Ve Vizovicích se každoročně koná metalový festival Masters of Rock nebo tradiční Trnkobraní. Obě akce hostí areál likérky Rudolf Jelínek. V sousedství už tři dekády sídlí i další vyhlášená firma Kuchyně Sykora, která si tu jede svůj vlastní „rokenrol“ – za rok 2021 utržila zhruba 357 milionů korun, vloni ještě o desítky milionů víc.
„Loňský rok byl rekordní. Ale popravdě se na čísla moc nedíváme. Prostě děláme, co nás baví. Peníze k tomu přijdou tak mimochodem. Čím méně přemýšlíme nad penězi a čím více se soustředíme na kuchyně, tím se nám daří lépe i po finanční stránce,“ líčí Karel Sýkora, majitel a spoluzakladatel společnosti Kuchyně Sýkora.
V roce 1986, když mu bylo devatenáct, utekl z komunistického Československa přes Německo do Kanady. Pro budoucí příběh firmy to byl důležitý moment. „Protože jsem vždycky tíhl k designu, našel jsem si tam práci v nábytkářské společnosti,“ vypráví dnes šestapadesátiletý podnikatel.
V Kanadě se vypracoval z dělníka na vedoucího výroby. Po čase za ním přijel i bratr Vlastimil a v nábytkářství pracovali spolu. Po revoluci je napadlo zkušenosti ze zámoří využít i doma ve Vizovicích. Na zelené louce začali stavět základy současného areálu a odstartovali výrobu kuchyní. „Dnes už to ale zdaleka nejsou jenom kuchyně, lidé vnímají interiér jako celek, takže si chtějí vybrat i sedačku, podlahu nebo koupelnu,“ dodává Karel Sýkora.
Dělat to s chutí
Přívlastek rodinná platí na vizovickou firmu bezezbytku. Prvními „zaměstnanci“ byli rodiče, dnes tu pracují i potomci a manželky obou bratrů.
„Taky jsme hodně sportovně založená firma,“ usmívá se Karel Sýkora. V podniku funguje horolezecký klub, který vede jeden ze zaměstnanců. Sám Sýkora s manželkou jsou vášniví triatlonisté. Jeho žena, která ve firmě působí jako hlavní účetní, dokonce v roce 2020 brala stříbrnou medaili na akci Czechman. Syn Karel, který má na starosti obchod a marketing, zase jako středoškolák závodil na kole.
„Se stejnou chutí jako sport děláme každý den i nábytek. Chceme, aby tu s námi byli lidé, které to baví. Někteří kolegové u nás vydrželi celých třicet let, takže věřím, že se nám to daří,“ doplňuje Karel Sýkora, v čem vidí gró svého podnikání.
Dělat práci, co vás naplňuje, je pro úspěch důležitá ingredience. „Ale stejně důležité je vědět, pro koho pracujete. Vždycky jsme se orientovali na koncového klienta. Chceme prostě vyrábět nábytek, který se lidem líbí,“ vysvětluje majitel.
I proto firma postupně rozšířila záběr z kuchyní na celý interiér. „Moderní dům musí být celistvý a mít jednotící myšlenku. Aby to krásně ladilo, musíte dělat i sedačky, navrhnout výmalbu, dodat podlahy. Chcete prostě celý dům sladit,“ popisuje Sýkora.
Zároveň tvrdí, že kuchyně jsou v rámci nábytkářství nejnáročnějším oborem. „Je tam nejvíc aspektů a požadavků. Kuchyň musí vydržet velkou zátěž, vysoké teploty i častý úklid. Pokud umíte vyrobit kvalitní kuchyň, cokoli dalšího je pro vás už celkem snadné.“
Království strojů
Třetí ingrediencí úspěšné vizovické skládačky jsou masivní investice do technologií. „Každý rok investujeme v řádech desítek milionů,“ říká majitel firmy, která se pyšní nejmodernější výrobou kuchyní a nábytku v Česku. Dokazuje to třikrát za sebou získané ocenění investice roku od Asociace českých nábytkářů.
