Adam Ondra právě v Tokiu bojuje v lezecké kvalifikaci. Než bude jasné, jestli česká lezecká naděje postoupí, přečtěte si, jak se mu daří vyvážit práci a život.
V roce 2017 ho Forbes zařadil do žebříčku 30 pod 30 a rovnou se ho zeptal i na tip na to, jak skloubit sport, práci a osobní život. Tak se nechte inspirovat. Na olympiádu vás třeba nedostane, ale kdo ví.
U mě je důležité skloubit tři oblasti: sport samotný (trénink, čas jen na skály), práci (přednášky, rozhovory, sponzorské povinnosti) a osobní život. A stanovit si správně priority. Trénink šest dní v týdnu a dvakrát až třikrát denně zabere dost času a na moc jiného, zvláště v kategorii práce, ho moc nezbývá.
V ideálním případě je časový prostor vyplněn odpočinkem mezi tréninky, aby měl samotný trénink největší efekt. Pokud bych se soustředil jen na lezení, na osobní život by zbýval uspokojivý prostor. V mém případě ten nejdůležitější článek v mém osobním životě – moje přítelkyně – je také lezkyně, takže mohou být kategorie sport a osobní život alespoň trochu propojené.
Když se ale do toho začne míchat kategorie práce, začíná to být všechno výzva. Spousta pracovních věcí je zajímavých a baví mě, ale berou mi čas i energii na sport, mou prioritu. A pokud jej nebudu jako prioritu brát, nebudu dosahovat takových výkonů – a ani nebudu moct dělat takovou práci, třeba proto, že nebudu tak mediálně atraktivní.
Takže je to dost začarovaný kruh. V mém případě je to o tom, přesně si říct, co si mohu dovolit odmítnout (například věci vyplývající ze sponzorských smluv), a co je sice zajímavé, ale vzhledem ke svým prioritám to musím odmítnout.
A zjišťuji, že často říkám ano na věci, kde bych měl a zároveň mohl odmítnout, protože mě to vyčerpává. V tom se stále učím a je umění dokázat říct ne, když je to třeba.
