Mark Zuckerberg běhá alespoň třikrát týdně. Barack Obama šestkrát v týdnu 45 minut cvičí. Richard Branson tvrdí, že díky sportu přidá ke každému dni až čtyři hodiny produktivně stráveného času. A Tim Cook začíná každé ráno od pěti hodin v posilovně.
V mém nejbližším okolí mám taky řadu velice schopných lidí. A zajímavé je, že většina z nich se věnuje nějaké formě intenzivní fyzické aktivity. Samotnému mi vždy přišlo, že cvičení má na můj život pozitivní vliv. Existuje ale skutečně souvislost mezi pracovním výkonem a cvičením? Řada vědeckých studií ukazuje, že ano. Rozhodl jsem se to proto prozkoumat a sám na sobě otestovat.
Trocha teorie
Profesor bioinženýringu John Medina zkoumá, jaké faktory ovlivňují fungování našeho mozku. Ve své knize Brain Rules shrnuje výsledky mnoha studií a cvičení v ní má významné místo.
Kromě toho, že fyzická aktivita posiluje kosti a svaly, snižuje i riziko řady nemocí – těmi kardiovaskulárními počínaje a rakovinou konče – a také zvyšuje naše intelektuální schopnosti. Profesor Medina uvádí, že aktivní lidé překonávají ostatní v testech dlouhodobé paměti, uvažování, pozornosti i schopnosti řešit problémy. A zdůrazňuje ještě, že to, zda vedeme sedavý způsob života, výrazně ovlivňuje kvalitu života ve stáří.
Intenzivní fyzickou aktivitou posilujeme infrastrukturu našeho těla. Zlepšujeme krevní oběh, tedy cesty, po kterých se do našeho mozku dopravuje kyslík a energie v podobě glukózy. Právě díky tomu jsme pak schopní podávat lepší výkon. Studie také naznačují, že pohyb aktivuje nervový růstový faktor (BDNF). To je protein, který mimo jiné podněcuje růst mozkových buněk. Cvičením tedy pomáháme tomu, aby náš mozek rostl!
Jak na to
V Česku běhá stále více lidí. Opravdový rozvoj běhání nás ale podle všeho teprve čeká, věří tomu alespoň organizátoři nejrůznějších českých běžeckých akcí. Ostatně v německy mluvících zemích nebo v Itálii je v porovnání s námi až desetkrát víc běžců na počet obyvatel.
Já sám jsem s pravidelným běháním začal před více než pěti lety. Chtěl jsem na chvíli zapomenout na práci, pořádně se zapotit a ponořit se do konejšivé lázně endorfinů.
Jak nejlépe začlenit běhání do mého života mě naučila kniha Proměna od bratrů Heathových. Autoři v ní popisují různé triky, jak z libovolné kýžené aktivity udělat nový zvyk.
Podle jejich doporučení jsem se tedy na sebe začal dívat jako na běžce a i jsem tak o sobě s druhými mluvil. Přijal jsem tuto identitu a vytvořil si tak vnitřní závazek se v souladu s vlastními slovy i chovat. Pomohlo mi taky, že jsem měl stále vytažené běžecké boty. Vznikl tak jednoduchý spouštěč: přišel jsem domů z práce, uviděl boty a vyrazil běhat.
Běhání mne bavilo za dobrých podmínek, ale v zimě a tmě se mi ven nechtělo. Navíc se mi dlouhodobě nedařilo se soustředit jen na samotný běh. V hlavě mi neustále vířily věci z práce a nedokázal jsem vypnout. Zkusil jsem tedy něco jiného.
Klasické cvičení v posilovně mě nikdy nebavilo. Navíc se mi moc nelíbilo, že na každém stroji posiluji jen velmi izolovanou skupinu svalů. Hledal jsem tedy nějakou alternativu a nadchl mne funkční trénink v podání Jakuba Krauta. Cvičím s TRX (zavěšená lana), kettlebelly (obdoba činek z carského Ruska), bosu (balanční polokoule), pneumatikou, ale hlavně s vlastní vahou.
Obrovskou výhodou tohoto cvičení oproti běhání je naprosté ponoření se do tréninku. V jeho průběhu nedokážu myslet na nic jiného než na aktivitu samotnou. Můžu tak na chvíli zapomenout na všechny starosti, kterými jsem se předtím zabýval.
Navíc je to mnohem komplexnější fyzická aktivita než běhání. Posiluju velké svalové skupiny a zabrat tak nedostanou jen nohy. Díky posilování jsem téměř přestal mít problém se zády a v průběhu dne mám víc energie. A cvičení mne samozřejmě také mnohem víc baví.
K čemu jsem došel…
U funkčního tréninku už nejspíš zůstanu. V létě ho ještě prokládám jízdou na kole a občas si vyrazím zaběhat. Nejdůležitější je zůstat aktivní.
Díky cvičení jsem méně nemocný a mám více energie. Cvičení posiluje mou schopnost soustředit se na činnosti, které aktuálně dělám. Také mi pomáhá odpočinout si od psychicky náročné práce, takže se do ní víc těším a dokážu si ji pak doopravdy užívat.
Tedy? Cvičení má podle mě nejblíž k magické pilulce, která může výrazně zlepšit produktivitu, prodloužit život a dramaticky zvýšit jeho kvalitu.