Co to znamená, v praxi člověk plně pochopí jedině, když si udělá výlet do Vizovic a nechá se provést po obří výrobní hale. Stroje na sebe berou fyzickou část práce na každém pracovišti, ať už jde o řezání, broušení, revoluční lakování, lepení hran, nebo finální úpravu povrchů pomocí nanotechnologií.
Když kolem strojů procházíme, je Sýkora ve svém živlu. U každého se zastavuje, ukazuje, čeho si na něm máme všímat, a vysvětluje, kterou část výroby má na starosti. Nakonec ještě shrnuje hlavní rozdíly mezi jednotlivými typy strojů „Máme tu automaty i roboty. Ty první jsou daleko závislejší na lidech. Při lakování dveří mu je musíte skládat a automat pořád stříká z jedné strany na druhou – kam to pošlete, tam to nastříká,“ popisuje.
Díky tomu, že nechrlíme obrovské množství nábytku, si můžeme dovolit používat kvalitní materiály.
„Robot už je jiná káva. Z fotobuňky si načte velikost dvířek, navolí si program a začne lakovat podle zadání. Dokáže mezi jednotlivými dvířky dělat i pauzy,“ dodává.
Žádné pracoviště se ale zatím neobejde bez lidí. Ve Vizovicích jich pracuje 110, na výrobě se podílí sedm desítek z nich. „Už to není vysloveně fyzická práce. Zásadní je průběžně kontrolovat produkt, testovat ho, dívat se, jestli stroj neudělal chybu. Zároveň sledovat, zda je stroj správně nastavený, aby to všechno fungovalo,“ vysvětluje Sýkora.
Dostatečnou kontrolu kvality si firma může dovolit díky tomu, že nevyrábí masově, ale na zakázku. „I samotná automatizace snižuje chybovost. Našich pět inženýrů udržuje produkty v systému online. Nemusí se nic překreslovat, přepisovat, všechno je v počítači, stroj si to rovnou přečte, nemůže tak vzniknout chyba při přenosu,“ podotýká.
Společnost svůj sortiment nabízí v moderních studiích a prodejnách, kterých má po republice 25, dalších šest na Slovensku a čtyři v Maďarsku. Interiéry zákazníkům navrhuje přesně na míru, „předmixovat“ kuchyni, ložnici nebo obývák si ale můžou zájemci i v online konfigurátoru.
Nábytek jako investice
„Díky tomu, že nechrlíme obrovské množství nábytku, si můžeme dovolit používat taky kvalitnější materiály. Ať už speciální dýhy, které se lisují obrovským lisem, nebo dub cognac, což je taky krásný materiál,“ pochvaluje si Sýkora.
Zákazníci podle něj takové věci oceňují: „Nakupují většinou do svého vysněného bydlení, kde chtějí mít krásně sladěné a hezké věci. Koupí si to nejlepší, co můžou a co se jim líbí.“
Sýkora vyzdvihuje i to, že si zákazník nemusí nic skládat. „Ať jde o koupelnovou skříňku, nebo nějakou poličku, všechno je už od nás slisované a slepené. Když si budete nábytek doma šroubovat, tak si to nikdy neuděláte na takové úrovni a nevydrží vám to tak dlouho.“
O nábytku s oblibou mluví jako o investici. „Kuchyně prostě nevnímáme jako spotřební zboží. Věci by měly přetrvávat a lidé by si jich měli vážit. Kuchyně jim vyrábíme na léta. Je v tom i aspekt udržitelnosti,“ říká podnikatel.
„To je pro nás mimochodem hodně důležité. Používáme například laky s co nejšetrnějším složením, místo rozpouštědel využíváme vodu. Je to ekologičtější a nakonec dosahujeme i vyšší kvality než u chemického rozpouštědlového laku. K tomu jsme čerstvě získali i stavební povolení na velkou fotovoltaiku, naše ambice je pokrýt výrobu stoprocentně z udržitelné energie,“ avizuje „zelené“ změny.
O své firmě mluví rád a se zápalem. Přece jen to ale novinářům trochu ztěžuje, ze zásady se totiž nefotí. „Firma není o nás, ale o našem produktu, případně celém týmu. To je naše filozofie: Neukazujeme se, ukazujeme kuchyně, lidi přece nekupují mě,“ odmítá pózování před objektivem.
