Na kopec vyběhnete na lyžích, nahoře je spojíte a dolů sjedete jako na snowboardu. Díky tulením pásům se podobně jako na skialpech dostanete za nejlepším prašanem. Sport zvaný splitboarding se zrodil počátkem 90. let ve Spojených státech, masivní zájem ale zažívá až teď.
Prodeje splitboardů meziročně rostou o stovky procent a na téhle vlně se veze i česká značka Gara, kterou před 10 lety založil bývalý snowboardový závodník Ota Tyl.
Krátce před Vánoci panuje v obchůdku a výdejně nedaleko Anděla v Praze čilý ruch. Majitel zuřivě vyřizuje e-maily a telefonáty a jeho kolega kompletuje splitboardy před odesláním zákazníkům.
„Je to masakr. Vůbec nestíháme uspokojovat poptávku,“ říká sedmačtyřicetiletý podnikatel. K popularitě splitboardingu přispěl i letošní lockdown a zavřené skiareály s lanovkami.
Ještě před 15 lety to byl přitom v Česku naprosto neznámý sport. V té době Tyla a jeho kamarády začal lákat volný terén. Zpočátku chodili se sněžnicemi a snowboardem na zádech, což ale nebylo moc praktické. Později vyzkoušeli splitboardová prkna od americké snowboardové značky Burton, ale na těch se jim špatně jezdilo – a tak se rozhodli vyrobit si vlastní.
Nejdřív začali vývojem vázání, které se dalo adaptovat na chůzi nahoru i jízdu dolů. Následně se vrhli na samotné prkno. Jednoduše rozřízli klasický snowboard napůl a navrtali na obě části součástky, které držely obě lyže pohromadě.
„Moc to nefungovalo. Byl to obrovský kompromis jak na chození, tak pro jezdění. Postupem času jsem k tomu proto začal přistupovat jinak. Dnes tak vyrábím dvě lyže, které spojuji,“ popisuje Tyl.
„Podařilo se nám postupně doladit různé detaily tak, že při jízdě spousta lidí ani nepozná, jestli má snowboard, nebo splitboard,“ říká muž, který přes zimu tráví tři dny v Praze a zbytek na horách ve Špindlerově Mlýně.
Značku Gara začal budovat před 10 lety. Z původní hračky pro pár kamarádů se postupně stal žádáný artikl, a tak se garážová zábava přeměnila v podnikání. Pro Tyla je to ale dodnes spíš než byznys srdcová záležitost. Na nákladný vývoj prken si ostatně dlouho vydělával i dalším podnikáním, kdy ve svém Gara Shopu prodával také hodinky, oblečení nebo kožené výrobky.
Skutečný průlom přišel až před dvěma lety. V té době firma rozjela spolupráci se zahraničními partnery a začala ve velkém expandovat do světa.
„Nechtěl jsem splitboardy dodávat velkým řetězcům, ale začal jsem spolupracovat se specializovanými obchody a lokálními značkami, které mi o daném trhu dokázaly i něco říct. Každé místo, kde se dá jezdit, má svá specifika a různé sněhové podmínky. A tomu je potřeba se přizpůsobit,“ říká Tyl.
Dnes na jeho splitboardech jezdí lidé od Ruska a Číny přes Švýcarsko a Španělsko až po Spojené státy. Po celém světě má ambasadory z řad horských vůdců. „Mají na sebe navázanou spoustu lidí. V komunitě jsou často uznávaní jako bozi a lidé jim důvěřují. Navíc mohou mé produkty testovat a dávat mi zpětnou vazbu,“ líčí podnikatel.
Značku Gara si oblíbili i mnozí čeští sportovci, třeba snowboardistka Eva Samková nebo cyklistka Markéta „Peggy“ Marvanová. Ta na splitboardu od Oty Tyla vyrazila se svým partnerem Adamem Záviškou i na extrémní závod Lapland Extreme Challenge. Jako první lidé v historii přitom 1000 kilometrů dlouhou trasu zasněženým Finskem úspěšně dokončili.
Tyl svá prkna lisuje v pronajaté výrobě. A následně je kompletuje v pražské dílně, které přezdívá příznačně Díra. V týmu má kolem pěti lidí, kteří si říkají creative chaotic independent people, což odkazuje na to, že celá Gara je pořád tak trochu punk.
Ročně firma vyrobí stovky splitboardů. A na základě poptávky od zákazníků do svého portfolia přidala i klasické snowboardy. „Výhodou je, že jsou uzpůsobené na stejné vázání, které si můžete snadno přehodit ze splitboardu na snowboard. Mám kolem sebe spoustu lidí, kteří používají jedno prkno na freeride a jiné třeba na curving. Takhle nemusí mít na každé z nich vázání zvlášť, ale stačí jim jedno,“ popisuje podnikatel.
Zatím vázání odebírá od výrobce ze Spojených států, ale nárůst poptávky a komplikace spojené s pandemií vedly k tomu, že je aktuálně problém vázání sehnat. Příští rok tak Gara plánuje začít vyrábět vlastní. Vyvinula ho ostatně už před mnoha lety, teď ho jen adaptuje na současné podmínky.
Do budoucna se chce Tyl zaměřit také na ekologii. Chtěl by od zákazníků odebírat stará prkna a ekologicky je likvidovat a recyklovat. „Rád bych, aby se lidé mohli vracet a dělat si radost, ale zároveň se jim nekupily věci v garáži nebo u popelnice. Má vize je uzavřít koloběh výroby,“ vysvětluje Tyl.
„Není to jednoduchý úkol, vzhledem k tomu, že splitboard je slepený z mnoha různých materiálů, které je potřeba od sebe oddělit před dalším zpracováním. Zkoušel jsem různé ekologické materiály a lepidla, ale výkon a trvanlivost splitu šly dolů. Takže zatím se jeví jako nejvíc šetrná cesta k přírodě, když vám prkno pár let dobře funguje a následně ho můžete posunout na někoho, kdo začíná,“ vysvětluje Tyl.
Jeho ultimátní cíl je ale jiný. „Jsem posedlý tím, dělat nejlepší splitboardy na světě. Pořád něco vylepšuji a vylaďuji. A to je úkol, který jen tak někdy neskončí.“
