil těmto dětem za své zločiny ani cent,“ uvedl v místních novinách právník Thomas Crumplar, který zastupoval Richardsovu bývalou manželku.

Následovaly brutální titulky v médiích, například Dědic du Pontů nedostal žádný trest za znásilnění tříleté dcery (Vanity Fair) nebo Proč společnost toleruje násilníky (Slate).

info Foto Forbes US
Dobové novinové titulky s pobuřující zprávou

Žaloba byla urovnána přibližně po třech měsících. Tracy Richards odmítla o případu s magazínem Forbes hovořit.

Důsledky žaloby však přetrvávaly. Richardsův příběh se stal středobodem mediálního šílenství, kvůli kterému údajně soudkyně Jurden obdržela několik výhrůžek a musela si najmout ochranku. Do případu se zapojil i tehdejší generální prokurátor státu Delaware, Beau Biden, syn bývalého prezidenta Joea Bidena.

Bidenova kancelář původně obvinila Richardse ze dvou případů znásilnění druhého stupně, za které hrozí minimálně dvacet let vězení. Nakonec však umožnila dohodu, která vedla k nulovému trestu.

Předem prohraný případ

Biden v článku v deníku News Journal uvedl, že obvinění ze znásilnění proti Richardsovi z roku 2009 nebylo dostatečně silné a jeho prohra v soudním procesu byla předvídatelná.

Po uzavření dohody o přiznání viny se Richards musel zaregistrovat jako sexuální delikvent a absolvovat rehabilitační terapii. Zároveň se zavázal, že nebude udržovat kontakt s oběťmi znásilnění ani s žádnou osobou mladší šestnácti let. „Pokud by Richards soudní proces prohrál, tato omezení by nebyla možná,“ uvedl Biden.

Je pravda, že tento případ by bylo obtížné stíhat. Podle Davida Finkelhora, ředitele Výzkumného centra pro zločiny proti dětem, se prokurátoři u případů, kde jsou oběťmi malé děti, nacházejí v komplikované situaci. Bohužel děti nejsou silnými svědky a dostatečné důkazy o násilí často neexistují nebo chybějí.

Finkelhor dále uvedl, že prokurátorům práci ztěžuje i skutečnost, pokud má obviněný dostatek finančních prostředků na silnou obhajobu.

„Pokud se proti vám postaví zkušený obhájce, který má k dispozici značné finanční prostředky a dokáže proces protahovat, může se nakonec stát, že prokuratura kvůli vyčerpání všech stran obvinění stáhne,“ tvrdí Finkelhor.

Podle anonymního zdroje blízkého k případu se přesně to samé stalo i s Richardsem. „Je jasné, že pokud je někdo dobře zajištěný, může si potom dovolit lepšího právníka a vyjednat výhodnější dohodu. Jeho obhájce byl skvělý. To rozhodlo o všem.“

Obhájce Eugene Maurer mladší má více než čtyřicet let zkušeností se zastupováním obviněných z trestné činnosti. Proslavil se obhajobou bývalého zástupce generálního prokurátora státu Delaware Thomase Capana, který byl v roce 1999 uznán vinným z vraždy své přítelkyně, či sériového vraha z Delaware Stevena B. Pennella na konci osmdesátých let.

Na své webové stránce se Maurer chlubí tím, že je již přibližně 25 let označován za nejlepšího obhájce v Delaware v oblasti trestního práva. Na opakované žádosti magazínu Forbes o rozhovor však nereagoval.

Bohatá historie

Majetek rodiny du Pontů, budovaný po staletí, se rozprostírá na několika kontinentech. Pierre du Pont, bohatý vydavatel a ekonom, byl poradcem Ludvíka XVI., posledního francouzského krále. Jeho syn, Éleuthère Irénée, byl vědec, který pracoval ve francouzské továrně na výrobu střelného prachu, kde se soustředil na zdokonalení receptury výbušniny a techniky její hromadné výroby.

Po popravě Ludvíka XVI. během revoluce se du Pontové v roce 1799 tiše přestěhovali do Spojených států. Éleuthère tam v Delaware založil firmu DuPont.

„Delaware se stal prvním sídlem du Pontů. Často se říká, že jim patří. Obecně je známo, že dlouhou dobu byli nejvlivnější rodinou v Delaware,“ napsal B. C. Forbes v roce 1937. „Stali se jí proto, že pro svůj domovský stát udělali více než jakákoli jiná rodina pro kterýkoli jiný stát. Jejich mecenášství bylo a stále je štědré a rozsáhlé.“

Bohatství du Pontů rostlo spolu s jejich firmou. Z výrobce střelného prachu se postupně stala chemická velmoc. Ze zisků společnosti dosud profitovalo a stále profituje více než 3500 členů rodiny.

Mezi nimi byl i Pierre S. du Pont IV., který v letech 1977 až 1985 zastával funkci guvernéra státu Delaware. Po neúspěšné prezidentské kandidatuře v roce 1988 se stal partnerem v největší právnické firmě ve státě Richards, Layton & Finger, kde byl údajně partnerem i otec Roberta Richardse.

Černá ovce rodiny

Rodina má ale i další nechvalně známé členy. Sportovec a mořský biolog John du Pont v roce 1996 zavraždil zlatého olympijského zápasníka Davida Schultze. Byl shledán vinným z vraždy třetího stupně a absolvoval psychiatrickou léčbu ve státním nápravném zařízení Cresson v Pensylvánii.

Jako jediný člen žebříčku Forbes 400 byl odsouzený za vraždu. Zemřel ve vězení v roce 2010 ve věku 72 let. Příběh Johna du Ponta byl zdramatizován ve filmu Foxcatcher z roku 2014, kde jeho roli ztvárnil Steve Carell, který si za ni vysloužil nominaci na Oscara.

Podle registru sexuálních delikventů státu Delaware dnes Robert Richards žije v domě ukrytém za vysokými stromy ve městě Hockessin. Od ledna 2017, kdy mu skončila osmiletá podmínka, se drží v ústraní.

„Obrovská rodina du Pontů měla své blázny, kteří se o to prostě postarali,“ řekl zdroj blízký Richardsovu případu. Zdůraznil, že Richards alespoň musel čelit vině za své činy, čemuž by jeho předkové pravděpodobně unikli.

„Kdyby byl Richards o generaci starší, nic z toho by nikdy nevyšlo najevo,“ uzavřel zdroj.