Petr Zajíc je Senior Portfolio Manager a zástupce investičního ředitele v Amundi Asset Management Czech Republic, kde je vedle správce devítky portfolií české rodiny fondů také investičním poradcem pro akciová portfolia rakouských a rumunských fondů se zaměřením na střední a východní Evropu.
Od roku 2009 do roku 2018 působil ve Vídni, kde se soustředil na Emerging Europe Equities a spravoval různá maloobchodní a institucionální regionální portfolia v hodnotě téměř 280 milionů eur. Má zkušenosti z makléřských společností, jako jsou Pioneer Investments Česká republika, Conseq Finance, Patria Finance a ČSOB.
Pro Forbes vyhlíží další vývoj na akciových trzích s ohledem na monetární politiku americké centrální banky.
Americká centrální banka (Fed) zasedala předminulý týden a svými výstupy investory víceméně nepřekvapila. Zajímavé mi ale přijde něco jiného: Fed uvedl, že chce redukovat svoji rozvahu, ale předseda Fedu Jerome Powell zároveň upřesnil, že nákup aktiv ze strany Fedu bude pokračovat až do března. To spolu příliš nekoresponduje, neboť tyto nákupy bilanci Fedu naopak ještě navýší.
Tento rozpor se dá ale poměrně lehce vysvětlit tak, že cílem bylo možná trochu uklidnit investory, být transparentní a nedělat překvapivá a nečekaná rozhodnutí, která by znervóznila už tak rozkolísaný trh.
To vše lehce naznačuje, jak pozvolné nebo naopak razantní budou kroky v boji s americkou inflací, která je mimochodem nejvyšší od roku 1982. Patrně to souvisí s tím, co se děje od začátku roku na trzích, a jaká Fed dostává data z trhu práce.
Pokud nenastane na trzích uklidnění, přikláním se spíše k těm názorům, že zvýšení sazeb plánované na březen bude jen o čtvrt procentního bodu, protože bankéři nebudou chtít přispět ke zvýšené volatilitě. Ale ani půlprocentní zvýšení sazeb se samozřejmě nedá vyloučit.
A co to znamená pro trhy? Ty na výstupy ze zasedání Fedu reagovaly v prvních hodinách negativně. Na druhou stranu je třeba připomenout, že s vyšší základní úrokovou mírou ve Spojených státech není nutně spojen „výplach“ na akciových trzích.
I kdyby se sazby zvyšovaly podstatně razantněji, pořád jsou na extrémně nízkých úrovních, takže by to na akciové tituly nemělo mít takový vliv. Historie to koneckonců potvrzuje: například v roce 2019 šly sazby také nahoru, profitabilita firem nerostla nijak zázračně, a akcie i tak zůstaly neotřeseny.
Foto Pixabay.com
Podstatný je ale fakt, že s dražšími penězi je většinou spojeno dražší financování (úroky úvěrů). Zejména výkon rychle rostoucích, a často více zadlužených společností může být letos tím pádem nižší než u akcií hodnotových firem. Tedy společností, které mají silné cash flow, vyplácejí dividendy a jejich růst tržeb a zisku není obvykle tak rychlý. Tento trend je již dnes vidět jak na trzích v USA, tak v Evropě.
Jak se k tomu má investor postavit? Osobně nečekám příliš velký odklon od akciového trhu. Důvodem je nízký výnos dluhopisů obecně. Pokud máte inflaci sedm procent a ty nejlépe úročené firemní dluhopisy (s relativně vysokým rizikem) nesou šest procent, tak do nich jednoduše neinvestujete, protože v tomto případě reálně kupujete garantovanou ztrátu.
Co vám tedy zbývá? Držet akcie. Ty jediné jsou dnes fakticky schopny i za cenu vyššího rizika inflaci porazit a reálně vám vydělat.
Mimochodem až do roku 2002 bylo naprosto běžné, že výnosy kvalitních státních bondů byly výrazně vyšší než výnosy dividend. My jsme dnes v opačné situaci a já si myslím, že zejména v eurozóně tento stav potrvá dlouho. Svoji roli hrají i zelené programy Evropské unie, které by byly bez levných peněz těžko ufinancovatelné. A domnívám se, že Evropskou centrální banku příliš neovlivní ani případná agresivnější politika Fedu.
Co by teď měli dělat investoři?
Za prvé: Nebojte se vyšších sazeb. Je to naprosto normální stav a to, že jsme si zvykli na extrémně nízké úroky, neznamená, že je to tak navždy. Jak jsem již psal výše, vyšší sazby automaticky neznamenají medvědí trh, pouze zásadním způsobem mění sektorovou výkonnost trhu.
Za druhé: Obvykle je vůbec nejhorší doba pro akcie ta, kdy není zcela jasné, jak bude centrální banka ovlivňovat ceny úvěrů a množství peněz v ekonomice.
To je fakticky období, ve kterém se nacházíme dnes a patrně se v něm budeme pohybovat minimálně do konce prvního kvartálu a možná i ve druhém čtvrtletí tohoto roku. V nejbližších týdnech a měsících tak bude převažovat nervozita na trzích a indexy pravděpodobně budou směřovat spíše dolů.
V dalších měsících už ale může být politika Fedu jasnější. Rok 2022 tak může být rozdělen na dvě části. Umím si představit, že i když bude výkonnost v prvním pololetí slabá, tak indexy nakonec mohou skončit v plusu. Navíc co si budeme povídat, akciový trh se stejně potřebuje trochu pročistit a nabrat nový dech.
