Tu scénu z deset let staré komedie Ženy sobě si můžete pouštět pořád dokola. Pětice družiček a budoucí nevěsta letí na rozlučku se svobodou do Las Vegas.
Jenže Annie v podání Kristen Wiig, která má z létání strach, nesednou uklidňující prášky ve spojení s alkoholem. Nejprve si začne pod vlivem dobírat svoji sokyni Helen, aby se po chvíli dostala do konfliktu se stevardem, před nímž předstírá, že je „paní Iglesias“, nebo ho odhání slovy „Auf Wiedersehen, asshole“. Situace samozřejmě graduje.
Ať už jste se ale řáděním opilé a sjeté Annie smáli jednou nebo desetkrát, možná jste se nikdy pořádně nesoustředili na vynervovanou ženu, která sedí vedle ní. Ač se v jiné pasáži snímku neobjevila, pro jeho vznik byla zcela klíčová.
Její představitelka Annie Mumolo totiž spolu se zmíněnou Kristen Wiig Ženy sobě napsala. Obě komičky si za to vysloužily nominaci na Oscara, ta ale vlastně nebyla tak důležitá. Bridesmaids, jak se film jmenuje v originále, hlavně dalece překonaly standardní poločas rozpadu hollywoodských komedií.
Jejich humor totiž nestojí na tematizovaní dobové popkultury, ani není ostentativně politický, i když se odehrává během ekonomické recese a svoje hrdinky pasoval do dříve nemyslitelných komediálních poloh. A ano, jednou z takových poloh může být v jednom z vrcholných momentů filmu i vyměšovací poloha vsedě na umyvadle ve svatebním salonu, kde skoro všechny družičky při zkoušení honosných šatů dožene otrava jídlem z pochybné mexické restaurace. Melissa McCarthy, která křičí, že „to z ní teče jak láva,“ byla za roli Megan po právu nominovaná na Oscara za nejlepší ženskou vedlejší roli. Sošku kupodivu nezískala.
Za každou z vyhrocených komediálních etud, které většinou stojí na rozbití ritualizovaných předsvatebních událostí, přitom probublává napětí mezi zmíněnou Annie, dlouholetou kamarádkou budoucí nevěsty Lilian, a Helen, distingovanou, okouzlující a bohatou paničkou, která zná Lilian jen krátce, ale nejraději by celou organizaci svatebních příprav vzala na sebe.
Jejich třenice stojí na pasivní agresi, sladce jedovatých pohledech, pichlavých poznámkách. Boj o to, která z nich vysekne procítěnější proslov na zásnubní večeři, si můžete pouštět pořád dokola jako ten nejlepší skeč z pořadu Saturday Night Live, kde byla Kristen Wiig koneckonců tvůrčí stálicí.
Ať už během dalších zhlédnutích kromě Annie, Megan a Helen doceníte i vedlejší postavy, jako třeba rezignovanou, cynickou matku tří kluků Ritu, která jednou „zlomila prostěradlo se zaschlým semenem vejpůl“, nebo si všimnete, že Bridesmaids sice tematizují přátelství a dynamiku ženských skupin, ale z kaskády gagů prosvítá struktura tradiční romantické komedie, dost pravděpodobně zatoužíte po pokračování. To letos po deseti letech od premiéry Kristen Wiig a Annie Mumolo konečně uvedly. Ale vypadá jinak, než byste čekali.
Na HBO GO nyní můžete čerstvě vidět jejich novou komedii Barb a Star jedou do Vista Del Mar. Tu Wiig a Mumolo napsaly a zahrály si v ní hlavní role. I v jejich novince sice prochází těžkými zkouškami jedno přátelství, obě autorky si ale tentokrát vyšláply do teritoria zcela svobodné, uvolněné, crazy letní zábavy, která v něčem připomíná huličské komedie, jaké se dnes už netočí. Takové, v níž se náhodně objevují mluvící krabi a padouši, kteří chtějí zničit prázdninové letovisko pomocí geneticky modifikovaných komárů.
To místo se jmenuje Vista del Mar, leží na floridském pobřeží a má jít o dovolenkový ráj pro lidi ve středním věku, tedy i pro nejlepší přítelkyně Barb a Star, které si tam jedou odfrknout poté, co je propustí z práce v prodejně nábytku. Wiig a Mumolo je absolutně přesnou rukou vymodelovaly jako dvě praktické švitořící čtyřicátnice ze zapadákova na americkém středozápadě, které si do kufru na dovolenou balí kalhoty kulotky pro každou příležitost, natáčky a záchodovou štětu, která z druhé strany může posloužit i jako škrabátko na záda.
Ano, Barb a Star vypadají, jako kdyby vypadly ze skeče již zmíněné Saturday Night Live a ano, jsou to na první pohled vlastně dvě „Karen“, jak se v angloamerickém prostředí pejorativně označují postarší, jednodušší ženy oblečené ve stylu sportovní elegance, které často arogantně vyžadují speciální zacházení. Wiig a Mumolo jsou však příliš chytré autorky, než aby se svezly na jednoduchém a očividném zesměšňování konzervativní bílé spodiny, jako to činil například nedávno Sacha Baron Cohen v nepodařeném a vyčpěle zrecyklovaném druhém Boratovi.
Hrdinkám příběhu se tvůrkyně nevysmívají, spíš je jen láskyplně prokreslují skrze absurdně střelené, ale precizně napsané dialogy o obdivu k ženám jménem „Trish“, závislosti na karamelu, nebo lásce k suvenýrům s mušlemi, díky čemuž se jejich film bez problému protáhne i hluššími pasážemi se zamilovaným Jamiem Dornanem a ďábelským plánem jeho milé, který místy působí jak z druhého Zoolandera.
Tenhle pestrobarevně nevkusný „duševní výplach“ pro všechny lidi ve středním věku, kteří ještě nechtějí uvadat a milují all inclusive dovelené se švédskými stoly s těstovinovými saláty a párkovými polévkami, si však nenechte utéct, protože letos toho moc originálnějšího nevzniklo. Mumolo a Wiig teď podle všeho píšou film pro Disneyho, v němž se zaměří na Popelčiny zlé sestry. Těšíme se – a jak by se řeklo v Bridesmaids: Khob-kun-Ka!
