Znáte to. Žijete někde roky, a přesto jsou místa, na která jste nezašli nebo jste o nich třeba ani nevěděli. V mém případě jde o Anežský klášter. Středověký komplex ukrývá expozici Národní galerie a nově taky Anežku – kavárnu, bar a bistro v jednom.
Abyste ji našli, musíte se proplést zahradami nebo uličkami kolem Stínadel, vstup je totiž celkem nenápadný. Ostatně o to tady jde. Zastavit se na chvíli v ruchu velkoměsta a tak trochu se tady ztratit.
I když je Anežka součástí areálu Národní galerie, tvoří svébytný prostor, kam můžete zamířit ráno na snídani, na pracovní oběd, odpolední kávu nebo večerní drink. Až vás bude nudit home office, klidně odtud celý den pracujte. Právě taková Anežka je a chce, abyste se tady cítili dobře.
Komunikační záměr byl od začátku takový, aby Anežka působila jako osoba, jak popisuje spolumajitelka Diana Kněžínková: „Chtěli jsme navázat na Anežku Českou a její odkaz, proto jsme volili i neobvyklý personifikovaný způsob komunikace.“
Diana je kurátorkou současného umění a spoluzakladatelka nezávislé kurátorské platformy 3Kurátorky. Do projektu šla s Šimonem Kotmelem, který stojí například za kulturně-gastronomickým projektem Burza #4 v Pražské tržnici.
Společně tak vytváří místo, které má kombinovat gastro a umění. „To, co jsme se naučili, chceme aplikovat tak, aby se to odráželo v jídle a pití i v komunikaci, aby si lidé z Anežky odnášeli komplexní zážitek,“ dodává Diana.
Projekt začal vznikat v prosinci loňského roku, kdy se uvolnil prostor zavřený kvůli pandemii. „Na začátku jsme měli představu, že budeme všechno dělat víc na punk, víc hipstersky, ale protože je Anežka živý organismus, tak se představa mění a snažíme se pružně reagovat na to, co hosté chtějí, a hlavně nezakrnět,“ popisuje Diana.
Díky penězům od blízkých investorů se jim ale podařilo celý prostor úplně přetvořit, i když plán investovat zhruba 2,5 milionu se zdvojnásobil. Původní interiér z 90. let nahradila strohost s designem, který odkrývá zdi a kostru kláštera, a to včetně pozůstatků oprav po povodních, protože i ty jsou součástí ducha tohoto místa.
„Rozjezd byl extrémně rychlý, v lednu jsme začali projekt fakticky řešit a v březnu už jsme otevírali venkovní zahrádku. Učili jsme se za pochodu. Naplno jsme otevřeli až 1. září, pokusy o dřívější otevření byly spíše utopistickou představou, ale aspoň jsme si mohli vše testovat během letního zkušebního provozu,“ doplňuje Diana.
Spojení historie a současnosti se odráží nejen v prostoru, tedy gotickém areálu se středověkými sbírkami Národní galerie a Anežkou s obnaženými zdmi a neonovými panely měnícími barvy během dne i ročního období, ale také v kuchyni. Za jejím konceptem stojí Alžběta Zemanová, která vedla kuchyni v Kavárně, co hledá jméno a je součástí kuchařského týmu projektu Ze Mě.
„Nechceme dělat žádné avokádové chleby, ale snažíme se respektovat toto místo, historii, tradici, a to zároveň v jídle přetvářet do moderna. Vracíme se k tradičním receptům a vzpomínkám, jako když jsme chodili k babičce a dali si u ní čerstvě upečené koláče,“ shrnuje svůj přístup Alžběta.
Menu není komplikované, ale lokální a tradiční, jako třeba vyladěná škvarkovka na kváskovém chlebu, která se stala místní signature, česnekovka z černého česneku nebo český hummus netypicky ze žlutého hrachu se slunečnicovou pastou, kterou si sami připravují. Ochutnat můžete i žemlovku, voňavé koláče, nebo rovnou vyrazit na víkendový brunch.
„Snažíme se inspirovat i tím, co roste v Anežských zahradách, jako jsou jahody, černý bez, různé byliny nebo teď na podzim kdoule,“ dodává Alžběta. Večerní menu je postavené tak, aby ho mezi sebou lidé sdíleli a bavili se mezi sebou. „Bojujeme s virtuálním a fyzickým světem, kdy vlastně nechceme být v tom online. Proto se snažíme vytvářet místo, kam se Anežka snaží nalákat hosty offline a online toho moc neprozradit.
Je pro nás hodně důležité potěšit všechny smysly, od jídla a pití, přes velkou práci s akustikou, nebo třeba proměnlivostí prostoru díky barevným panelům, které navozují pokaždé jinou atmosféru. Umění je o pocitech, buď se vám líbí, nebo nelíbí, ale i to, co se vám nelíbí, ve vás vyvolá nějaké pocity. A přesně s pocity v Anežce pracujeme,“ dodává na závěr Diana.
