Kdo se jednou ocitl ve víru seznamování, dříve či později narazil na to, že se jeho protějšek zničehonic přestal ozývat a slehla se po něm zem. Ghosting je extrémně nepříjemný prožitek, neboť spolu s odmlčením zhasla i malá kapka naděje na případný vztah. 

Tuto nepříjemnost ale můžete využít – vede od ní totiž přímá cesta k pochopení vašich vlastních vztahových potřeb. Musíte si ale posvítit i na to, co se děje na druhé straně, v mysli a srdci člověka, který se rozhodl zmizet bez rozloučení.

Děje se to jen mně?

Zkoumat, co se odehrává v opuštěném člověku, je přirozené a nakonec je to i každodenní praxe v terapeutickém křesle. Tam je pak jen otázkou času, než vyvstane otázka proč? Proč zrovna já? Proč to udělal/a?

Působí tu narušení elementární morálky. Když se totiž pohybujeme na poli seznamování, postaví se proti morálce instinkt stojící na pozadí všech vztahových funkcí člověka – erós. Jeho nezvládnutí způsobuje chtění a žádostivost, které se často neslučují s iluzorními představami, které o sobě člověk má. Jakmile se člověk ocitne v konfliktu těchto základních pudových složek, zvolí v případě ghostingu to, co je pro něj nejdůležitější – zachování svého sebeobrazu.

Protikladnost lidské povahy

Výsledkem střetu protikladných pudů je Já, jehož morální a etické vědomí odpovídá míře, v jaké si je Já sebe samo vědomo. Pokud člověk o povaze své podstaty neví nic, je i míra jeho morálních kvalit nevědomá a jeho morálka se soustředí jen na to, co tomu či onomu řeknou ostatní. 

Že se jedná o faleš, zjistíme až v okamžiku, kdy si uvědomíme, že takto je zajištěna jen ochrana našeho vlastního ega a nic víc.

Jakmile nastane situace, kdy je potřeba někomu vyjádřit odmítnutí, iluzorní jednota Já se naruší, protože hrozí, že odmítnutí budou následovat nepěkné pocity odmítnutého a navíc ještě vlastní výčitky. Já je od takových nepřístojností potřeba ochránit, a tak prostě ze situace zmizí. Namísto aktivně vyjádřeného „ne“ se objeví „ne“ vyjádřené pasivně. Člověk má pocit, že se z vnitřního konfliktu vymanil a přitom z něj jen utekl. 

Projevy citové nevyzrálosti

Za touto kamufláží stojí stud. Nejčastějším důvodem k odchodu ze vztahu je prostý fakt, že ho to zkrátka přestalo bavit nebo že se na protějšku objevilo něco, co mu vadí. 

To je samo o sobě v pořádku, neboť člověk se přirozeně nemusí hned zamilovat. Jakmile by ale měl toto odmítnutí popravdě vyjádřit, je v úzkých. Ať už nechce druhému ublížit, nebo ho ani nenapadne, že by nějaké „tak ahoj“ říci měl, tím, že se za své motivy není s to s otevřeností postavit, na něj padá podezření, že je zmítán pocity viny.

Člověk se chce poznávat a vybírat, ale říct to upřímně nedovede. Ve snaze neublížit druhému tím, že by mu řekl pravdu, mu ublíží tím, jakou trýzeň v něm ghosting zanechá.

Velká možnost výběru partnerů podobná té v supermarketu a spolu s ní neochota se někde zavázat musí být jedinci před jeho vlastním zrakem skryta, aby si nemusel připustit, co že to ve skutečnosti dělá. Pod tíhou seznamovacích možností se v sobě lehce ztratí, chce víc a víc a říká tomu láska, jakkoli je to jen hlad v srdci.

Když už se to stane, tak co s tím?

Problém pro vyghostovaného nastává v okamžiku, kdy se ho daný čin dotkne. Obecně platí, že co se jedince dotkne, se ho také týká, a je to tudíž jeho bytostnou záležitostí. Jenže on přitom viní za své nepříjemné pocity druhého a to na základě té logiky, že před tím je necítil. 

To je sice fakt, ale jen do té míry, že pocity to jsou stále jen a jen jeho. Druhý se ho dotkl tím, že narazil do vnitřního zranění, čímž se nepříjemné prožívání vylilo z břehů. Zranění ale patří jemu, neboť kdyby ho v sobě nenosil, nemělo by se ho chování druhého jak dotknout. 

Odmítnutý se necítí dobře a po druhém „žádá“, aby ho jeho nepříjemných pocitů zbavil. Někdy tím, že by se měl zachovat jinak, podruhé tím, že mu projeví zájem. Jindy po druhém chce, aby mu pomohl s jeho vlastní nejistotou, a on tak věděl, co má či nemá dělat, co má či nemá říct. V neposlední řadě se nikdo nechce cítit jako žebrák prosící o lásku.

Vydání Forbesu Outsider

Dokud je problém viděn v druhých, je očekáváno, že i řešení přijde od nich. Ghosting je samozřejmě krajně nepříjemný fenomén, ale pokud k němu už dojde, má člověk na výběr minimálně v tom, jak s danou situací naloží. 

Pokud chce po druhém, aby něco dělal jinak, předává na něj tak kromě odpovědnosti i veškerou svou moc nad sebou samým. Tím k vlastním pocitům méněcennosti přidává do koktejlu těžkostí i bezmoc a vrhá se do pasti opakování. Jsou to přitom právě pocity vztahové méněcennosti v podobě strachů z odmítnutí, prázdnoty či pocitu vlastní nedostatečnosti, na které má v této situaci možnost nahlédnout a tím je začít řešit. 

Jen musí vědět, že tyto pocity nelze řešit mimo sebe, ale jen uvnitř, k čemuž nakonec i ghosting nahrává, neb druhý se vypařil jak pára nad hrncem.